Lucie Korcová

Jsou dnešní výsadkáři pyšní na své předchůdce Jana Kubiše, Josefa Valčíka, Adolfa Opálku a další? 

Je pár dní po atentátu a okupační režim roztáčí mašinerii výslechů, zatýkání a poprav. Obyvatelé protektorátu mají před sebou nejtěžší týdny v moderní historii.

Dne 16. ledna 1969 se v Praze upálil Jan Palach. Na protest proti okupaci Československa sovětskou armádou.

„Eucharistie a práce“ – heslo kardinála a primase českého Josefa Berana. Duchovní se stal jediným Čechem pohřbeným ve Vatikánu vedle papežů v kryptě Svatopetrské baziliky. 

Stejný původ, stejné rodinné zázemí, stejný rok narození i úmrtí, stejné křestní jméno. Jen jeden z nich se pustil proti proudu cestou hrdinů.

„Člověk by se nikdy neměl přidat k většině, pokud páchá zlo,“ cituje rabín David Maxa Tóru v úvodu dalšího dílu podcastu Hrdinové.

„Že většina z nás přežila se zdravým rozumem, bylo podmíněno především tím, že jsme byly ženy.“

Tragický osud Lidic se naplnil 10. června 1942, kdy přišel z Berlína rozkaz k jejich likvidaci. Osud obce se stal jedním ze symbolů hitlerovské hrůzovlády.

Bylo hrdinstvím vstoupit do protektorátní vlády, nebo odejít do exilu? Neopakuje se dnes na Ukrajině historie let 1938 a 1939? 

Hrdinou nemusí být jen voják nebo odbojář. Hrdinou může být i ten, kdo bez ohledu na vlastní nebezpečí pomáhá tam, kde je to potřeba.