Kromě pomoci Srí Lance musí fungovat i ostatní projekty

Host (Tomáš Pojar): Žiji hekticky, jednak organizováním pomoci Srí Lance, jednak tím, že musí běžet všechny ostatní projekty Člověka v tísni a Člověk v tísni už je velká organizace s mnoha projekty, takže si neztěžuji na to, že bych měl málo práce.

Moderátor (Jan Pokorný): Jak jsou na tom organizace typu Člověka v tísni, když se stane nějaká katastrofa, tak jako se stala 26. prosince v jihovýchodní Asii, s těmi ostatními projekty právě, o nichž jste mluvil? Musíte přece jenom někde ubrat?

Host (Tomáš Pojar): Dočasně v danou chvíli my vždycky sestavíme nějaký krizový štáb, tým lidí, kteří začnou pracovat, vyhodnocovat, analyzovat tu novou krizi a to, co bychom mohli dělat. Snažíme se okamžitě po rozhodnutí vyslat někoho na místo, abychom to přímo viděli, navázat spolupráci s našimi partnery, ale co nejdříve se zároveň snažíme, aby to dělali lidé, kteří to budou dělat nastálo, pokud se ta krize rozroste a pokud my se rozhodneme v tom místě dlouhodobě působit, aby se ostatní mohli vrátit co nejdříve během několika dnů nebo maximálně několika málo týdnů ke své normální vlastní práci, protože ty ostatní projekty prostě nemohou stát, a to, že pomáháme někde jinde, ti lidé v Afghánistánu, Íránu, Iráku, na Balkáně prostě nemohou být biti, protože je někde krize na jiném konci.

Moderátor (Jan Pokorný): Vy říkáte, že se vaši lidé, vaši spolupracovníci musí vrátit k té normální práci, ale nežijete vy vůbec v permanentní krizi?

Host (Tomáš Pojar): Tak je dost možné, že někdo z nás žije v permanentní krizi, já jsem možná také chvíli žil v permanentní krizi, ale člověk se musí naučit to nějakým způsobem zvládat a musí naučit předávat pravomoci dál a prostě se v tom musíme střídat, takže i to celé vedení nebo ty jednotlivé týmy, ten humanitární tým, tak se potom prostě ti lidé střídají, protože samozřejmě nelze dělat neustále 12, 14, 16 hodin denně 7 dní v týdnu, to prostě možné není.

Moderátor (Jan Pokorný): Na pomoc Asii odeslali lidé z České republiky ke včerejšku 215 milionů korun. Je to úctyhodná částka?

Host (Tomáš Pojar): Já myslím, že to je rozhodně úctyhodná částka. Já sám jsem to nečekal. Myslím, že to vlastně nečekal nikdo. Myslím, že to hovoří o obrovské velkorysosti českých občanů a českých firem a o tom, že tradičně čeští občané chtějí pomáhat v zahraničí a pomáhají v zahraničí.

Moderátor (Jan Pokorný): Pomáhají v zahraničí víc tam, kde to znají, kde třeba čeští občané jezdí za turistikou jako to byla část jihovýchodní Asie, méně ale už třeba v těch oblastech, kam noha turisty nevstoupí, jak je rok dlouhý.

Host (Tomáš Pojar): Tak to je samozřejmé, že lidé pomáhají tam, kde to více znají, nebo tam, kde byli, a tam, kde si to dokáží představit.

Moderátor (Jan Pokorný): Není to nespravedlivé vůči těm ostatním částem světa?

Host (Tomáš Pojar): Já si myslím, že to je těžké hovořit o tom, co je spravedlivé a co je nespravedlivé. Já si myslím, že je zcela v pořádku, že lidé pomáhají tam, kde si to dokáží představit, že opravdu pomáhají, je na nich, aby se rozhodli, kde a jakým způsobem pomáhat budou. Je potom na české vládě, na Evropské unii, na mezinárodním společenství, aby se nezapomínalo na oblasti a na lidi, kteří žijí v permanentní humanitární krizi, která není permanentně potom na televizních obrazovkách, aby se pracovalo všude, aby nějakým způsobem se pomáhalo a obecně se ta situace stabilizovala kdekoliv na světě, kde je to potřeba, což je samozřejmě nesmírně obtížné, protože někde to ani možná není možné.

