Lichoradka není jen zlá a temná, říká Jana Plodková. Hraje v pohádce Hodinářův učeň

„Nechtěli jsme, aby ta postava byla vyloženě jenom zlá a temná, aby se děti bály jenom trošku. Tak jsme hledali i nějaký ten humor,“ popisuje.

Čtěte také

Civilizaci trápí epidemie vážnosti. Rozkmitejte bránici a přijde přirozený smích, vyzývá instruktor smíchu

Lichoradka v pohádce kráčí dlouhým krokem, je shrbená – když člověk žije ve zlu, tak ho to ohne, jak se brání dobru. Postupně se přidala i hlasová stylizace. „Když jsem se viděla první den v zrcadle, tak jsem byla nadšená, představa se sešla s výsledkem a hrozně jsem se na ten plac těšila,“ pochvaluje si.

Při pohádce je vždy větší zábava na place, než když se dělá drama, kdy jsou herci do rolí více ponoření. „Ale u pohádky když zlobíte, tak to zlobení vás doprovází i mimo kameru,“ usmívá se.

Vůbec se nebrání tomu, když se s ní při natáčení pracuje jako s materiálem. Vítá, když se režisér nebojí s ní provézt nějakou změnu, ať už barvy vlasů, střihu, postavy… „Pokud tvořím postavu, tak si můžeme dovolit nevycházet jenom ze mě,“ nastiňuje.

Negativní postavy nabízejí větší prostor pro vrstvy zla, oproti tomu kladná role je obtížná – udržet linku, která nebude například přesladká. Ztvárnit čisté zlo je ale náročné. „Jedna vrstva – když je to jenom čiré zlo – tak to diváka nebude bavit,“ míní.