Lichváři našli nový způsob, jak obejít zákon. Nabízejí nevýhodné půjčky pro podnikatele

Pan Josef z Prahy sháněl rychlý spotřebitelský úvěr. Nebankovní společnost, kterou si našel na internetu, mu přislíbila půjčku na 310 tisíc korun. Ale jen pod určitou podmínkou.

„Při kontaktování mi řekl, že je potřeba, abych měl IČO, živnostenský list, že jinak půjčku nedostanu a že musím mít podnikatelský plán, že mi s tím pomůže. Takže ten podnikatelský plán mi napsal - bylo to na nákup a prodej elektroniky se ziskem. To jsem nikdy nevyužil. Říkal, že po třech měsících tu živnost můžu zrušit, že to nikdo nezjistí,“ popisoval pan Josef, jak se dostal do spárů šmejdů.

Obcházení zákona

Namísto spotřebitelské půjčky tak Josef, který z osobních důvodů nechtěl zveřejnit své celé jméno, uzavřel úvěr pro podnikatele, ačkoliv žádný byznys v plánu neměl. Po podepsání smlouvy navíc zjistil, že je úvěr předražený a zaplatí skoro dvojnásobek. „Právě na nevědomost klientů takové firmy sází,“ řekl ředitel Poradny při finanční tísni David Šmejkal.

„To je zcela zřejmé obcházení zákona, kdy spotřebitel byl nucen k tomu, aby si zaktivnil svoje IČO nebo aby si IČO založil. Nabídka takových divných úvěrů na IČO se zvyšuje. Firmy se snaží tímto způsobem vyhnout kontrole nebo dohledu ze strany České národní banky a podnikat tak jakoby na okraj,“ vysvětlil pro Radiožurnál Šmejkal.

Sjednáním podnikatelské půjčky se totiž lidé dostávají mimo působnost zákona o spotřebitelském úvěru. Nejsou například chráněni před vysokými pokutami při nesplácení půjčky, dodává mluvčí České národní banky (ČNB) Petra Vodstrčilová.

„Pokud je úvěr poskytován podnikateli, a to i fyzické osobě podnikající takzvaně „na IČO", zákon o spotřebitelském úvěru se na tyto úvěry nevztahuje a působnost ČNB není dána,“ objasnila Vodstrčilová.

Licence ČNB

Pokud chce firma nabízet spotřebitelské úvěry, musí mít licenci od centrální banky. Tu má dnes téměř 90 nebankovních společností. Jenže praxe ukazuje, že ani licence nemusí být zárukou férového jednání, sdělil zástupce finančního arbitra Lukáš Vacek.

„Pak se můžou najít i společnosti, které tu licenci od ČNB dostaly, ale přesto nejednají férově a část úvěrů poskytují v režimu podnikatelském, i když dobře vědí, že to žádný podnikatelský úvěr není. Nejenomže se spotřebitel zbavuje veškeré ochranné spotřebitelské legislativy, ale se vlastně vystavuje i riziku trestního stíhání. On vyplnil při žádosti o úvěr nepravdivé údaje,“ popsal Vacek.

Firmy zkouší i další triky, jak se vyhnout regulaci, popisuje David Šmejkal z Poradny při finanční tísni.

„Všímáme si, že se firmy přejmenovávají, dokonce i mění sídlo. Ty osoby, které vidíme ve vedení té firmy, jsou ale stále stejné. Je to často spojené se snahou podnikat za hranou zákona, snažit se na klientech co nejvíc vydělat. Nejčastějším problémem je celková nákladovost toho úvěru - buď je drahý hned na začátku, má vysokou úrokovou sazbu, anebo v případě prodlení se na toho spotřebitele vztahují vysoké sankce a pokuty, které jsou jinak limitované,“ líčil Šmejkal.

Nekalé jednání firem přitom není tajemstvím. Podle generálního tajemníka České leasingové a finanční asociace Jaroslava Krutilka se obdobné praktiky objevují i v zahraničí.

„O tom svědčí zkušenosti i našich kolegů ze Slovenska, kde ta pravidla zpřísnění poskytování spotřebitelských úvěrů začala působit dříve. A tam prostě řada těch společností přešla do šedé zóny. Myslím si, že je to problém,“ vysvětlil Krutilek.

U spotřebitelských půjček loni Česká národní banka udělila celkem sedm pokut. Šlo třeba o případy, kdy podnikatel neměl žádné oprávnění k poskytování úvěrů.