Krize vládní koalice stále trvá, Bush v Evropě, NHL letos nezačne.

Přehled příspěvků

Hana Hikelová: Politickým stranám se stále nepodařilo najít východisko z koaliční krize. Křesťanští demokraté trvají na demisi premiéra. ČSSD chce odchod lidoveckých ministrů z vlády. ODS žádá předčasné volby. Více za chvíli s předsedou strany Mirkem Topolánkem.

Americký prezident George Bush přijel do Evropy napravit vztahy, pošramocené invazí amerických jednotek do Iráku. Jeho cestu zhodnotíme v Týdnu v tahu s našimi zpravodaji a s Tomášem Klvaňou.

Letošní ročník kanadsko americké NHL definitivně nezačne. Petr Vavrouška o tom v Moskvě mluvil s Jaromírem Jágrem.

Takový je stručný souhrn témat dalšího Týdne v tahu. Od mikrofonu radiožurnálu vás jím provede Hana Hikelová.

Krize vládní koalice

Hana Hikelová: Přesně před týdnem, minulou sobotu, skončilo jednání špiček ČSSD a KDU-ČSL velmi nesmířlivě. Křesťanští demokraté trvají na odstoupení premiéra kvůli nevyjasněným majetkovým poměrům jeho rodiny. Premiér Gross odstoupit odmítá a říká lidovcům, opusťte tři ministerská křesla. Pokud tak neučiníte, navrhnu prezidentovi odvolání tří vašich ministrů. Ani po týdnu se pozice znesvářených stran nijak nesblížily. Mým hostem ve studiu Radiožurnálu je teď předseda nejsilnější opoziční strany ODS Mirek Topolánek, hezký den.

Host (Mirek Topolánek): Hezký den přeji.

Hana Hikelová: Pane předsedo, vy jste ve čtvrtek jednal s oběma předsedy Stanislavem Grossem i Miroslavem Kalouskem i s prezidentem republiky Václavem Klausem, kam koaliční roztržka podle vás směřuje? K rozpadu koaličního svazku nebo naopak ke smíru, váš názor?

Host (Mirek Topolánek): Tak my už si nemůžeme teď dovolit to, co jsme se snažili po celou dobu, zůstat nadhledem nad tím, protože to není naše krize. Ale je to opakovaná krize vládnutí a krize důvěry té vlády, protože ta vláda je v podstatě stejná, my vždycky trochu pejorativně říkáme, že to je Špidlova vláda bez Špidly. Ta vláda ani nemohla dopadnout jinak a má založeno na ten problém už tím, jak se k té moci dostala, jakým způsobem byla sestavená, na nesourodém programu a na v podstatě několika obchodech a takovým tím vyšším cílem, to je vstup do Evropské unie, kde naši voliči jasně ukázali, že to byli právě oni, kdo o tom rozhodli v referendu. To znamená ta krize podle mě není krize Stanislava Grosse a jeho kauz a jeho případu, je to krize vládnutí. Já to nechci komentovat, protože já jsem u těch jednání Grosse a Kalouska a těch špiček koaličních nebyl, zprávy jdou, že ta jednání jsou velmi ostrá, velmi osobní, myslím si, že v té sestavě, jak tam dneska ti chlapci spolu hovoří, už to je neslepitelné. To je moje analýza zvenku, já jsem měl jednání s Miroslavem Kalouskem velmi krátké, se Stanislavem Grossem řekl bych asi hodinové a asi tři čtvrti hodiny s Václavem Klausem. To, co Václav Klaus prezentuje například v dnešním rozhovoru v Mladé frontě Dnes je svým způsobem, zhruba s tímto způsobem jsme se bavili spolu a zhruba tímto způsobem ho vlastně potom prezentoval ten svůj pohled na věc, který není úplně vzdálený od toho mého.