Moderátor (Jan Pokorný): Česká vláda slíbila, že pomůže 226 miliony korun. Vnímáte ty 2 částky, 215 milionů a 226 milionů, i jako trochu soutěž mezi občany a státem, kdo dá víc?

Host (Tomáš Pojar): Já to tak nevnímám. Já si myslím, že je zcela v pořádku, že je zcela na místě, že z České republiky poputuje pomoc do oblasti v hodnotě půl miliardy korun, že ta pomoc tam na místě může být vidět, že můžeme opravdu něco změnit a něčeho dosáhnout. Já jsem rád, že dává vláda, tedy stát, a zároveň že dávají občané. Myslím, že to je ideální stav. Jestliže máme opravdu něčeho dosáhnout na místě, tak potom musí dojít ke spolupráci mezi státem a těmi nevládními organizacemi.

Moderátor (Jan Pokorný): A mezi nevládními organizacemi mezi sebou, přece jenom jihovýchodní Asie, to je značný kus světa. Jak docílit toho, aby se třeba pomoc nesoustředila jenom, řekněme, na Srí Lanku nebo jenom na Indonésii?

Host (Tomáš Pojar): Tak já myslím, že ty 3 největší organizace, což jsme my jako Člověk v tísni, Adra a Charita, tak my ty aktivity koordinujeme mezi sebou, nějakým způsobem v tuto chvíli například Adra je více v Thajsku, Charita se zase rozhodla, že bude více v Indonésii. My jsme se rozhodli na začátku pro Srí Lanku, což neznamená, že neudáme někdy něco jinde, pokud to bude potřeba, ale chceme vždycky nejvíce ty naše prostředky koncentrovat na místo, aby ta pomoc byla vidět. Ono je samozřejmě dobré, kolik se dává a že se dala dohromady půlmiliarda od České republiky, ale možná ještě důležitější je to, jakým způsobem se ta pomoc na místě realizuje, protože veškeré peníze, ať už je jejich suma jakkoliv velká, tak se dají na místě promrhat, využít neefektivně a zároveň se s nimi dá opravdu něco udělat. A teď nastane ta druhá část, aby opravdu ty naše peníze na místě tu situaci zlepšily, aby se tady lidé dozvěděli, co se s těmi penězi stalo.

Moderátor (Jan Pokorný): Dozvídají se to?

Host (Tomáš Pojar): Já myslím, že v tuto chvíli se dozvídají, ale v tuto chvíli je těch peněz utraceno minimum, protože té humanitární pomoci na místě je dostatečné množství. V tuto chvíli my jsme například utratili pár set tisíc ve spolupráci s jednou německou organizací, která je dlouhodobě na místě. Ty hlavní peníze, které půjdou, které půjdou na tu dlouhodobější humanitární pomoc a na projekty obnovy, tak se ty budou vidět někdy během jednoho roku, to, co se tam udělá, a to se prostě lidé musí dozvědět, tak jako se dozvěděli o tom, kam šly peníze z našeho povodňového účtu, kam šly peníze, když jsme fungovali na Balkáně nebo v Afghánistánu.

Moderátor (Jan Pokorný): Ať už jde o ty státní peníze a nebo i o peníze, které poskytli občané přes instituce a organizace typu Adra, Česká katolická charita, Člověk v tísni a další, kteří pomáhají v jihovýchodní Asii, tak se objevuje občas názor, že se vypnou kamery a ty obavy z toho, jestli peníze opravdu splnily svůj účel a někomu pomohly, jsou možná na místě, jestli se dostanou tam, kam jsou určeny. A vy říkáte, že ta hlavní část peněz třeba se tam dostane a ty projekty se budou uskutečňovat až za rok. Jak by to měl ten občan dělat, aby si to zkontroloval?

