Letošnímu ročníku bienále v Benátkách vévodí světlo

„Tak tohle je začátek,“ přivítal zúčastněné předseda bienále Paolo Baratta. O několik hodin později vyhlásil i vítěze 54. prestižní přehlídky. V konkurenci 89 zemí – nechybělo mezi nimi ani Česko – nakonec obstáli Němci zásluhou divadelního a filmového režiséra Christopha Schlingensiefa, který loni podlehl rakovině.

Před dvěma lety se na benátském bienále tvořily světy, tentokrát výtvarnou přehlídku zastřešuje pojem iluminace. „Chtěla jsem mít nejdřív nápad, o kterém by se dalo diskutovat, než začnu připravovat seznam umělců pro bienále. A to je i důvod, proč jsem zvolila název Iluminace,“ vysvětluje kurátorka společné expozice v bývalých loděnicích Arsenale Bice Curigerová.

O tom, že pod svícnem je největší tma, přesvědčí návštěvníky o pár kroků dál i část italského pavilónu. Chvilkami vás v ní může až mrazit. Procházím se v tmavé chodbě mezi novinovými články, které informují o zločinech italské mafie. Jsou mezi nimi i vydání deníků z letošního roku.

Instalace Dominika Langa s názvem Spící město|foto: Centrum současného umění DOX

O několik metrů dál už stojím mezi fotografiemi v životní velikosti, na nichž jsou zachyceni mafiáni, které se ještě nepodařilo dopadnout. Vzkaz umělců je jasný: Můžete je potkat kdekoliv na ulici.

Mezi jednotlivými expozicemi potkáte desítky milovníků umění. Co ti soudí o letošních expozicích? „Jsem tu na bienále poprvé, přijela jsem sem až z Koreje. Velmi se mi tu líbí, je to zajímavé,“ dozvídám se od korejské návštěvnice.

„V Benátkách jsem už potřetí, mám je ráda. Bienále je podle mne rok od roku lepší,“ soudí Marry z Dánska. A přitakává jí i její kamarádka, která bienále navštívila před čtyřmi lety. Příjemný rozhovor nám však náhle přerušila nedaleká expozice. Jedna z nejvyhledávanějších.

Převrácený tank před americkým pavilónem se v pravidelných časových intervalech proměňuje v běžící pás. Co jedny baví, může však druhé obtěžovat, a tak na bienále dokonce vznikla diskuse o umělecké svobodě. Vyvolali ji dánští umělci ze sousedního pavilónu. Kvůli rachotu z tanku totiž není slyšet video, které jejich expozici doprovází.

Ruch z tanku ovšem rozhodně nevadí společnému česko-slovenskému pavilónu, kde letos vystavuje český mladý umělec Dominik Lang své Spící město. Jde o dávno zapomenuté, Dominikem přepracované sochy, které kdysi vytvořil jeho otec Jiří.

Ministr kultury Jiří Besser (vlevo) a konceptuální umělec Dominik Lang, autor projektu „Spící město“ pro česko-slovenský pavilon na 54. mezinárodním Bienále výtvarného umění v Benátkách|foto: Ministerstvo kultury

„Líbí se mi to, je to zajímavé, ale mám spoustu otázek. Například ta paní, která sedí a háčkuje, je součástí expozice?“ není si jistá francouzská návštěvnice. Je i není, usmívá se autor díla Dominik Lang.

„Ke každé galerii patří i dozor. Sehnal jsem hrozně milou paní, která umí jenom italsky. Nesměle se mne ptala, co má dělat kromě toho, že bude sledovat lidi. Když jsem řekl, že cokoliv, zeptala se, jestli by mohla háčkovat,“ vysvětluje výtvarník. Zkrátka, za umění se dá dnes považovat cokoliv, i paní, která háčkuje.

Šlo o mimořádnou příležitost, říká Dominik Lang

„Na benátském bienále je naprosto odlišné publikum, než jsme zvyklí u nás. Přemýšlel jsem proto o nějakém silném tématu, které by překlenovalo nejen moji práci, ale i lokální kontext,“ vysvětluje Dominik Lang motivy, které vedly jeho přemýšlení nad projektem pro prestižní expozici. Nakonec se rozhodl využít a upravit sochy svého otce. Jaké reakce jeho Spící město u návštěvníků vyvolalo a jak bienále zapůsobilo na něj samotného, přiblížil Dominik Lang posluchačům Zápisníku zahraničních zpravodajů v rozhovoru, který si můžete poslechnout ze záznamu.