Hana Hikelová: Prezident Václav Klaus považuje za nejpřirozenější řešení vládní krize předčasné volby v případě, že zainteresované strany nedospějí k dohodě jak dokončit současné volební období. Měly by se podle něj dohodnout na jeho zkrácení. Řekl to včera BBC. Je vůbec v současné situaci, pane předsedo, taková dohoda možná? Že by bylo 120 poslanců v Poslanecké sněmovně pro zkrácení mandátu?

Host (Mirek Topolánek): Ono to k tomu jakoby směřuje a všechny ty varianty jiné jsou podle mě horší. A pokud na ně někdo přistoupí a potom se o nich můžeme bavit a tím jasně vypovídá, o co mu vlastně jde. My nechceme být ti křiklouni, kteří na každou otázku s čím ODS jde do toho jednání, tak budeme křičet, že chceme předčasné volby. Kromě toho, že jsme se pokusili už v roce 2003 vyvoláním hlasování o nedůvěře o to nastavit nějaký mechanismem dřívější volby tak, aby vůbec se ustavila nějaká sourodější, programově jednolitější koalice, která vůbec je schopna vládnout. My jsme tu nabídku, dá-li se to nazvat nabídka, já jsem to považoval spíš za taktický, účelový krok Stanislava Grosse, protože i jeho vlastní poslanecký klub by ...

Hana Hikelová: Mluvíte teď o nabídce, která byla jednou ze sedmi variant.

Host (Mirek Topolánek): Nabídce, abychom přistoupili na nějakou opoziční smlouvu číslo 2 a umožnili jim, aby prostě si vládli dál a oni za to slíbí, což už tady jednou bylo, většinový volební systém. To byla věc, která ...

Hana Hikelová: K většinovému volebnímu systému se ještě určitě dostaneme.

Host (Mirek Topolánek): K tomu se dostaneme, to znamená, to bylo neakceptovatelné, dnes ta situace je taková, že těch variant není určitě sedm, já si myslím, že se to zužuje na variantu, že se pokusí Stanislav Gross, protože to bude muset být Stanislav Gross, protože v jakémkoliv případu, kdy odejde, tak je demise celé vlády, přinutit prezidenta v čase, který já neumím určit k tomu, že bude tolerovat výměnu lidoveckých ministrů za nějaké jiné lidi, možná nejen v této chvíli ještě komunisty ale každopádně lidi, které komunisté nebudou vetovat. A bude vládnout takzvaně s širokou podporou Poslanecké sněmovny fakticky ale podporou komunistů a to si myslím, že není dobrá zpráva pro někoho tady doma, kromě těch snílků, kteří pořád sní ten velký sen o komunismu a je to velmi špatná zpráva směrem ven. Já jsem byl včera ve Vídni a tam jsou z toho zděšeni, včetně kancléře Schüssela. Ta druhá varianta je, že se nakonec nějakým způsobem ještě dohodnou, nevím na jakém půdorysu, jestli to bude se Stanislavem Grossem, jestli to bude s dalšími lidmi, nicméně pokud obhájí svých 101 hlasů ve Sněmovně, tak je docela pořád ještě možné, že s jinými lidmi, s jiným premiérem můžou doklouzat nějakým způsobem k těm volbám 2006. No a ta třetí varianta, to je varianta, kterou my dlouhodobě prosazujeme, to znamená existuje-li krize vládnutí, dokonce dneska už téměř ústavní krize, nejsou-li schopné ty strany normálním způsobem vládnout, tak všude na světě, kde jsou k tomu samozřejmě v ústavě vytvořeny, v jejich ústavách jednodušší mechanismy, se přikračuje k předčasným volbám a to si myslím, že je opravdu férové řešení, a to říkám nejenom proto, že v dané chvíli máme jakoby nejvyšší preference, ono není moc východisek z té situace, která tady dneska je.

