Lidé bez domova jsou pro nás často neviditelní. Umírají o 16 let dříve než většina populace, upozorňuje Bírová

Zítra touto dobou budete u hlavního nádraží v Praze odhalovat Pomník lhostejnosti. Proč právě tam?

Hlavní nádraží a jeho okolí, zejména Vrchlického sady, jsou často spojovány s tím, že tam nacházejí improvizovaný domov lidé se zkušeností s bezdomovectvím nebo lidé, kteří jiný domov nemají. Proto nám to přišlo jako vhodné místo.

Co má symbolizovat?

Myslím si, že hlavně během období covidu jsme ve veřejném prostoru i v médiích mohli zaznamenávat to, že někdo známý nebo slavný zemřel. Byla tomu věnována nějaká pozornost a velmi dobře to nastavovalo zrcadlo naší společnosti, která některé lidi oslavuje – ať už během života, nebo po smrti – a některé ignoruje nebo si jich nevšímá.

Čtěte také

Sociální prvky bere Babiš upřímně, ale povládne ve prospěch velkokapitálu, říká bývalý premiér Špidla

Na základě určitých dat, kterým jsme věnovali pozornost v průběhu asi dvou let a následně jsme vydali analýzu úmrtí lidí se zkušeností s bezdomovectvím, jsme viděli, že je tu mnoho skutečností, které jen potvrzují ten dojem, že lidé bez domova jsou pro nás často neviditelnými. A proto jsme se rozhodli vytvořit nějaký symbol ve veřejném prostoru, přičemž velmi často chceme takzvaně čistit veřejný prostor, chceme, aby naše města byla sterilní – nebo to velmi často chce politická reprezentace.

Podobně jako nám různé pomníky připomínají nějaký typ režimu nebo nějaké neštěstí, tak chceme věnovat symbolickou sochu jim. Právě proto je to polštář, který vypadá, že na něm nějaká osoba ležela, je tam otlačená hlava. Ten člověk už tam není, a není tam kvůli tomu, že zemřel. Je to nějaká symbolika, která má být určitou pietou a má být připomínkou, že je tu velké množství lidí, kterých si nevšímáme ani během jejich života, ani po jejich smrti.

Výrazné následky na životech

Díky veřejné sbírce na platformě Donio jste provedli už zmíněnou analýzu úmrtí lidí se zkušeností s bezdomovectvím. Co z ní vyplynulo?

Analyzovali jsme díky ÚZISu různá data, která má zdravotnický systém, analyzovali jsme různá mediální data a data, která se nám podařilo získat díky práci policie. Analyzovali jsme zejména roky 2010 až 2022. Potom jsme nějaká data ještě dosbírávali a aktualizovali, aby to mělo význam vydávat v roce 2025.

To asi nejzásadnější nebyl úplný šok v rámci naší analytické práce, ale bylo to potvrzení toho, že lidé se zkušeností s bezdomovectvím, i ti, kteří už aktuálně nemusí být v situaci bezdomovectví, mají tak výrazné následky na svých životech, že umírají o 16 let dříve než většina populace, v Praze až o 20 let dříve. Takže je to výrazně nižší věk, kdy tito lidé umírají.

Když někdo umírá ve veřejném prostoru, tak to často znamená, že to je v důsledku násilí.

Také jsme zjistili, že v těchto letech určitě zemřelo 6 tisíc a víc lidí, kteří z velké části umírají zejména ve veřejných prostorách. Proto má být ten pomník ve veřejném prostoru. Zjistili jsme, že velmi často se tito lidé nedožívají věku, kdy by vůbec zažívali nemoci, které zažívá běžná populace. A velmi často je jejich smrt předčasná a častokrát zbytečná, protože je například násilná. Když někdo umírá ve veřejném prostoru, tak to často znamená, že to je v důsledku nějakého násilí. Tak to jsou asi nejzásadnější zjištění.

Podle statistiky je 12 tisíc lidí u nás bez přístřeší. Kde obvykle přebývají?

Čtěte také

Sociální politika nejsou jen důchody. Superdávka čelí zásadním porodním bolestem, podotýká Juchelka

Ano. To, že jsou bez přístřeší, je možná laičtější pojmenování, ale podle evropské typologie je bezdomovectví situace bez střechy. To znamená, že ti lidé velmi často žijí ve veřejných prostorách, velmi často třeba přespávají v parcích nebo někde pod mostem, v garáži a tak dále. A případně můžou využívat nějaké služby noclehárny.

Ale podstatné je, že ti lidé nemají stabilitu, nemají bezpečí. Velmi často můžou být vystavení násilí, ještě speciálně když se bavíme například o ženách v situaci bezdomovectví.

Systémová a humánní řešení

Už jste dříve řekla, že potřebujeme, aby stát a města přijaly změny, které povedou k systémovému ukončení bezdomovectví. Jde ho vůbec úplně vytěsnit?

Určitě to jde. I když rozumím, že to může v našem systému nebo státu znít jako utopie. Ale máme zkušenost, že je rozhodně možné systematicky bezdomovectví snižovat. V Evropě stále máme tu nejvýraznější zkušenost z Finska, kde se druhou dekádu opravdu výrazně daří snižovat počty lidí se zkušeností s bezdomovectvím a ta řešení jsou systémová, humánní a udržitelná.

Jaká konkrétně?

Čtěte také

Asi 1,6 milionu Čechů má závažný problém s bydlením. Situace se sama nezlepší, varuje šéfka platformy pro sociální bydlení

Konkrétně tak, že se těm lidem poskytuje standardní bydlení a adekvátní podpora. Když říkám, že se jim poskytuje, tak to neznamená, že se někomu něco dá a druhému se nedá. Aktuálně například u nás v Česku víme, že Praha má nejnedostupnější bydlení v celé Evropě. Je k zamyšlení, jestli by náhodou stát a města neměla investovat do dostupného bydlení a do kapacit, které jsou vůbec realizovatelné pro tento účel.

Máme jeden z nejmenších obecních fondů ze zemí OECD.

Máme jeden z nejmenších obecních fondů ze zemí OECD, máme úplně mizerné procento sociálního bydlení. Ať už je to pro tuto skupinu obyvatelstva, nebo i pro lidi, kteří vykonávají takzvané potřebné profese – učitelky, učitelé, zdravotníci, policisté a tak dále. Lidé, kteří pracují pro stát, velmi často nemají tak vysoké příjmy nebo tak výrazný majetek, aby si mohli dovolit vlastní bydlení.

Je potřebné nad tím začít přemýšlet a měnit to. Toto je určitě ta cesta. A velmi dobře to vědí i například skandinávské země, kde bylo opravdu masivně investováno do toho, aby bylo víc bytů pro tento účel. A ta adekvátní podpora je potřebná, protože nemůžete jen někomu nabídnout bydlení. Když je člověk traumatizovaný, má různé problémy, ať už se vztahy, nebo zdravotním stavem a tak dále, je podstatné mu pomoct i tímto směrem.

Jak Platforma pro sociální bydlení hodnotí změny kritérií pro získání podpory na bydlení v rámci superdávky? Proč se bytová nouze přenáší z generace na generaci? A může novela stavebního zákona pomoct zvýšit dostupnost bydlení? Poslechněte si celý rozhovor.