Levnější než Uber a bez spropitného. Autonomní vozy Waymo dobývají Ameriku, ale občas si neví rady

Phoenix, Arizona. Třicet stupňů ve stínu, horký suchý vítr, který vysuší vlasy rychleji než fén. Stojím na rohu ulic Central a Monroe v centru Phoenixu, naproti historickému hotelu San Carlos, a čekám na své první autonomní auto.

Čtěte také

iROZHLAS

Česko se připravuje na auta bez řidiče. Ministerstvo chystá rozvoj 5G sítí a 3D map

Přijede středně velký bílý vůz přesně tam, kam jsem si ho objednala v aplikaci. Tiše zastaví u chodníku – a za volantem nikdo nesedí. Otevře kufr, abych si mohla uložit zavazadlo, pak vysune kliky dveří. Uvnitř mě ženský hlas přivítá jménem a dá mi několik pokynů.

„Připoutejte se, udělejte si pohodlí, vyberte si hudbu a nechte se vézt,“ říká hlas. Nasednu, dveře cvaknou a auto beze slova vyrazí do provozu.

Když se rozjede, je to zvláštní. Doopravdy divné je to ale až ve chvíli, kdy vjede do složité křižovatky. Projede ji jakoby nic, volant se sám otáčí do zatáček, jako by ho ovládal duch. Sedím v přepravní kapsli řízené algoritmem uprostřed arizonské pouště.

S napětím sleduju pohyb volantu a ženský hlas jako by vycítil moji nejistotu. Upozorní mě, abych určitě nepomáhala s řízením. Vůz má na střeše soustavu kamer, které nepřetržitě sledují okolí a vyhodnocují situaci na vozovce. Tu zároveň zobrazuje na displeji uvnitř auta, takže i cestující mají přehled o dění kolem sebe.

Součást každodenního života

V Phoenixu, kde společnost Waymo testuje a provozuje své vozy nejdéle ze všech amerických měst, si lidé na bezpilotní auta zvykli skoro stejně jako na autobus. Potkávám Phoebe, servírku, která waymem jezdí pravidelně. Má pro to jasný důvod.

„Jako žena se v něm cítím bezpečněji – žádný cizí muž za volantem, žádné pohledy do zpětného zrcátka. Navíc je to často levnější než klasický Uber nebo Lyft, a hlavně – nedává se spropitné.“ V zemi, kde je společenskou povinností nechávat za služby kolem dvaceti procent ceny, to není zanedbatelná úspora.

Čtěte také

Před sto lety sci-fi, dnes realita. S myšlenkou samořiditelného auta poprvé přišel syn českých přistěhovalců

Podobných uživatelů rychle přibývá. Waymo dnes odbaví přes půl milionu placených jízd týdně a do konce roku 2026 chce dosáhnout milionu jízd týdně. Loni v únoru firma získala investici ve výši 16 miliard dolarů, tedy zhruba 340 miliard korun.

Vedle Phoenixu, San Francisca, Los Angeles a Miami se autonomní vozy postupně rozjíždějí také v Austinu, Dallasu, Houstonu, San Antoniu a Atlantě. Testovací jízdy už začaly také v Minneapolis, Tampě nebo New Orleans. Vlastní robotaxi službu připravuje pro Londýn a Tokio také konkurenční startup Wayve podporovaný Uberem.

Lidé si robotická auta oblíbili ještě z jednoho důvodu: vracejí jim čas, který by jinak strávili za volantem. Ve svém autě často používám asistované řízení, ale i když vůz řídí většinu času sám, pořád musím sedět za volantem a sledovat provoz. Stačí na chvíli odvrátit zrak nebo se podívat do telefonu a systém mě okamžitě napomene.

Waymu je to jedno. Můžete se dívat, kam chcete, číst si nebo pracovat. Řízení je čistě na něm. Právě to může být pro Američany, kteří v autech tráví dlouhé hodiny denně, největší změnou. Cesta k ní ale nebude jednoduchá.

Když algoritmus neví, co dál

S expanzí totiž přibývá i situací, na které autonomní systém zatím není připravený. Nejviditelnějším letošním problémem se staly záplavy. V dubnu vjel prázdný vůz v San Antoniu do zatopeného úseku silnice. Senzory vodu zaznamenaly, auto zpomalilo, ale nezastavilo. Nakonec ho proud smetl do potoka. Firma kvůli tomu svolala k aktualizaci celou svou komerční flotilu, téměř čtyři tisíce vozů. Ani to ale nestačilo.

Čtěte také

Magazín Experiment: Vyrazí na koleje samořídicí tramvaj? A jak pomáhají magnety v léčbě cukrovky?

O několik týdnů později uvízlo další auto na více než hodinu v zaplavené ulici v Atlantě a Waymo muselo preventivně pozastavit provoz hned v pěti městech najednou – Atlantě, Austinu, Dallasu, Houstonu a San Antoniu.

Podobně si vozy nevědí rady ani se staveništi nebo s policistou, který uprostřed křižovatky ručně řídí dopravu. Gesta lidské ruky totiž nerozpoznají a raději zastaví. V oboru se tomu říká „zamrznutí“ – auto zůstane stát tam, kde stát nemá, a čeká, až situaci na dálku vyřeší lidský operátor.

Podle hasičů a policistů v San Franciscu i Austinu podobných případů spíše přibývá. Zamrzlá auta jim opakovaně blokují příjezd k hasičským stanicím a zpomalují výjezdy k požárům. Když loni v prosinci postihl San Francisco rozsáhlý výpadek proudu, desítky vozů zůstaly stát uprostřed křižovatek a na několik hodin ochromily dopravu.

Firma zároveň čelí dvěma federálním vyšetřováním. Jedno se týká nehody v Santa Monice, při níž vůz Waymo zranil dítě cestou do školy. Podle společnosti auto před nárazem zpomalilo na deset kilometrů za hodinu. Druhé prověřuje opakované případy, kdy autonomní vozy nezastavily před stojícím školním autobusem, přestože firma slibovala, že problém opraví softwarovou aktualizací.

Bez improvizace

Moje jízda centrem Phoenixu proběhla bez problémů. Auto plynule zastavovalo na červenou, hladce odbočovalo a drželo bezpečný odstup. Je to zvláštní, ale zároveň fascinující zkušenost, která nejspíš opravdu ukazuje směr, kterým se americká doprava vydává.

Přesto zatím nenahradí radost z řízení ani lidskou schopnost improvizovat v nečekaných situacích. Jak ukazují záplavy v Atlantě nebo zamrzlá auta blokující hasiče v San Franciscu, právě tam mají algoritmy stále své limity. A to je možná vlastně dobrá zpráva.