Host (Tomáš Pojar): Ty projekty se začínají uskutečňovat teď, ale budou hotovy až za rok. Ty peníze by měly být utraceny během 12 měsíců tak, aby ty stavby byly dokončeny, aby se tam něco udělalo. Ono je to hodně na úsilí těch vlastních humanitárních organizací a na tom, aby novináři se k tomu vraceli, aby chtěli vidět, co se s tím stalo. Já pevně věřím v to, že tady v tomto případě se to podaří dostat při půlročním výročí do médií, nějakou bilanci při ročním výročí, protože těch prostředků je přece jenom hodně a pokud to nepřebije nějaká další katastrofa ve světě, tak já si myslím, že tady by měl být zájem a že tady bude zájem o to informovat zpátky. My jako Člověk v tísni zase nějakým způsobem budeme se snažit informovat ať už prostřednictvím tisku, prostřednictvím inzerce, nejrůznějšími způsoby o tom, co jsme udělali. My jsme v tuto chvíli měli naplánováno, že rozjedeme jakousi informační kampaň na tom, co jsme udělali v Afghánistánu, kde jsme 3 roky, utratili jsme tam 156 milionů korun, z toho jenom čtvrtina byla z České republiky, ostatní od mezinárodních dárců. Postavili jsme tam 73 škol, 5 klinik, 22 tisíc lidí se vrátilo do asi tisíce domů, které jsme tam postavili, a o tom jsme chtěli informovat a to samozřejmě teď v tuto chvíli nejde díky zájmu o Asii.

Moderátor (Jan Pokorný): Teď jste to trošku udělal.

Host (Tomáš Pojar): To musí být, vždycky musíme skládat nějaký ten účet těm dárcům a musíme ukazovat to, co se s těmi penězi dělá, protože jinak by nám nikdo nedal a jinak by obecně Češi ztratili zájem přispívat, kdyby neviděli, že s těmi penězi se skutečně pomáhá.

Moderátor (Jan Pokorný): Jak se díváte na fenomén tak zvaných dárcovských textových zpráv z mobilních telefonů. Zdá se, že bez téhle pohodlné možnosti poslat peníze na humanitární účel by možná byla ta částka třetinová, poloviční.

Host (Tomáš Pojar): Myslím si, že by byla menší, ale nebyla tak výrazně menší. Na těch dárcovských zprávách se vybralo 50 milionů korun z těch asi 230 milionů. Já si myslím, že to je velice dobrý způsob, jak přispívat, že si každý může vybrat, jestli přispěje přes mobilní telefon nebo bankovním převodem nebo nějakým jiným způsobem. Myslím si, že je klíčové nejenom ve vztahu k současné krizi, ale obecně do budoucna, vyřešit to, aby skutečně stát na těch zprávách nevybíral tu daň z přidané hodnoty, protože se daně nevybírají na darech a nemělo by se vybírat ani DPH v tomto případě. Já nemám nic proti tomu, že si banky nebo mobilní operátoři zúčtují poplatky, pokud ty poplatky jsou rozumné, protože ten systém nějakým způsobem musí fungovat. Ve chvíli, kdy by nefungoval, tak by nikdo dávat nemohl, ale ta daň 19procentní nebo ať už jakákoliv by se prostě platit nemělo a mělo by to být součástí v tuto chvíli, když se bavíme o krizi v Asii, ale i když někdo chce přispět na místní domov důchodců nebo domov pro seniory na místní ekologické aktivity nebo podobné další věci.

Moderátor (Jan Pokorný): Myslíte to i tak, že mobilní operátoři by neměli mít z těchto dárcovských textových zpráv žádný zisk?

Host (Tomáš Pojar): Já myslím, že obecně na charitě se nemá vydělávat, takže by neměli mít zisk, ale mají své právo na to, aby měli pokryty veškeré spojené náklady s tím systémem. Takže nějaký poplatek tam samozřejmě bude, aby ten systém fungoval, tak aby ten systém mohl být využíván, a ten poplatek by měl být na základní pokrytí nákladů, spojených, ať už je to s rádcovskými SMS nebo s poplatky v bankách a dalšími nejrůznějšími tipy sbírání ve prospěch charitativních akcí, ale na charitě by se nemělo vydělávat.

Moderátor (Jan Pokorný): Nadace Adra, která chce kromě jiného darovat rybářům v postižené oblasti 100 lodí, uvažuje o tom, že první z nich pokřtí DMS Adra. Chystáte se také nějak vzdát hold textovkám?

