Lezec Adam Ondra: Lezení bez jištění respektuju, ale nikdy bych to riziko nepodstoupil

27. září 2019
Rozhovor VR a MM

„Kdo nepadá, ten se nezlepšuje. Tak to je. Já v tréninku víckrát spadnu, než stěnu vylezu. Několikrát jsem spadl v místech, kde jsem to vůbec neočekával. Může se stát, že držíte chyt, a ta skála praskne. I když jsou v lezení rizika, kterým se sám vystavuju, tak lezení bez jištění už je pro mě moc. Na druhou stranu, být 500 metrů nad zemí uprostřed El Capitana musí být neskutečný pocit,“ říká v rozhovoru Radia Wave trojnásobný mistr světa v lezení na obtížnost Adam Ondra.

S lezením začal ve svých šesti letech po vzoru svých rodičů a už ve dvanácti se zařadil mezi nejlepší světové lezce na obtížnost. Do historie se zapsal v roce 2017, kdy v norském Flatangeru jako první vytvořil a přelezl nejtěžší cestu světa s obtížností 9c. Několikrát získal prestižní mezinárodní ocenění Salewa Rock Award. V roce 2017 obdržel i nejvyšší ocenění Českého olympijského výboru – Cenu Jiřího Gutha-Jarkovského. Českou republiku reprezentuje na soutěžích sportovního lezení, které bude v roce 2020 na letních olympijských hrách v Tokiu vůbec poprvé zařazeno mezi olympijské sporty.

Myslíš si, že může sportovní lezení i díky tvému fenoménu zažít podobný vzestup jako v posledních letech například florbal?

Je tam veliký potenciál. Lidí na umělých lezeckých stěnách leze víc a víc. Myslím si, že je to vhodný sport třeba i pro děti. Samozřejmě, všeho moc škodí, ale lezení je ve výsledku zdravý a komplexní sport. Pro mě je těžké pochopit, jak si doteď mohlo lezení vybrat tak málo lidí. Ze sportů, co jsem měl možnost zkusit, mě baví ještě snowboarding. Ale ty ostatní věci… Zkrátka, ta krása lezení je tak komplexní. Člověk to může provozovat venku, v lese, vevnitř, v horách. To je přeci neskutečné. Já myslím, že v sobě opravdu máme lezecké geny po našich předcích. Dnes je snadné je probudit. Člověk nemusí používat ani lano. Přijde na boulderovou stěnu, která má maximálně 4 metry, a nějakých závratí se tak ani nemusí bát.

Jak se Adam Ondra vypořádává s tlakem společnosti? Z čeho se skládá jeho tréninková příprava? Jak velký je jeho tým? V čem přesně mu pomáhá fyzioterapeut baletu Národního divadla Jiří Čumpelík? Jak dlouho se připravoval na zdolání norské stěny Silence 9c? Bojí se, že jeho historický úspěch někdo překoná? Jaký další projekt má v plánu? Je kvalifikace na letní olympijské hry 2020 priorita? Nechybí mu při přípravě na OH skály? Dozvíte se ve velkém Rozhovoru Martina Minhy.

 

autor: Martin Minha
Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka