Lidi ve stáří nejvíc trápí samota. A Ježíškova vnoučata ji pomáhají léčit, říkají Václav Jaroš a Klára Krybusová

Tou nejhorší nemocí, kterou senioři trpí, je samota, říká Václav Jaroš. A ví, o čem mluví. I ze svého okolí zná případy, kdy se blízcí na dědečka nebo babičku přijdou podívat, jen když se vyplácejí důchody. „Doba se sice mění, i navzdory tomu k podobným situacím stále dochází,” poukazuje.

Stejně jako každá nemoc, i samota se ale dá léčit. Svůj ověřený recept prozrazuje Klára Krybusová, sociální pracovnice z pražského Domova pro seniory Jižní Město. „Mnohdy stačí seniory jen vytáhnout do společnosti, případně pomoci s kontaktem s jejich vlastní rodinou. Domovy často nabízejí i nejrůznější kolektivní aktivity,” vypočítává.

Lidé chodí do domovů pozdě

Mnoho lidí si dodnes myslí, že v domovech pro seniory končí jen ti, kdo už zůstali na světě úplně sami. Skutečnost je ale jiná. „Lidé musí chodit do práce, a budou-li se věnovat babičce nebo dědečkovi, jde o čtyřiadvacetihodinovou péči! Opravdu doporučuji, aby se obrátili na odborníky, jinak tím bude trpět rodina i samotná babička nebo dědeček,” upozorňuje Václav Jaroš.

Problémem české společnosti podle něj paradoxně je, že lidé chodí do domovů pro seniory příliš pozdě. „V zemích, jako je Švédsko nebo Holandsko, chodí lidé do domovů v době, kdy jsou fit. Zařízení si sami vyberou, se všemi se seznámí, účastní se akcí - a teprve po nástupu do domova postupně zestárnou. Přijdou-li ale do domova až ve chvíli, kdy není zbytí, je to pro ně neskutečný šok.”

„Problémem je samozřejmě omezený počet míst v domovech. Systém je proto nastaven tak, že do domovů chodí ti starší a potřebnější,” dodává k tomu Klára Krybusová.

Ježíškova vnoučata léčí samotu

Jak Klára Krybusová, tak Václav Jaroš se společně se svými zařízeními zapojili do projektu Českého rozhlasu Ježíšková vnoučata. Během něj mají lidé možnost splnit osamělým seniorům jejich přání.

A jak oba zdůrazňují, pro jejich klienty má projekt obrovský význam - a nejen proto, že se jim splní vánoční přání. ,„Staří lidé si díky tomu uvědomí, že nejsou sami, že někdo má zájem o to, co si přejí,” shrnuje Václav Jaroš.