Hana Hikelová: Vy jste říkal v té odpovědi, že už v loňském roce nebo předloňském roce, když jste vyvolali hlasování o nedůvěře, tak tím cílem bylo ustavit sourodější koalici. Co by ale případné předčasné volby za stávající volebního systému přinesly? Vždyť se může opakovat úplně stejná situace a může se stát, že se opět bude muset utvořit například nestabilní stojedničková koalice?

Host (Mirek Topolánek): Tak já doufám, že ne.

Hana Hikelová: Nicméně ta varianta tu je, budou rozhodovat voliči.

Host (Mirek Topolánek): My jsme říkali, že když teda sociální demokracie tak touží po většinovém systému a to cítíte z mého hlasu ironii, tak jsme ochotni samozřejmě současně s jednáním o mechanismech přechodu k těm dřívějším volbám diskutovat o změně volebního systému. Já si nedovedu představit, jak znám mechanismy ve Sněmovně, znám procedury, že by se ještě ty volby, které by se konaly teď, mohly konat podle většinového systému. To mě připadá jako vyloučeno, v tom případě to je opravdu účelový krok, nicméně dát šanci nejenom změnou volebního systému, protože to souvisí s celou řadu jiných procedur, otevřít tu ústavu a bavit se o tom, to si myslím, že jsme skoro povinni. Teď se ukazuje, že už od toho roku 96, kdy už vlastně vznikla vláda, která byla tolerovaná tehdy ta menšinová vláda Václava Klause, tak to od té doby tady žádná stabilní vláda není a začíná nás to významně poškozovat. To znamená, to je ten problém většinového volebního systému nebo systému, který umožní sestavit vládu s mandátem, vládu, která realizuje svůj program a nevymlouvá se na nikoho dalšího, to si myslím, že musí být minimálně střednědobý cíl. Vyměnit to ovšem za nějakou opoziční smlouvu v situaci, vždyť nikdo není schopen garantovat, že k tomu dojde, mě připadalo politicky velmi nezralé a nikdy bych takový krok neudělal a taky jsme to vlastně velmi jednomyslně naprosto odmítli, v té první chvíli to bylo spíš na úsměv.

Hana Hikelová: Vy jste sám řekl, že je velmi nepravděpodobné, že by se změna volebního systému dala realizovat ať už do těch řádných nebo předčasných voleb, co tedy ty předčasné volby mohou přinést, protože skutečně ta varianta, že opět to budou nesourodé subjekty, například na podobných půdorysech, jako je ta stávající koalice, ta situace přece může nastat?

Host (Mirek Topolánek): Tak ona ta situace se ale od těch minulých voleb v roce 2002 změnila. Jedna politická stana téměř vymizela z mapy, protože dneska Unii svobody-DEU reprezentují snad jenom ti lidi v té vládě, teď to říkám hodnotově neutrálně, já se z toho nijak neraduju, já jsem vždycky byl ochoten s Unií svobody spolupracovat, nicméně ta strana sama sebe zničila, řekl bych, že sociální demokracie pracuje na svém sebezničení a otevírá na levici prostor komunistům a mě to netěší, jsou tady lidovci, poměrně stabilní podporou, je tady vlastně vyvolané velké očekávání z hlediska ODS. To znamená, když se podíváme na dnešní preference, což neznamená, že tak musí dopadnout volby, to jsem si vědom, tak ty předčasné volby vytvářejí možnost vytvoření se do pravicové vlády. Jestliže je taková krize vládnutí a oni nejsou schopni se dohodnout, tak vlastně jiná možnost neexistuje.

Hana Hikelová: Bývalý prezident Václav Havel v rozhovoru pro Radiožurnál řekl, že si klade otázku, zda nedozrává čas k nějaké tvorbě politického alternativního subjektu, který by programově nabízel jinou politickou kulturu, než kterou si postupně osvojily ty dnešní, hlavně parlamentní politické strany. Například v loňských eurovolbách uspělo Sdružení nezávislých kandidátů Evropští demokraté a Nezávislí, nahrává tato situace v koalici právě malým neparlamentním stranám?

