Lotyšská Jurmala se oklepává ze sovětských rekreací
Letní sezona končí a my se teď za ní můžeme ohlédnout z poněkud netypického místa. Perlou severních pláží a letovisek je lotyšská Jurmala, která se v dobách své největší slávy těšila stejné přízni návštěvníků jako například francouzská Nice.
Jurmala začíná na okraji hlavního města Lotyšska - Rigy. Písečná pláž a osady, které tvoří dnešní Jurmalu, se táhnou třicet kilometrů. Od pevniny Jurmalu odděluje široký tok řeky Lielupe, která se vine paralelně s mořským břehem ve vzdálenosti pouhých několika set metrů a někdy i blíž. Příroda tady vytvořila scenérie, které se také zasloužily o vznik tohoto jedinečného lázeňsko-rekreační komplexu. Zdejší rybářské osady se staly cílem prvních návštěvníků už na počátku 18. století.
Rozkvět lázeňské kultury nastal o sto let později, říká historička a ředitelka Muzea Jurmaly Inta Baumanová: "Za rok založení považujeme rok 1838, kdy ruský car věnoval peníze na rozvoj lázní v městské části Kemeri, kde vyvěrají prameny léčivých minerálních vod. Později začali v Kemeri léčit i místním bahnem."
Inta Baumanová občas těžko hledá ruská slovíčka. Jako lotyšská historička ani nemůže mít k velké východní říši příliš pozitivní vztah. Krátká éra meziválečné samostatnosti skončila násilným připojením k Sovětskému svazu. Následující období Lotyšsko i Jurmalu těžce poznamenalo. Z půvabných lázní pro evropskou smetánku se stalo obří rekreační centrum sovětského proletariátu a jeho revolučního předvoje.
"První návštěvníci žili v rybářských domcích. Teprve potom se tady začaly stavět chaty a penziony. Žádné velké budovy tady nebyly a chyběl i vodovod. Po válce sem ale začaly přijíždět masy lidí. V 70. letech minulého století proto začali stavět ony velké zotavovny a sanatoria," přiblížila nedávnou historii Inta Baumanová.
Unavený sovětský lid odpočíval také v předválečném sanatoriu v Kemeri. U jeho otevření v roce 1936 byl i pan Jozef Jedejkin: "S bratrem dvojčetem jsme tam dělali liftboye. Pamatuji si, že tam měli úžasnou knihovnu a na zemi ležely nádherné koberce. Sanatorium se otevíralo o Silvestru 1936. Konal se velký maškarní bál, muži chodili ve fraku s motýlkem a my jsme mohli být u toho, bylo to velmi krásné.
"Hotel byl na svou dobu velmi moderní. Každý pokoj měl telefon, koupelnu a elektřinu. Tehdy to bylo velmi drahé. V sovětských časech se tam jezdilo na odborářský poukaz, bylo to sice velmi levné, ale obyčejný člověk se sem prakticky nemohl dostat," doplnil Jozef Jedejkin.
Jurmalu si můžeme představit jako velký borovicový háj skrývající čtyři tisíce dřevěných vil, domů a domků v různých barvách. Čtyři sta z nich získalo statut chráněné památky. Do této secesní idyly sovětští architekti zasadili několik předimenzovaných betonových krabic. Dalším neštěstím je tvořivost novodobých zbohatlíků, kteří si i tady staví své pseudobarokní zámečky. V posledních letech se ale naštěstí začíná prosazovat skandinávský styl moderní architektury - to znamená jednoduché geometrické tvary, sklo, dřevo, kámen a kov.
Za sovětských časů přitahovala pozornost extravagantní budova vyhlášeného baru Júras Perla - tedy Mořská perla. Vyhlídková restaurace, v níž vystupovaly hvězdy sovětské estrády, shořela při mafiánském vyřizování účtů v divokých devadesátých letech. Její nástupkyní může být luxusní restaurace Horizont, která je jedním z dobrých příkladů užití moderní severské architektury v Lotyšsku.
Horizont vede mladý manažer Eduards Bogdanovs: "Na celém Baltském pobřeží není žádná jiná restaurace tak blízko u moře. Postavili jsme ji totiž na místě bývalé stanice záchranářů. Na rozdíl od většiny zdejších podniků, my po sezoně nezavřeme. Naši hosté se budou vyhřívat u kamen. Na světě jsou totiž jen dvě věci, na které se může člověk dívat donekonečna: To je moře a oheň. Opravdu neznám krásnější místo, než je toto."
Při pohledu z terasy proti tomu nelze nic namítat. Zvláště když vám vpodvečer přinesou pléd a horký čaj.
