Lékaři jí pod stromeček naděli zrak

Většina z nás dnes možná dostane pod stromeček dárek, který jsme si přáli. To nejcennější, tedy zdraví, ale nadělit bohužel nejde. Výjimkou je ale paní Hana Charvátová ze Vsetína. Má co slavit. Po patnácti letech totiž opět vidí. Unikátní transplantace umělé oční rohovky ji zbavila slepoty. Jaké to je, znovu se dívat na svět?

Patnáct let byla Hana Charvátová slepá. Rozeznávala maximálně světlo a tmu, jinak neviděla nic. Patnáct let ale věřila, že se jí zrak jednou vrátí díky posunu v oční chirurgii. A stalo se. Po operaci ve zlínské oční klinice Gemini totiž začala vidět. Jaký to byl pocit. "Pan primář mi tam ukazoval krabičku a já jsem se smála. Vždyť to přečtu. Byli jsme všichni šťastni. Velké překvapení. Sama jsem nevěřila, že čtu. Je to neuvěřitelné, ale doma jsem si četla nahlas. Když přišel manžel, tak se ptal, jestli nemám doma někoho na návštěvě. Odpověděla jsem, že ne, že si čtu nahlas, že tomu nevěřím. Prostě tomu nevěříte," chlubí se mi v dobrém paní Charvátová a už vytahuje z policie knihu Staré řecké báje. Otevírá ji a chceme dokázat, jak bezvadně zvládá čtení.

Kromě čtení byly další stovky věcí, kterých se usměvavá a optimisticky naladěná paní Charvátová nemohla dočkat. Především pak pohledu na své nejbližší. "Nejvíc jsem se těšila na to, že uvidím svého manžela, uvidím svoje děti, které jsou dnes už dospělé a svoji matku, která také ještě žije, svou sestru, přátelé. Těšila jsem se na to, že budu moct normálně žít, že si budu moct doma uklízet, vařit, chodit do města nakupovat tak, jako každá normální ženská," svěřila se Hana Charvátová.

Není se co divit. Jen si zkuste představit, že déle než patnáct let nevidíte. Mění se móda, architektura, lidé klem vás a vy nevíte jak. Paní Charvátovou například zaskočila barevnost moderních staveb. Vsetín - město, ve kterém žije, si spíše pamatovala v šedých odstínech. "Vy jste viděli, co se mění, že se opravují domy, je podstatně čistěji. Možná bych Vsetín v některých částech nepoznala.," popsala změny Hana Charvátová.

Stejně jako by možná prošla ve městě kolem svých dětí. Bylo jim 16, když je viděla naposledy. Dnes jim už je přes třicet. A tak si například svatbu syna pustila s pětiletým zpožděním na videu. Stejně jako chce co nejdřív shlédnout filmy, které propásla. "Třeba Kolja nebo Pelíšky. To jsou filmy, které všichni viděli a všichni o nich mluvili. Třeba jsem některé filmy poslouchala v televizi, ale obraz vám chybí. Takže se teď snažím vždycky koupit nějaké DVD, kde je něco, co by mě zajímalo," říká mi paní Charvátová v prvním patře rodinného domku a po schodech scházíme do přízemí.

To, co dříve bez zraku zvládala s rizikem, jí dnes nedělá žádné potíže. Jediným momentem, který si paní Charvátové během své patnáctileté užívala, pokud se to tak dá vůbec říct, byl spánek. V noci ve snech se totiž bývalé zdravotní sestře zrak vracel. "Nedovedu si to vysvětlit. Přestože jsem neviděla, mívala jsem sny, jak se zdají každému, tak jsem viděla barevně," řekla. Ale po probuzení ji opět obklopila temnota.

Možná i díky barevným a ostrým snům paní Charvátová nepřestala věřit, že jí zrak vrátí, že znovu uvidí. Nepochybovala, nepropadala lítosti, která by jí vzala vnitřní sílu. "Není možné, abych neviděla. Stále jsem si říkala: Nejsi nic jiného než ostatní lidé, jsi stejná, tak snad se ještě někdy něco vynalezne a opravdu uvidíš. A mně se ten sen splnil,"doplnila Hana Charvátová.

Optimismus společně se skvělým rodinným zázemím pomohl paní Charvátové přečkat neskutečně dlouhých patnáct let ve slepotě. Ty jí dnes připomíná například telefon v předsíni s obrovskými tlačítky. I kdyby si paní Charvátová přála k letošním Vánocům cokoliv, nic rozhodně nepřekoná dárek nejcennější - zrak, který se jí navrátil díky odborníkům zlínské oční kliniky Gemini. "Díky primáři Stodůlkovi dnes vidím, že je to dárek, který mi dal a který byl nejkrásnější, co jsem mohla v životě dostat. Já už mám vybraného Ježíška," dodal.