Host (Mirek Topolánek): Já jsem ten rozhovor s Václavem Havlem neslyšel, četl jsem přepis, a to nikdy není ono ten přepis, ten rozhovor byl pro mě hrůzný. Václav Havel je mistrem světa třetích cest. To si řekněme upřímně. Samozřejmě, že celá tahle ta krize, a tady mohou existovat spekulace o tom, kdo ji vyvolal, protože já nejsem přítelem nějakých spiknutí a nějakých prostě dohod, já si myslím, že to vzniklo v té první fázi velmi spontánně, nicméně, když se ptáme, komu prospívá, tak samozřejmě prospívá právě těm třetím cestám a těm stranám, které teď vznikají, které se teď začínají utvářet na bázi stejných lidí, ale nějaké nové naděje, prostě přicházejí ti noví čeští spravedliví. Já si myslím, že ta krize, která tady probíhá, tu znají ze všech demokratických zemí. Já bych mohl mluvit o Cretiénovi v Kanadě, můžu mluvit o francouzském politickém systému a jejich průšvizích, můžu mluvit o Helmuthu Kholovi, můžu mluvit o celé řadě dalších zemí, ale ty země mají vnitřní samočisticí systém regulativní, strany zůstávají, protože představují nějakou stabilitu v tom systému, odcházejí lidé, kteří selhali. Ti lidé prostě musí odejít, selhali, ten systém je musí umět vypudit a pokud to neumí, já nevěřím na nové strany. Protože ty nové strany musí přijít s nějakou novou programovou nabídkou a tady to spektrum je poměrně jasné. Takže nevěřím na třetí cesty. To neznamená, že nemohou a v tom našem systému, ten systém to umožňuje, když s jistou diskvalifikací, že mohou přijít nové subjekty, SNK je nelevicový subjekt, i když podle mě s roztříštěnou stranickou základnou, jsou to lidé, kteří jednají velmi autonomně, nicméně je to subjekt, který uspěl v evropských volbách a bude určitě usilovat o to, aby uspěl i v těch volbách parlamentních a nikdo mu nebrání, ale říkat, že to je řešení a že ty prohnilé stávající zkorumpované strany musí pryč, to mě připadá, tak Václav Havel je v tomhle konsistentní, on by chtěl, aby v tom parlamentu bylo aspoň 30 malých stran a ty byly nuceny se dohodnout. Nedohodnou se tři, natož třicet.

Hana Hikelová: Teď jsme před chviličkou mluvili i tom většinovém volebním systému, o tom, že nazrála doba, aby se o něm diskutovalo, i když nebude do voleb 2006, před časem ale Stanislav Gross zopakoval v podstatě nápad Vladimíra Špidly na změnu volebního systému, ale úplně opačný, než chcete vy. A tak, aby to pomohlo právě menším stranám a do parlamentu by se dostaly i ty, kdo překročí tříprocentní, ne tu stávající pětiprocentní hranici.

Host (Mirek Topolánek): Tady se ukazuje jako serióznost jeho nabídky ze čtvrtku. Já, když se podíváte a my jsme dneska v Evropské unii, jsme jedna z pětadvaceti zemí a v každé té zemi, až na výjimky, se utváří po desetiletí, někdy po staletí nějaký politický systém. Jsou tam strany, je tam vždycky nějaká strana jako jazýček na vahách, v Německu to bývalo FDP, dneska spíše Zelení, je tam ta křesťanská pravice, my jsme sekularizovaná země, takže u nás spíše občanská pravice, v Německu je to CDU CSU, která pokrývá celé to spektrum, je tam nějaká sociální demokracie. Pokud tam jsou nějaké extrémní strany, jako naši komunisté, tak jsou vytlačeny úplně na okraj a nebo nehrajou významnou roli. Ten systém se utvářel po desetiletí, je funkční, směřuje ke konkurenční demokracii, kde je nějaká meinstreamová středopravicová strana, kde je nějaká meinstreamová levicová nebo levostředová strana a fakticky to znamená velkou stabilitu, přesto, že ty strany soupeří velmi seriózně a programy mají různé a různé cesty, tak ten cíl je stejný a to je zajištění kvality života pro ty lidi, zajištění bezpečnosti a mohl bych mluvit dál a vždycky je to prostě, se to točí kolem toho středu a to je demokracie, tržní ekonomika, svoboda jednotlivce s většími, či menšími výchylkami. To znamená představa, že by to u nás mohlo být významně jinak je iluzí, protože jsme členy už dneska toho seskupení. To seskupení na nás má naprosto zásadní vliv a nemyslím si, že by ten vývoj u nás byl jiný.

