Lída Rakušanová vzpomíná: Když vyšli političtí vězni ven, museli se divit. V jejich bublině vše zamrzlo

10. září 2021

Hlas Lídy Rakušanové, která promlouvala před revolucí z vysílání Rádia Svobodná Evropa, se pro mnohé posluchače stal synonymem svobody. „Překvapilo mě, jak jsem tady známá. Když jsem se vrátila po roce 89, v duchu jsem si říkala, že nezkazit si tuto pověst je asi tak, že bych musela jít do muzea se nechat vycpat,“ směje se novinářka, kterou dodnes mohou posluchači Českého rozhlasu Plus slyšet v komentářích.

V Hovorech vzpomíná na to, jak z Československa emigrovala v roce 1968, několik měsíců poté, co se náhodně v tramvaji seznámila se svým budoucím manželem Josefem Rakušanem.

Čtěte také

„To rozhodnutí jsem neudělala já. Udělal ho můj manžel, tehdy vlastně ještě přítel. Kdyby to bylo na mně, nikdy bych neodjela, protože jsem měla nedobrý pocit, že odcházím v době, kdy je naopak nutné tady být,“ vzpomíná.

Přestože váhala, nakonec se pro odchod z vlasti rozhodla. Důvodem byl Josef: „On tady opravdu nemohl zůstat.“ Předvedl to prý názorně už v prvních dnech okupace, když se jednou vraceli od přátel večer domů a potkali kolonu ruských náklaďáků.

Tak jsem se rozhodla, že s ním pojedu, protože jsem byla strašně zamilovaná a nechtěla jsem ho ztratit.
Lída Rakušanová

S Josefem po příjezdu do Německa, 1968

„Na korbě seděli vojáci s puškami a Pepa z nich byl tak rozčílen, že začal po nich házet dlažební kostky. Málem jsem si před ním klekla a říkala jsem mu: Prosím tě, neblázni. Ale nebyl k zastavení a vypadal, jako když mu úplně přeskočilo. A furt opakoval, že tady s těma Rusákama nebude. Strašně se rozčiloval, že jsme se nebránili. Říkal, že na vojenském cvičení jim pořád tvrdili, že jakmile se na obloze objeví cizí letadlo, které se nehlásí a nebude mít výsostné znaky, tak okamžitě sestřelit a vůbec se o ničem nebavit. Že to mohou udělat přímo vojáci ve službě, když by se třeba nemohli dovolat důstojníka.“

„Tak jsem se rozhodla, že s ním pojedu, protože jsem byla strašně zamilovaná a nechtěla jsem ho ztratit,“ přiznává.

Svoboda je jen jedna

Téma svobody je pro legendární rozhlasovou novinářku hodně důležité. „Protože svoboda znamená samozřejmě vzít zodpovědnost sám za sebe, a to do důsledku,“ říká. I když připouští, že si svobodu mohou lidi vykládat různě, je podle ní svoboda jen jedna.

„Upřímně si myslím, že svobodný člověk může být třeba i v kriminále, protože to záleží v podstatě na vnitřním rozpoložení,“ míní. Vzpomíná na otce, který byl po roce 1948 jako politický vězeň v Jáchymově. Byl tam osm let, pak ho pustili na podmínku.

Čtěte také

„Když vyšel, byl v takovém stavu, že se choval úplně nepatřičně. Vůbec mu nedocházelo, jak se svět změnil za těch osm let, jak se lidé změnili, jak si každý dává pozor na to, co říká. A on se vůbec nedával pozor a také na to okamžitě začal doplácet. Pak mu to začalo docházet. Měla jsem pocit, že v sociální bublině těch politických vězňů jako kdyby všechno zamrzlo, oni vůbec nechápali, co se venku děje. Když vyšli ven, museli se hodně divit, museli si připadat jak na Marsu,“ přemýšlí komentátorka.

Měla jsem pocit, že v sociální bublině politických vězňů jako by všechno zamrzlo, oni vůbec nechápali, co se venku děje.
Lída Rakušanová

Přestože, jak přiznává, je v podstatě proti tomu, aby lidé psali memoáry, rozhodla se napsat knihu Svobodná v Evropě.

„Uvědomovala jsem si, že pokud jde o Svobodnou Evropu, je to určitě zajímavé téma, že je kolem toho spousta různých legend, různých interpretací, které jsem měla pocit, že by bylo dobře poopravit nebo proti nim postavit můj pohled. Tak jsem to začala psát a mělo to docela úspěch. Zřejmě se to docela povedlo,“ usmívá se. Nyní se její kniha dočkala také audio podoby.

Očkování? Spása lidstva a basta

K tématu svobody se vrací i v souvislosti s pandemii koronaviru. Říká, že částečné omezení svobody jako okleštění práv nevnímala. Iritovala ji prý ale jiná věc:

„Říkala jsem si: Přece jen už je mi hodně let a že jsem se třeba ještě chtěla podívat tam, vidět toto a sejít se s tímto člověkem. A už to třeba nestihnu,“ popisuje.

Čtěte také

Lidi, kteří mluví v souvislosti s očkováním o omezování státem, Rakušanová nechápe.

„Možná jsem trochu ujetá v tom smyslu, že jsem se narodila v roce 1947, že jsem prožila celé dětství a mládí v komunismu. A my jsme byli vytrénovaní, že očkování je spása lidstva a basta. Ve škole nás postavili do řady a každému dali injekci. Byla jsem ale v podstatě ráda, když nás očkovali proti dětské obrně. Ve třídě jsem měla dvojčata, dívky byly hubené a jedna měla úplně bezvládnou levou ruku. Jak jsem se pak dozvěděla, jejich rodiče patřili k náboženské sektě a nedali je očkovat,“ vzpomíná novinářka a publicistka Lída Rakušanová.

Poslechněte si celé Hovory. Ptal se Vladimír Kroc.

autoři: Vladimír Kroc , kbr
Spustit audio

Související