Primář: I pro nás to bylo hodně emotivní

Ten, kdo vrátil zrak paní Charvátové z předchozího příspěvku, je primář Pavel Stodůlka ze zlínské oční kliniky Gemini. Patří ke špičkovým očním chirurgům a má za sebou několik unikátních operací nejenom v rámci České republiky, ale i světa. A jednou z nich byla právě i transplantace umělé oční rohovky.

Paní Charvátová ze Vsetína vidí po patnácti letech díky transplantaci umělé rohovky, která byla vyrobena v americkém Bostonu. Primář Pavel Stodůlka byl vůbec prvním očním chirurgem u nás, který podobnou operaci provedl. Její výhody vysvětlí už on sám: "Operace trvala necelé dvě hodiny. Po ní, když se pacientka, která byla asi patnáct let slepá, posadila na operačním sále, byla schopná kolem sebe vidět. Zhruba za tři minuty poté nám bez brýlí přečetla nápis z lahve nějakého desinfekčního roztoku přímo na operačním sále. Takže ten výsledek je nesmírně rychlý. To se mi na tom také líbilo. I ty dlouhodobé výsledky, které literatuře ve světě jsou, tak jsou výborné."

Umělá rohovka, kterou oční chirurg Pavel Stodůlka použil, je ve Spojených státech vyvíjena už přes 40 let. Ty nejmodernější modely mají oproti starším typům řadu výhod jak pro pacienta, tak i pro lékaře, který operaci provádí. "Dřívější typy se musely trochu složitěji jakoby šroubovat k části oka. Dnes se zachytí takovým jednoduchým elegantním systémem pomocí titanového kroužku, což operaci dělá ještě více šetrnou a jednodušší," popsal Pavel Stodůlka.

Pokud mohu laicky soudit, tak na operovaném oku paní Charvátové není téměř nic poznat a chirurgický zákrok je téměř neznatelný. A z čeho se vůbec umělá rohovka, která jí vrátila zrak, skládá? "Pro zjednodušení, základem je optika, protože ta zprostředkovává obraz na sítnici. Optika se nasune na rádcovský štěp rohovky z tkáňové banky. Druhá část je vnitřní, také umělohmotná, kterou se optika přitiskne ke stěně štěpu. Třetí, poslední část je titanový kroužek, který obě části proti sobě zajistí. Celý tento komplex optiky s rohovkovým štěpem z tkáňové banky se potom našije na oko, které mělo původně rohovku zkalenou," vysvětlil primář postup operace.

Je neuvěřitelné, co dnes oční chirurgie dokáže a primář Pavel Stodůlka ze zlínské kliniky Gemini patří k lékařům, kteří ji posouvají dál. Ty nejnovější postupy a metody získával na praxi v Kanadě, Německu, ve Spojených státech či Francii. Šedý zákal odoperoval například Tomáši Baťovi. Ke každému zákroku přistupuje samozřejmě bez emocí, snaží se, aby byla operace přesná, šetrná k pacientovi a účinná. Ale navrácení zraku paní Charvátové po patnácti letech, to, že po tak dlouhé době znovu uviděla svého manžela i děti, dojalo i jeho.

"Myslím, že to bylo hodně emotivní i pro nás, kteří jsme zvyklí na to, že třeba někdy vracíváme i lidem zrak. Ale velmi výjimečně jsou to lidé, kteří jsou tak dlouhou dobu slepí a neměli nějakou reálnou naději, že se jejich stav změní," přiznal chirurg.

Aby se teď ale nezačali předčasně radovat všichni, kteří mají problémy se zrakem či jsou absolutně slepí, je potřeba dodat jednu podstatnou věc. "Ta umělá rohovka může pomoct jen velmi malému segmentu zrakově postižených. A to pouze těm, kteří mají zakalenou rohovku, sice neprůhlednou, ale zároveň mají v oku v pořádku sítnici a zrakový nerv. Umělá rohovka pouze oko zprůhlední. Bohužel většina těch postižených, kteří jsou slepí nebo těžce zrakově postižení, mají špatnou sítnici postiženou třeba cukrovkou nebo špatný zrakový nerv postižený zelený zákalem. U těchto případů bohužel umělá rohovka nepomůže to vidění vrátit," upřesnil primář Pavel Stodůlka.

Podle jeho odhadu budou v České republice tak desítky lidí, kterým naopak může takováto transplantace zrak zase obnovit. A co ti ostatní zrakově postižení? I ti mají naději. Přístroje v oční chirurgii se neustále zdokonalují, nové metody se testují, odborníci po celém světě si své zkušenosti vyměňují. "Věříme, že se nám ještě některé další věci, které teprve sledujeme a tipujeme, podaří dovést do praxe tak, aby šíře výkonů byla větší a abychom mohli pomoci lidem, pro které třeba v tuto chvíli zatím nemáme nějaké optimální řešení," dodal primář.

Zřejmě nejčastějším dárkem pod stromečkem jsou ale hračky. Pojďme se podívat, jak se tito průvodci dětí, ale nejen jich, postupem času mění. Nalaďte si ve čtvrtek 25. prosince Radiožurnál po 11. hodině.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.