Hana Hikelová: Podívejme se ještě na tu současnou politickou krizi. Vy jste tento týden řekl, ať ta krize dopadne jakkoliv, Stanislav Gross musí požádat Sněmovnu o vyslovení důvěry, přestože mu to ústava nenařizuje. S novou možností, jak řešit koaliční krizi, přišel včera místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach, navrhl, vy už se usmíváte, navrhl, aby případná menšinová vláda ČSSD spojila parlamentní hlasování o důvěře s návrhem zákona o majetkových přiznáních. Spojit žádost o vyslovení důvěry s projednáním zákonu umožňuje ústava i jednací řád Sněmovny, vládu by v tomto případě pravděpodobně podpořili komunisté, kteří stejně jako sociální demokraté chtějí zavést majetková přiznání.

Host (Mirek Topolánek): My se snažíme tady vést seriózní diskusi, já se bavím se spoustou lidí, já myslím, že to nejhorší, co se může stát každému politikovi, je, když se mu lidi začnou smát. Když jsem říkal, že Stanislav Gross musí požádat o důvěru, tak k tomu doplním větu, Stanislav Gross je asi poslední, kdo si myslí, že nemá odejít. Protože už bude velmi těžce získávat jak důvěru lidí kolem sebe, tak důvěru lidí v této zemi, že to myslí upřímně. I kdyby ty jeho kauzy byly vykonstruované, i kdyby to byla pravda jenom zčásti, anebo vůbec, tak si myslím, že on ten kredit absolutně ztratil a myslím si, že nemá cesty zpět. Jeho řešením je nějaký čestný odchod, ať si to sociální demokrati nekonstruují jak chtějí.

Hana Hikelová: A co to řešení, které navrhoval Zdeněk Škromach.

Host (Mirek Topolánek): Nabídka Zdeňka Škromacha, já myslím, že lidi už z toho musí být unaveni a že se tomu musí taky smát. Já jsem zítra v televizi se Škromachem, nevím, jestli se mu budu smát nebo se pokoušet s ním seriózně diskutovat, to jsou prostě přesně ty návrhy, které všichni nad tím jenom pokývají hlavou a říkají, tak oni už se museli úplně zbláznit. To už jsou takové umělé konstrukce, to se jim dokonce může povést, ale k čemu to povede, než k tomu, že tady bude ...

Hana Hikelová: Pane předsedo, vy jste říkal, co se jim může povést, ale komunisté už včera reagovali ústy svého místopředsedy Dolejše, že si tu variantu dovedou představit, protože majetková přiznání dlouhodobě patří k jejich prioritám.

