Lidice v Panamě už na československou tragédii téměř zapomněly. I když...
Blíží se jedno velmi smutné výročí – výročí vyhlazení Lidic. Nacisté se 10. června 1942 rozhodli zlikvidovat lidické obyvatele a jejich vesnici zcela vymazat z mapy. To druhé se jim povedlo jen částečně. Po celém světě se najednou objevily nové Lidice – obce, které se na vzpomínku a na protest pojmenovaly po těch středočeských. Jedna taková se nachází v Panamě, jen pár kilometrů od Transamerické silnice číslo 1.
Uprostřed vesnice mezi zelenými kopci pod majestátní horou se třemi skalnatými výběžky stojí místní škola, jedna z mnoha budov s nápisem Lidice. Kousek od zavřené kapličky je náves s prolézačkami, malý koloniál, domek s nápisem Radnice Lidice, malá knihovna Lidice.
Ve zdejší škole dbají na historii
Ve škole mají děti právě přestávku. „Hele, cizí strejda, a ještě vytahuje mikrofon!“ sbíhají se kolem mě zvědavě. Hned mi chtějí dávat rozhovor. Když se však zeptám, zda vědí, proč se jejich město jmenuje Lidice, rázem jich chce mluvit mnohem méně.
Až po chvíli napovím, že to bylo jméno jiné obce z jedné země… „Tchecosloviaca… Tcheco…“ hádá Gabriel Lorenzo. Říká, že to ví ze školy. Tak se na to jdu zeptat. Do ředitelny.
„Ano, ano, o historii Lidic učíme. Stejně jako se děti učí o historii své vlasti. O tom, jak jsme se oddělili od Kolumbie nebo získali nezávislost na Španělsku. O všech těchto historických datech se tady ve škole hodně učí,“ říká ředitelka Ema Berrocal.
Lidice v Panamě
– původní jméno Potrero
– nové jméno Lídice
– provincie Západní Panama, okres Capira
– přejmenování 31. října 1943
– 5307 obyvatel (2010)
Slaví tu prý i výročí přejmenování obce, k němuž došlo 31. října 1943. „To je tady velké výročí. Je průvod, volí se Miss 31. října, jsou tu nejrůznější bály a taky lidové tance,“ popisuje. Z jejích slov vyplývá, že ve škole hodně dbají hlavně na historii Panamy a panamské tradice.
Původní jméno obce „páchlo“ dobytkem
Pátrám na návsi. Posílají mě do jednoho skromného přízemního domku, kde mě vítá paní úctyhodného věku Paulina Cordoba de Arosemena. Když se zeptám na Lidice, ukáže mi obraz, na kterém je ona a manžel.
„On byl tím starostou, který změnil jméno naší obce,“ říká. Esteban Arosemena byl ve 40. letech starosta tehdy ještě malé osady – když přišli, měla 20 domů. V roce 1942 se dozvěděli o lidické tragédii.
„Lidem se ten nápad líbil. Byli pro změnu. Dřív se to tu jmenovalo Potrero, což se jim nelíbilo. Má to něco společného s dobytkem,“ vzpomíná Paulina Cordoba.
„Říkal, že změnit jméno je dobré kvůli historii“" říká manželka někdejšího starosty. Jaká přesně ta historie byla, už si ale moc vzpomenout nedovede. Je to přes 70 let.
Lidice ve světě stále žijí
Obec má přes 5 tisíc obyvatel, není ale těžké potkat současného starostu. „Každý rok si tu událost připomínáme,“ říká mi současný starosta Luis Díaz.
I z jeho slov ale vyplývá, že tu vzpomínají spíše na osoby, které městu daly nové jméno, a na datum změny, tedy 31. října. Koneckonců tragické události se příliš slavit nedají.
„Připomínáme si všechny osoby, které se zasloužily o přejmenování. Oslavy jsou velké. V průvodu jde až 30 škol z celého okolí,“ říká starosta.
Vracím se zpět do školy. „Lidice jsou z Československa,“ říká mi ještě jeden školák, na kterého ostatní ukazují, že on to věděl. „Vyprávěla mi o tom babička,“ dodává Elvis Ribas. I když je jeden z mála, je vidět, že Lidice ve světě žijí.