Host (Tomáš Pojar): Já myslím, že oni chtěli DMS Asie.

Moderátor (Jan Pokorný): DMS Asie, ano, pardon.

Host (Tomáš Pojar): S těmi zprávami prorazila Adra. Já si myslím, že je dobře, že s tím prorazily, že to byla taková reklama i pro tento způsob darování a ž se otevřela ta otázka DPH, která snad bude vyřešena nejenom ve vztahu k Asii, jak jsem říkal, ale obecně. k dávání. My se snažíme o to, aby se neplatilo z toho ta daň, aby opravdu nejvíce z toho, co lidé dají, ta maximální částka šla do té postižené oblasti nebo na ty humanitární aktivity, ale v tuto chvíli jsme žádným způsobem marketingově nepřemýšleli o tom, jak vzdát hold DMS nebo bankovním účtům a tak dále. Spíše přemýšlíme o tom, jak dát vědět, jakým způsobem na místě fungujeme a co má smysl dělat.

Moderátor (Jan Pokorný): Občas přemýšlím o tom, jestli vlastně tyto instituce jsou také v jakémsi konkurenčním vztahu, jsou nebo nejsou?

Host (Tomáš Pojar): V jakémsi konkurenčním vztahu jsme, na druhou stranu ve všech krizích jsme vždycky spolupracovali. Každá ta organizace na místě ty projekty realizuje trošku jinak, každá je součástí jiné mezinárodní sítě jiným způsobem trošku zaměřená. Já si myslím, že ta špetka konkurence, která je, tak neškodí, protože nás to nutí přemýšlet o tom, jestli děláme věci správně. Nutí nás to poměřovat se s dalšími. Já si myslím, že to je mezi neziskovými organizacemi stejné jako v byznysu, že prostě konkurence může vést maximálně k lepším výsledkům a že to je zcela v pořádku, jinak bychom zakrněli a pokud bychom měli nějakou kartelovou dohodu a monopol, tak by to prostě nefungovalo. Na druhou stranu ta konkurence musí být slušně vedená a musíme být v kontaktu, musíme ty věci koordinovat tak, abychom všichni nedělali to samé zase na místě, abychom každý nestavěli školu v jednom městě a místo jedné školy tam pak byly 3 školy, ale to mohu garantovat, že se nestane, protože jsme spolupracovali vždycky a spolupracujeme i nyní.

Moderátor (Jan Pokorný): Co říkáte tomu, že humanitární pomoc může mít svým způsobem i politický dopad viz situace v provincii Aceh v Indonésii, kde tamní vláda nedávno řekla, že chce zpřísnit kontrolu i nad těmi, kdož tam nosí humanitární pomoc kvůli obavám z tamních separatistů? Ti podle dnešní zprávy zase nabídli příměří vládě, aby dokázali, že to myslí opravdu vážně, že nebudou nějakým způsobem tohoto politicky využívat.

Host (Tomáš Pojar): Tak já myslím, že vždycky má politický dopad zejména v oblastech, které jsou dlouhodobě nestabilní a kde je nějaký dlouhodobý, ať už horký nebo latentní konflikt. Ale ten dopad může být jak pozitivní, tak negativní. My jsme na Srí Lance, rozhodli jsme se pro práci v provincii Trinkomale ve dvou tamějších okresech. Je to jedna z nejpostiženějších provincií, kdy už rozjíždíme konkrétní projekty. Jeden ten okres leží na straně, kterou kontroluje vláda, a jeden, který je pod kontrolou těch tamilských separatistů. Pevně doufáme, že i tyto přesfrontové projekty mohou napomoci také ke zmírnění toho konfliktu do budoucna a že třeba tyto krize mohou nějakým způsobem přispět ke dlouhodobější stabilitě v té oblasti. Stále to samozřejmě není nijak dáno, může se toho spoustu pokazit, ale vždycky je potřeba brát na zřetel místní situaci a to, že obecně humanitární pomoc a peníze na ty obrovské sumy, které v tom jsou, a mezinárodní společenství, že se jedná svým způsobem o politiku, a tak je potřeba k tomu nějakým způsobem přistupovat velice obezřetně, ale s tímto vědomím.