Host (Mirek Topolánek): Tak si řekněme, o co usilují komunisté, v čem ta situace je proto nebezpečná. Včera bylo 25. února. Já jsem o tom ve Vídni hodně mluvil, oni tu naši historii tak neznají, my bychom ji měli znát. My bychom měli to datum si pamatovat jako jedno z nejčernějších dat v naší historii. Komunisté chtějí kromě toho podílu na moci, který mají dnes, to znamená dnešní hlasování ve Sněmovně probíhá velmi často na bázi 111 hlasů socialistů a komunistů. Tak chtějí daleko aktivnější podíl na moci a chtějí legitimizovat ten svůj podíl na moci. Chtějí se stát v salóně uznané. Dokonce si myslím, že ten cíl dlouhodobý je zničit tu sociální demokracii a převzít dominantní linii na levici a sociální demokracie jim to hodně usnadňuje a usnadňují jim to i ti lidé, kteří říkají, zakážeme komunistické symboly, protože to je přesně to, co jim umožňuje velmi elegantně změnit název, možná změnit vedení a tvářit se jako moderní sociálně demokratická strana. Já to vidím jako nebezpečné, Škromachův krok je smrtící, pokud to udělají, tak si myslím, že zničí ten sociálně demokratický koncept z té podoby, jak tady vznikl po listopadu 89 a já bych je před tím chtěl varovat. To si myslím, že všechny hrátky politické jdou stranou, jestli toto udělají, tak opravdu na dlouhou dobu podle mě se stanou marginální stranou.

Hana Hikelová: Jinou variantou řešení, kterou by si uměl v krajním případě představit prezident Václav Klaus je menšinová vláda, která by se ale zavázala, že nebude přijímat žádná zásadní ideová rozhodnutí. I s touto variantou by podle prezidenta museli souhlasit všichni zúčastnění, souhlasila by ODS s takovou variantou? Menšinové vlády, která by ale předem deklarovala, že do roku 2006 nepřijme žádné zásadní rozhodnutí, jako privatizačních a podobně.

Host (Mirek Topolánek): Mě to připadá, já jsem ten rozhovor s prezidentem Klausem četl a stejně jako jemu mi připadá naprosto nemístné, že bychom lidem v této zemi řekli, že se tady 16 měsíců nebude vládnout. Ta vláda, aby vůbec na to někdo přistoupil, ta bude mít tak ořezané parametry svého vládnutí, že vlastně vládnout nebude moci a přitom v situaci, kdy se má přijímat nebo ratifikovat ústavní smlouva, což je kontroverzní téma, v roce 2008 máme být vedoucí zemí Evropské unie, na to se připravují Rakušáci už dnes a už nějakou dobu a budou až v roce 2006, to znamená v této situaci, že by tady byla taková nějaká udržovací vláda na 16 měsíců mě připadá nemístné. To, že se nakonec ty strany musí nějak dohodnout, protože tím destabilizují ten standardní politický systém, naprosto ztrácí lidé důvěru v politiku, v politické strany, v politický systém. Myslejí si, ať ti šašci jdou už pryč všichni, to znamená, my budeme ochotni jednat o variantách, které umožní vládnutí, ne, které budou protahovat nevládnutí, když to řeknu takto. Nicméně já neříkám ten názor, s náma nikdo zatím nejedná, toho si možná nikdo nevšiml, ale . .

Hana Hikelová: Toho si určitě všimli i posluchači ...

Host (Mirek Topolánek): Že s náma nikdo nejedná a my jsme řekli, že jsme ochotni sednout si ke každému jednání demokratických stran, které bude hledat cestu z této krize.

Hana Hikelová: Nicméně stále platí, že tou variantou, kterou navrhuje ODS, jsou předčasné volby. Je ODS připravena na předčasné volby nebo všechny kroky i jako předseda strany plánujete spíš právě k tomu roku 2006?

Host (Mirek Topolánek): Tak samozřejmě, že plánujeme veškeré práce na legislativě, veškeré práce na personální přípravě lidí na volby 2006, ale toto je daleko vyšší priorita, ODS nepochybně, pokud mluvím za sebe, připravena je. Nevím, jestli se dá úplně připravit, když stojíte na kraji propasti a jako do ní skočit. Každopádně jakákoli, já totiž, vycházíte z premisného předpokladu, že ODS ty volby radikálně vyhraje, a to já ...

