Který prezident byl nejtěžší? Vědí to v arménském muzeu brandy, kde skladují koňak pro diplomaty
Koňak, který si oblíbil Winston Churchill, vaří už od konce devatenáctého století v arménském hlavním městě Jerevanu. V tamním muzeu koňaku mají ale také sudy věnované prezidentům a dalším významným světovým osobnostem. Dříve dokonce dostávali tolik brandy, kolik sami vážili. Kdo byl nejtěžším prezidentem, která v likérce Ararat dostal svůj sud? A jak se vlastně brandy správně pije?
„Ráda bych teď vaši pozornost přivedla k těmto obrovským vahám. Jistě jste slyšeli o proslulé arménské pohostinnosti. Tyhle váhy jsme dřív používali k vážení prezidentů – na jednu stranu si stoupl prezident a toho jsme pak na druhé vyvážili naší brandy. Nejtěžší prezident byl zatím Boris Jelcin z Ruska,“ rozesmává návštěvníky průvodkyně Syune.
Koňak pro prezidenty i umělce
V muzeu arménské brandy, které je součástí lihovaru Ararat, nás provází. Stojíme u vysoké sklepní zdi, která je doslova zakrytá velkými sudy plnými brandy. „Máme tu více než třicet sudů se jmény prezidentů. Je tu třeba sud prezidenta Litvy, Estonska, ale i České republiky,“ ukazuje nám.
Prezident Miloš Zeman tu má svůj sud, má ho dokonce i podepsaný, je v něm asi 400 litrů brandy. Kromě něj tu má svůj sud režisér Emir Kusturica nebo zpěvák Peter Gabriel.
„Skladujeme tu přibližně patnáct tisíc sudů. Nejstarší v sudu uchovanou brandy máme z roku 1932, ale to není ta nejstarší, kterou tu máme. Po čase se totiž musí brandy přenést do sklenic. Ty pak skladujeme ve druhém skladu, kterému říkáme Ráj. Prosím – tudy po těchto schodech se dostaneme do Ráje,“ láká nás Syune.
Brandy k válečnému jednání
V této místnosti je asi patnáct regálů, v každém z nich jsou stovky lahví. Ta nejstarší pochází z roku 1902. „Naše kolekce je ale obrovská. Tuto várku jsme vytvořili v roce 1945, speciálně pro Jaltskou konferenci. Od té doby tomuto druhu říkáme Diplomatická brandy. Byl to jeden z oblíbených alkoholických nápojů Winstona Churchilla. Stalin mu pak po nějakou dobu lahve posílal,“ pokračuje průvodkyně.
Čtěte také
Pak je tu také sud, který se nazývá sud míru: „Už se nemůžeme dočkat, až tenhle sud otevřeme… Je věnován míru na Náhorním Karabachu. Brandy uvnitř je z roku 1994, kdy se ukončily boje mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Sud otevřeme teprve tehdy, až bude konflikt skutečně a permanentně a hlavně mírově ukončen,“ slibuje Syune.
Brandy začali v Arménii pálit na konci devatenáctého století, k výrobě používají lokální suroviny a uzavírají ji do sudů vyrobených z místního dubového dřeva. Po prohlídce archivních lahví a velkých sklepů plných sudů nezbývá než ochutnat. Syune nám ale musí nejdřív vysvětlit, jak se brandy vlastně pije.
Velký nos je výhoda!
„Zvedneme skleničky a zkoumáme barvy brandy. Barva nám řekne, jak stará brandy je – čím je tmavší, tím je starší. Teď prozkoumáme aroma. Lidem s větším nosem se to samozřejmě dělá lépe. A jestli mám být úplně upřímná, my Arméni na to máme perfektní nosy,“ znovu nás Syune rozesměje.
„Malinko si usrkneme a připravíme chuťové pohárky na sílu nápoje. A když už jsme potěšili svůj zrak, čich a chuť, potěšme i svůj sluch – přiťukněme. My v Arménii říkáme – genac – na zdraví!“
Související
-
TGM nebrojil proti pivu, ale proti pálenkám, které otupují mysl, upřesňují autoři knihy Praha ožralá
Petr Stančík a Radim Kopáč zmapovali osmdesát pražských hospod, v nichž se psaly kulturní dějiny. Alkohol hrál v českých dějinách naprosto zásadní roli, říkají autoři.
-
Silný a dřevitý jenever se ve vlámském Hasseltu destiluje stále stejně jako v devatenáctém století
Předchůdce ginu jenever se ve Vlámsku pije dodnes. A také jej tam destilují stejnou technologií, jako v devatenáctém století. Jak taková výroba probíhá?