Moderátor (Jan Pokorný): Hostem rozhovoru O kom se mluví byl ředitel společnosti Člověk v tísni Tomáš Pojar. Děkuji nejenom za odpovědi. Na slyšenou.

Host (Tomáš Pojar): Také děkuji, na shledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): Nyní čekáme na vaše názory a připomínky. Dobrý den, máte slovo.

Názor posluchače: Dobrý den, tady Jarda, Praha. Já bych měl takový dotaz. Vy jste řekli, že se vybralo 215 milionů od občanů. Pane Pokorný, mně tam něco nesedí. Když si spočítám, že nás je 10 milionů od novorozeňat až po důchodce a bezdomovce a tak dále, tak to vychází 2 tisíce, 150 na občana. Takže mi to tady nějak nesedí. Pochybuji, že někdo posílá od kojenců takovouhle částku. Znám spoustu lidí, kteří na to nedali peníze, to znamená, že ti ostatním by se to navyšovalo.

Moderátor (Jan Pokorný): Třeba dal někdo hodně.

Názor posluchače: Připadá mi, že ty peníze tam plynou odněkud odjinud.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkuji za názor, na slyšenou. Haló, dobrý den.

Názor posluchače: Dobrý den. Já bych rozhodně nezpochybňoval. Já si myslím, že každý musí ocenit, co se tady děje. Já jenom mám jednu maličkou připomínku. Tam v tom výčtu chyběl Červený kříž a já jsem osobně přesvědčený, že to je organizace, u které je stoprocentní záruka, že ty věci, ty prostředky půjdou tam, kam by měly jít. To jsem chtěl jenom připomenout.

Moderátor (Jan Pokorný): Máte pravdu. Na slyšenou. Haló, dobrý den.

Názor posluchače: Dobrý den, Šafránek. Jednak bych chtěl ocenit toho pána, co tak nevěřil, protože je tady spousta lidí, která může a dá víc. To je úplně jasný. Ale měl bych jenom 2 věci, které mi tam schází. Jednak těžký postihy pro ty, kteří toho zneužívají, teď myslím to rabování různé, které se objevilo i tady u nás, to je jedna. A druhá, která mi schází možná ještě víc, že je spousta firem, který na tom vlastně musejí vydělávat, protože tam prodávají odvody až po nevím co. A ty by teoreticky měly také přispět a mohly by mnohem víc než ty desetikoruny od těch důchodců a dětí, který posílají SMS. Všechno. Děkuji.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkujeme za vaše názory. Dobrý den, další posluchač.

Názor posluchače: Dobrý den, Souček. Já bych chtěl jenom reagovat na toho prvního pána, na ty jeho počty, že ať si spočítá, že 215 milionů děleno 10 milionů je 20 korun zhruba na každého občana.

Moderátor (Jan Pokorný): Také jsem to zkoušel, ale nebyl jsem si v té rychlosti jistý přesností svého výsledku, ale zde přes počítač mi to i kolega potvrzuje, že si to propočítal a že je to 20 korun na jednoho.

Názor posluchače: Ano, takže to vychází, že vlastně někdo nedával a někteří lidé dávali mnohem víc než těch 20 korun. Děkuji, na shledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): Na slyšenou. dobrý den.

Názor posluchače: Dobrý den, tady je Jarka od Pardubic. My moc peněz nemáme, ale nakonec jsme přispěli s manželem na Charitu, na Člověka v tísni a přispěli jsme na Adru, ale myslím si, že i ten, který o tom uvažoval, že to není. Myslím si, že je mnoho lidí, kteří třeba opravdu mají dost peněz a nechtějí být vůbec jmenováni a dají velikou částku. Takže já bych o tom vůbec nepochybovala, že ty peníze lidé dali. Myslím si, že ten pán třeba sám ani nedá, ale jenom pochybuje. Děkuji vám, na shledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): Mějte se hezky. A tím končí další vydání pořadu O kom se mluví. Hostem byl Tomáš Pojar, instituce Člověk v tísni. Dobrý poslech při dalších programech Českého rozhlasu 1 přeje Jan Pokorný.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.