Hana Hikelová: Já z takového předpokladu nevycházím, pane předsedo.

Host (Mirek Topolánek): No ale říkala jste, jestli je ODS připravena na ty volby. Určitě budeme chtít a my jsme to udělali v tom předcházejícím období a bylo to velmi riskantní a žádná strana to ještě neudělala, že bychom šli s tak ostrými, tvrdými tezemi, jako jsou v Modré knize, k diskusi, k hádkám, k tomu, abychom mohli lidem vysvětlovat, které věci jsou nutné, proč je třeba je udělat, to tady žádná politická strana ještě neudělala, takže my programově, na základě tezí jsme připraveni určitě. Personálně, ony by ty volby předčasné nebyly jistě za týden, já si myslím, že by byly na podzim, abychom to všechno stihli, jsme schopni se připravit, jsme schopni nabídnout takové kandidátky, aby byly hodnověrné. Co se týká mě osobně, tak já nejsem dneska ani v Senátu, ani v Poslanecké sněmovně, mám volné ruce, jsem schopen za toho půl roku udělat ještě obrovský kus práce a udělám ho.

Hana Hikelová: Říká předseda Občanské demokratické strany Mirek Topolánek. Já vám děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Mirek Topolánek): Mějte se moc hezky. Pěkný den.

Žádost o vyslovení důvěry vládě a zákon o majetkových přiznáních

Eva Ziliziová: Na politické scéně dnes zavládl klid. Další koaliční jednání se dá očekávat až v první polovině příštího týdne. S novou možností, jak řešit koaliční krizi, přišel včera místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach. Navrhl, aby případná menšinová vláda ČSSD spojila parlamentní hlasování o důvěře s návrhem zákona o majetkových přiznáních. Zatímco komunisté se této variantě nebrání, ODS považuje návrh za smrtící pro sociální demokraty. Situaci na politické scéně mapuje kolegyně Hana Hikelová.

Hana Hikelová: Otevřeně mluví o menšinové vládě zatím pouze Zdeněk Škromach. Například Michal Kraus si i nadále myslí, že současná koalice může ještě přežít. Nutno ale podotknout, že Škromachův návrh spojit žádost o vyslovení důvěry s projednáváním zákona o majetkových přiznáních umožňuje ústava i jednací řád dolní komory. A dá se předpokládat, že by menšinovou vládu v tomto případě zřejmě podpořili komunisté, kteří stejně jako sociální demokraté chtějí majetková přiznání zavést.

Host (Jiří Dolejš): Pokud návrh pana Škromacha je míněn upřímně, tak ho samozřejmě přivítáme, protože máme celou řadu vlastních doplňujících námětů.

Hana Hikelová: Řekl České televizi místopředseda KSČM Jiří Dolejš. Předseda ODS Mirek Topolánek dnes v pořadu Týden v tahu Radiožurnálu řekl, že je to návrh, nad kterým všichni jen mohou nesouhlasně pokývat hlavou.

Host (Mirek Topolánek): Já to vidím jako nebezpečné, Škromachův krok je smrtící, pokud to udělají, tak si myslím, že zničí ten sociálně demokratický koncept v té podobě, jak tady vznikl po listopadu 89 a já bych je před tím chtěl varovat. To si myslím, že všechny hrátky politické jdou stranou, jestli toto udělají, tak opravdu na dlouhou dobu podle mě se stanou marginální stranou.

Fejeton Jana Pokorného

Hana Hikelová: Z jiného úhlu pohledu se teď na politickou krizi podívá Jan Pokorný. Ve svém fejetonu uvažuje o tom, zda platí úměra čím luxusnější byt, tím kratší politický život.

