Levné egyptské košarí je vyhlášenou pochoutkou. Vysloužilo si i vlastní píseň
Představte si, že vám v restauraci předhodí směs kolínek, čočky a rýže v plastové misce. Když přidáte cizrnu a smaženou cibulku a celé si to dochutíte rajčatovou omáčkou a česnekovou zálivkou, vyjde vám egyptské lidové jídlo zvané košarí. Název snad může připomínat židovské košer, podoba je to ale čistě náhodná. I na tohle levném, bezmasém lidovém jídle se přitom dá postavit podnikatelský úspěch.
Restaurace Abú Tárek je v Káhiře fenomén. Vlastně v celém Egyptě. Populární zpěvák Šaabán Abd ar-Rahím o ní dokonce nazpíval písničku. „Miluji košarí od Abú Táreka,“ zpívá se v jeho písni. A já jdu tohle fenomenální košarí vyzkoušet.
Z potemnělé ulice plné autoopravářských dílen vcházím do vysoké budovy s modrými a rudými neonovými nápisy. V přízemí není jediné volné místo, a tak vyrážím do prvního patra. Vítá mě obrovská retušovaná fotografie muže s knírkem ve zlatém rámu.
„To je můj táta,“ ukazuje na obraz Tárek, sedící za pokladnou. Abú Tárek, což arabsky doslova znamená Tárekův otec, je zároveň otcem celého tohoto podniku, největší restaurace na košarí na světě.
Evropský designér by tu asi omdlel
„Táta nejdřív prodával košarí u pojízdného stánku na ulici, jako je támhleten,“ ukazuje mi plastový model legendárního Abú Tárekova vozíku s košarím. Stejných modelů je v restauraci několik. Jsou to takové zdejší ikony.
„Táta prodával před kavárnou, která na tomhle místě dřív bývala,“ vypráví mi Tárek příběh otce, který před několika lety zemřel. Svým košarím si chudý Abú Tárek vydělával a peníze investoval.
Čtěte také
„Stal se nejdřív společníkem kavárny, před kterou se svým vozíkem stával, a nakonec ji koupil. Pak přistavěl jedno patro, pak druhé… a teď je tu pater pět,“ říká mi hrdě Tárek, který restauraci po zesnulém otci vede se svým bratrem.
Sály jsou tu osvětlené zářivkami, uprostřed jsou zurčící fontány, na stěně portréty Abú Táreka a ze stropu visí plastové, jedovatě zelené kapradí. Evropský interiérový designér by padal do mdlob, místním se tu ale líbí.
Chtěl jsem se zeptat nějaké Egypťanky, jestli košarí vaří také doma, ale trefil jsem těsně vedle. „Tak za prvé, já jsem ze Sýrie,“ vyvedla mě z omylu milá paní v bílém šátku. „Ale když jsem ještě byla v Sýrii, o košarí jsem jen slyšela. V Sýrii tohle jídlo vůbec nemáme. Když jsem pak přijela do Egypta, moc mi zachutnalo, takže teď si ho dělám i doma, tady se svou kamarádkou,“ směje se a pokračuje v jídle.
Jak košarí vzniklo?
Když se u pokladny loučím s Tárekem, snažím se ještě zjistit, odkud se vlastně košarí v Egyptě vzalo, když ho neznají ani v okolních arabských zemích.
Čtěte také
„Podívej, tady v Egyptě je spousta koptů, tedy křesťanů. Ti se často postí a při tom nesmí jíst maso, ryby a spoustu dalších věcí. Tak začali dávat dohromady věci, které maso nahrazují. Do těstovin začali dávat rýži, čočku a cizrnu, ve kterých jsou bílkoviny. A tak pořád něco přidávali, až vzniklo tohle výživné bezmasé jídlo.“
Podle Táreka ale existuje i jiná verze. Podlé té jídlo přivezli do Egypta námořníci z Indie. Ať je původ košarí jakýkoliv, dnes je tu jedním z nejoblíbenějších a nejlevnějších jídel. A pokleslý žánr písničky Šaabána Abd ar-Rahíma si s lidovým charakterem košarí i Abú Tárekovy restaurace dokonale notuje.