Lenka Špinarová o transplantaci srdce: Nejhorší je, když žena dá srdce muži

19. říjen 2016
Doktor

Českou kardiologickou společností byl letošní rok vyhlášený Rokem srdečního selhání. Proč kardiologických onemocnění přibývá? Možná tak trochu paradoxně díky šikovným invazivním kardiologům, zlepšená péče o akutní stavy totiž vede k nárůstu selhání. Své o tom ví dáma, která srdci dobře rozumí – Lenka Špinarová z I. interní kardioangiologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.

„Jak jsou šikovní invazivní kardiologové, tak tím více se zachrání pacientů, kteří se dožijí srdečního selhání,“ vysvětluje v rozhovoru s moderátorkou Lucií Výbornou.

K projevům infarktu patří bolest na hrudníku, která by se neměla podceňovat, a to zejména u mladších pacientů, kteří bolest svádějí na záda a odkládají návštěvu lékaře. „Nepodceňovat bolest na hrudníku, zavolat, když to neustupuje,“ radí.

Pod pojmem mladší pacienti se rozumí lidé do 60 let, a je známé, že nejčastější příčinou srdečního selhání je infarkt. Přesto existují i vzácnější onemocnění, které mohou vést k selhání srdce – zánětlivá onemocnění srdečního svalu nebo vrozená onemocnění. To se týká i lidí ve věku 30 a 40 let.

A poznáme na EKG proběhlé infarkty? „Záleží na typu infarktu, lepší vyšetření je ale echokardiografie,“ upozorňuje. Doménou Lenky Špinarové je ale také transplantace srdce. „Pacient je zralý na transplantaci, když srdeční selhání je nezvratné a pokročilé tak, že limituje kvalitu života a také přežívání,“ vysvětluje.

Pořadník na transplantaci je dělaný chronologicky, jak jsou pacienti k transplantaci doporučení – u akutních pacientů, kteří leží na klinice, je to otázka dní, u chronických otázka měsíců až roku. A jaké srdce je nejlepší na výběr?


Pacienti si na transplantaci srdce postupem času zvyknou, většinou jsou vděční, váží si toho, že zde mohou být i za cenu komplikací, které se mohou objevit. LENKA ŠPINAROVÁ

„Nejlepší je, když mužské srdce je dáno muži, potom když mužské srdce je dáno ženě, žena ženě, a nejhorší je, když žena dá srdce muži,“ vysvětluje s tím, že nejhorší kombinace je žena dárkyně a příjemce muž.

Připomíná také, že po úspěšné transplantaci je pacient jiný člověk – jezdí na kliniku na pravidelné kontroly, dlouhodobě ho sledují. „S pacienty žijeme, známe je. Od roku 1993 jsme taková velká rodina včetně personálu a sestřiček z oddělení,“ pochvaluje si.

Audio záznam celého rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.