Listopad 1989 přinesl revoluci i do naší gastronomie, připomíná Pavel Maurer

Pohoštění - bramborový guláš
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pohoštění - bramborový guláš

Češi si v neděli připomenou třicetileté výročí sametové revoluce. S pádem takzvané železné opony se do Čech začala dostávat i zahraniční kuchyně, která byla do té doby velmi ojedinělá. Jak jsme jedli na přelomu 80. a 90. let?

V neděli máme slavné výročí! Docela dobře si pamatuji, co jsem jedl ve dnech a nocích, kdy se u nás rodila sametová revoluce. Skoro všichni jsme se na sebe usmívali, byli šťastní, ale také trochu vyděšení, jak to všechno dopadne.

Já měl taky strach! Pražáci a všichni, kdo přijeli z okolí a žili revolucí, se tehdy scházeli na Václaváku. Úplně nejdůležitější bylo zastavit se brzy ráno u budovy Melantrichu uprostřed náměstí, kde vycházely noviny Svobodné slovo. To první začalo psát, co se v naší zemi skutečně děje!

Ovar na stojáka, umakart a hliníkové příbory

Hned vedle byla slavná masná jídelna, kde se dalo na stojáka zakousnout ovarové kolínko s hořčicí a křenem, guláš, dršťková polévka, uzené a vynikající hovězí vývar s játrovými knedlíčky. Umakart, rozsypané slánky po stole, sem tam nějaké párátko, laciné plechové příbory a samozřejmě pivko.

I tohle nás drželo nad vodou v chladném listopadu roku 1989. Měli jsme často hlad, protože jsme byli natolik vzrušeni vším, co se kolem děje, že jsme prostě zapomněli jíst. Občas se poštěstilo, že párkaři s pověstnými sameťáky, co je přihřívali na stokrát přepáleném oleji, otevřeli stánky už před šestou ráno a hned byl kolem chumel zájemců.

Kulinární vrchol? Kuřecí prsa s broskví

V té době v naší zemi existovalo pár italských pizzerií, jugoslávských vináren, nějaké slabší pokusy o francouzskou kuchyni a samozřejmě několik luxusních hotelových restaurantů. Ovšem jako skutečně známé a solidně zavedené podniky byly v Praze prakticky jen tři restaurace, které dlouhodobě prezentovaly docela kvalitní zahraniční kuchyni.

Jinak se všechny ostatní restaurace a hospůdky vzájemně podobaly jako vejce vejci. Knedlíky, guláše, omáčky nejasné barvy a původu, kulinárním vrcholem pak byla kuřecí prsa s broskví.

Ryby z Václaváku

Zajímavé pokrmy především z ryb nabízela zcela ojedinělá a vyhledávaná Rybárna v průchodu kina Letka v horní části Václavského náměstí. Na stojáka jsem tam prvně v životě ochutnal smažené hranolky s tatarkou – to byl unikát! Také grundle a mlíčí.

Komplikovanější, exotičtější nebo lepší kuchyně však byla spíše výsadou mocipánů a zahraničních dolarových turistů. Občas nějaký luxusní hotel vykouzlil mezinárodní kuchyni a kvalitní kuchyni českou.

Vysoká gastronomie na totalitní způsob

No a pokud jste chtěli něco extra, nabídl vám tehdejší gastronomický trh tři superstar nevídané gastronomie: Ruskou Berjozku, umístěnou v Domě československo-sovětského přátelství v Rytířské ulici, Chinu ve Vodičkově ulici, kam se člověk musel objednávat měsíc dopředu, aby získal stůl. A pak tu byla třetí zahraniční kuchyně – indická Mayur ve Štěpánské, hned vedle vchodu do Lucerny.

Jinak to za moc nestálo. Ale v těch dnech, před třiceti lety, šlo přece o úplně jiné věci. Kvalitní gastronomie přišla až později. I když i ta má stále dost co dohánět!