Lidské věže se od těch kamenných příliš neliší. Alespoň to tvrdí ve Španělsku
Italskou Pisu proslavila šikmá věž. V Dubaji zase mají nejvyšší věž na světě. Lidé je obdivují, fotí si je, ale nikdo jejich stavitelům nezatleská. Ve Španělsku sklízejí aplaus publika živé věže. Konstrukce, ve kterých stál jeden muž na ramenou druhého, začali už v 18. století stavět vesničané v Katalánsku. Dnes je tato národní tradice zapsaná na seznam UNESCO.
Konstrukce lidských věží, zvaných v Katalánsku Castells, se prý příliš neliší od staveb z kamenů a cihel. Alespoň to říká pan Joan z klubu Castellers de Barcelona. Jako v každé budově, i u lidských věží mají všichni zájemci o stavbu svoje místo, podle toho, jaká je jejich tělesná konstituce.
Nad všemi účastníky stavby v bílých kalhotách a červených košilích vyčnívá Ignacio. Se svými skoro dvěma metry je tu s přehledem nejvyšší. Jeho místo je ve středu základny celé věže. O něj se opírají další lidé tvořící podstavec a jeho ruce drží kolena mužů v prvním patře věže. Takovému základnímu kamenu stavby podle něj nesmí být nepříjemný tělesný kontakt.
Věže jsou dnes i pro ženy
Věže dnes tvoří i ženy, i když v počátcích této tradice to bývala výhradně mužská záležitost. „Když se do toho zapojily i ženy, mohly se začít stavět věže ještě vyšší. Jsme menší a vážíme méně, proto můžeme stát ještě výš,“ říká kurážná studentka Carma.
Do klubu chodí trénovat třikrát týdně, aby každou neděli mohli s přáteli v některém z barcelonských parků předvádět, jak jim to stavění věží krásně jde.
A jak to dopadlo tentokrát? Dobře! Tedy lépe řečeno – všichni zase šťastně slezli dolů. Však to také tvrdě trénují a možná že to i mají Katalánci v krvi. Jedna dívenka, kterou nesl táta na koni, měla na zádech na tričku stejný nápis jako taťka: „Zrozen, aby byl základem věže“.
