Český Leonardo dvacátého století: vyzvídal pro Masaryka, tvořil keramiku pro Hemingwaye

Bývalý americký kongresman Robert Mrazek má doma v kuchyni keramiku po dědečkovi. Josef Mrázek ji sám ručně maloval, vyvážel z Moravy do Ameriky a dnes ji mají ve svých sbírkách muzea i sběratelé z celého světa. Kromě toho svou špionáží za první světové války přispěl ke vzniku Československa a svým vynálezem pak i k vítězství Spojenců ve druhé světové válce.

Do domu Roberta Jana Mrazka ve městě Ithaca ve venkovské části státu New York dopadá odpolední slunce. Můj hostitel právě otevřel prosklenou skříň ve své kuchyni a za ním to hraje veselými, sytými barvami.

Čtěte také

Jeho dědeček měl rád červenou a oranžovou, ale vidíme i žluté misky, květované vzory nebo talíře s abstraktními obrazci.

Všechno je z dílny Josefa Mrázka, který mezi světovými válkami rozjel výrobu v New Yorku a potom i v Letovicích na Moravě, odkud do Ameriky ve velkém vyvážel.

Vzory od Picassa

Měl docela blízko k evropským umělcům té doby. Velká část jeho keramiky je ručně malovaná kubistickými, abstraktními vzory, na kterých spolupracoval s Pablem Picassem a dalšími skvělými evropskými výtvarníky,“ vypráví o svém dědečkovi Robert Mrazek. 

Čtěte také

Tady v Americe s ním strávil část dětství. A na jeho odkaz naráží i teď, dlouho po jeho smrti.

Před několika lety například zjistil, že ručně zdobenou keramiku Josefa Mrázka si do svého floridského domu kdysi pořídil i slavný spisovatel Ernest Hemingway.

Překvapení v muzeu

„Nevěděl jsem o tom! Šel jsem na prohlídku Hemingwayova muzea na Key West. Průvodce ukázal na zeď s keramikou, kterou Hemingway a jeho manželka sbírali. Podívám se a tam visí výrobky mého dědy.

Byl jsem tím naprosto šokovaný, hned jsem si udělal fotky a poslal je příbuzným. Dědovi se říkalo Šéf, tak jsem k tomu připsal – dívejte, šéfovy výrobky – měl je doma Hemingway…

Ale nejen on, po celé Americe najdete domy, kam si objednali soupravu jeho keramiky.“

Umělá hmota pro vládu

Velká hospodářská krize přinutila Josefa Mrázka československou i americkou část výroby postupně ukončit, ale umělec si našel nové uplatnění a vynalezl mimo jiné speciální druh umělé hmoty, který pak za druhé světové války poskytl americké vládě.

Čtěte také

A jak důkladné testování ukázalo, byl jedinečný tím, že se dal využít k výrobě urgentně potřebných krytů pro antény válečných letadel. Emigrant Mrázek, který už byl tu dobou dávno americkým občanem, těchto klíčových součástek nakonec vyrobil víc než sedmdesát tisíc.

Masarykův špion

„Byl to mimořádný člověk. Za první světové války ho naverboval Emanuel Voska do tajné služby Tomáše Masaryka a můj děda se stal špionem nasazeným na německého velvyslance ve Spojených státech Franze von Papena.

Podobně později Voska za druhé světové války naverboval mého tátu, který pak coby parašutista vedl odboj v Protektorátu, kde to znal z dětství a Němci ho nikdy nechytili.

Můj děda pro změnu vyráběl plastové kryty k rádiům, která byla součástí každého amerického válečného letadla,“ vypráví Robert.

Guláš à la Amerika

„Byl to úžasný muž. Když jsem byl malý kluk, vyprávěl mi o Masarykově a Benešově Československu jako o malém středoevropském majáku demokracie, kterou Němci a pak Sověti uloupili.

Byl jsem vychovaný jako hrdý Čech, jsem jím stále, rád Česko navštěvuju a miluju české jídlo,“ směje se vnuk renesanční postavy Josefa Mrázka.

S porcí jeho domácího guláše v břiše můžu potvrdit, že Robert Mrazek česká jídla i skvěle vaří.

autoři: Jan Kaliba ,
Spustit audio

Související