Litevský park Grūtas je skanzen památníků sovětské éry. Mezi Leniny a Staliny zaujme „Běh v pytlích“

10 fotografií

Že Grūtas park není obyčejný lesopark s minizoo u jezírka, je patrné už z parkoviště. Sice tu mají husy a lamy, ale zrovna ty se pasou u busty Lenina a sochy mladého revolucionáře.

Podél ohrady vedou koleje, na kterých stojí odstavená parní lokomotiva s připojeným červeným dobytčákem. Připomíná násilné sovětské deportace Litevců na východ v letech 1940 až 1941. A souběžně s kolejemi vede dál také betonový chodníček, který přivádí návštěvníky k hlavní bráně.

Jeden ze Stalinů v litevském parku Grūtas|foto:Kateřina Havlíková, Český rozhlas

Procházím a mířím rovnou do retro bistra, kde se mám setkat se zakladatelem Muzea sovětských památníků Iliumasem Malinauskasem. Místo něj ale přichází jeho zeť, více než 80letému panu Malinauskasovi není dobře.

Jeho zeť ovšem o parku mluvit nemůže a nechce. Vzhledem k citlivosti tématu, jakým je sovětské období, se prý obává, že by řekl něco špatně. Doslova vysvětluje: „Nechci se vyjádřit nějak nepřesně. Nejsem historik ani průvodce, tak bych o tom asi mluvit neměl.“

Odkazuje mě tak na audioprůvodce pro návštěvníky. Ti díky němu slyší vyprávění, které spoluvytvářel litevský Výzkumný ústav genocidy a odporu.

Běh v pytlích

Rodina Viliumase Malinauskase založila park-muzeum v roce 1999 a zatím v něm shromáždila přes 80 různých soch od více než 40 autorů. A sbírka se stále rozrůstá, například i o sochy z hrobů partyzánů a revolucionářů.

Jsou tu sochy z bronzu, kamene, mramoru... některé stojí osamoceně na paloucích nebo v lesních zákoutích, jiné jsou ale postavené blízko sebe, aby třeba nabídly porovnání použitých uměleckých stylů. Socialistický realismus má překvapivě mnoho podob.

Největší a nejtěžší socha, tedy sousoší, se nachází u rozcestí uprostřed parku. Památník sovětských partyzánů a podzemních bojovníků vytvořili sochaři Algis Zokaitis a Juozas Kalinauskas, jak říká hlas audio-průvodkyně.

Nejtěžší socha do Grūtas doputovala z Vilniusu, kde se jí přezdívalo Běh v pytlích|foto:Kateřina Havlíková, Český rozhlas

„Od roku 1983 do roku 1991 stálo sousoší ve Vilniusu. Je odlité z bronzu a váží 110 tun. Dostat ho sem nebylo vůbec jednoduché. Přeprava stála 150 tisíc eur,“ zní ze sluchátek. „Sovětské partyzánské hnutí v letech 1941 až 1944 řídila Moskva. Během druhé světové války rudí partyzáni nebojovali pouze s Němci-nacisty, ale také s obyvateli litevských vesnic, kteří hnutí ovládané Moskvou nepodporovali.“

Čtěte také

Litevská Hora křížů je symbol lidské víry a nezdolnosti, který přečkal i časy sovětské okupace

A já k tomu dodám, že v době, kdy sousoší stálo na svém původním místě na schodech Reformního náměstí, se mu přezdívalo „Běh v pytlích“ – kvůli ne příliš detailnímu zobrazení dolních polovin těl bojovníků. Někteří obyvatelé se prý i smáli, že sousoší vypadá, jako kdyby postavy běžely na pivo do nedalekého stánku na kraji náměstí.

Leninů není nikdy dost

„Tento Vladimir Iljič Lenin stál ve Vilniusu vedle budovy KGB. Identickou sochu Lenina vztyčili o dvanáct let dříve také v Rusku, ve Voroněži. Vilnius tedy dostal kopii,“ dozvídám se na dalším stanovišti od audio-průvodkyně.

„Autorem byl jeden z nejslavnějších sovětských sochařů Nikolaj Tomský. Dosáhl postavení představitele Akademie umění Sovětského svazu. Jeho Stalinova busta stála u kremelských zdí v Moskvě. V Berlíně pak byla umístěna jeho další Leninova socha.“

Park obklopuje plot a staré strážní věže z pohraničí|foto:Kateřina Havlíková, Český rozhlas

Právě Vladimirů Iljičů Leninů je v Grūtas parku snad nejvíce. Jsou tu ale také sochy Josifa Stalina nebo Karla Marxe. Dál tu najdete litevského revolucionáře Vancase Mickievičiuse-Kapsukase nebo třeba litevskou partyzánku Maryté Melnikaité, kterou za účast v rudém odboji popravili Němci v roce 1943. O rok později dostala vyznamenání Hrdina Sovětského svazu.

Je tu i několik mozaik, původních pouličních cedulí a také muzeum. Dřevěná přízemní budova uvnitř připomíná kulturní dům z 50. let. Vnitřní expozice ukazuje množství nástrojů propagandy, kterým byli obyvatelé do 90. let vystaveni.

Asi 20hektarový areál soch kolem dokola ohraničuje vodní příkop a plot z ostnatých drátů a strážních věží. Připomíná to část opevnění hranic z doby Sovětského svazu, které mělo bránit průniku dovnitř, ale také útěku lidí ze sovětských republik a satelitních států.

Muzeum připomínající kulturní dům z 50. let je plné artefaktů, které sloužili k šíření sovětské propagandy, ale i strachu|foto:Kateřina Havlíková, Český rozhlas