Jan Pokorný: "Zatím zdá se mají nejdelší politickou životnost ti ústavní činitelé, kteří se spokojí se skromným přístřeším třeba někde v ubytovně. Jakmile si někdo pořídí dům, či byt luxusnější, je jenom otázkou času, kdy bude vláčen médii a v některých případech a v některých zemích i uvláčen. Ano, mluvím o francouzském ministru financí Herve Gaymardovi. Obýval drahý služební byt v Paříži a navíc to zpočátku hloupě obhajoval.

K tomu se přišlo na to, že svůj vlastní byt pronajímá a vůbec má takové příjmy, že platí takzvanou daň solidarity z bohatství. Francouzský ministr se omluvil a podal demisi. Inu, jiný kraj, jiný mrav. Čím to vůbec je, že politici, kteří si dopřejí trochu toho přepychu, jsou trnem v oku? Jistě, vyvolávají podezření, kde na to vzali a jestli náhodou při výkonu služby veřejnosti neposloužili trochu i sami sobě. Ale je tu ještě jedna otázka.

Lidé v exponovaných politických funkcích často mluví o tom, že pro blaho vlasti pracují třeba i 16 hodin denně. Pokud je to pravda, pak ale z luxusního domu nebo bytu nemají vůbec nic. Opouštějí obydlí nad ránem, vracejí se s půlnocí a znaveni padnou na sofa hned ve vstupní hale. Ráno jako v mátohách tak tak usrknou horké kávy, zakousnou rohlík a obtěžkáni kufříky s dokumenty jdou naplňovat svůj politický mandát.

Uznejte, je to divné. Proč mám vlastnit prostorný, slunný byt s bazénkem, když ho ani neužiju? Pak je na místě podezření, že to s tou prací pro stát zas až tak nepřehání. Neplyne nám náhodou z této premisy závěr, že čím méně okázale politik bydlí, tím více pracuje? Pak ovšem nutno říct, že snad nejskromněji bydlí na Vysočině Miloš Zeman."

Hana Hikelová: Jan Pokorný a jeho fejeton. Za malou chvíli se v Týdnu v tahu pokusíme zhodnotit návštěvu amerického prezidenta George Bushe v Evropě a poslechnout si můžete také rozhovor Petra Vavroušky s Jaromírem Jágrem o definitivním konci kanadsko americké NHL.

Evropská mise George Bushe, setkání v Bratislavě

Hana Hikelová: Evropa a Spojené státy k sobě po rozporech minulých let hledají znovu cestu. V tomto duchu se neslo evropské turné amerického prezidenta George Bushe. Ten jednal nejdřív v centrále NATO a pak na půdě Evropské unie. Ohlasy na jeho cestu v Bruselu zaznamenala Pavla Kvapilová. Hezký podvečer.

Pavla Kvapilová: Takže to hodnocení Bushova vystoupení bylo v zásadě příznivé, tady v Bruselu proběhlo poté, co jeho evropské turné skončilo, několik debat, například i v jednom z prestižních analytických pracovišť v centru evropské politiky a celkové vyznění bylo, jak jsem říkala, pozitivní. Ovšem jsou tu přeci jen rozdílné interpretace toho, co ta cesta přinesla. Někteří pozorovatelé to hodnotí tak, že si šéf Bílého domu uvědomil, že nemůže bez Evropy postupovat sám, že nic bez ní nevyřeší. Často je tu ale také slyšet tento názor, ano, je tu znát změna rétoriky, ovšem stále jsou tu také spory ohledně toho, jakou zvolit taktiku vůči Íránu nebo ohledně unijního úmyslu zrušit embargo na dovoz zbraní do Číny a například Giome Parmentie, ředitel francouzsko-amerického střediska ve francouzském Ústavu mezinárodního vztahů není v tomto směru velkým optimistou. Jak řekl, tyto rozpory trvají a nezmenšily se ani trochu.

Hana Hikelová: Právě na tom se ostatně asi ukáže, jak opravdové to smíření bylo.

Pavla Kvapilová: Ano, je to tak. V tomhle duchu se také nesly i komentáře některých francouzských médií, například list LďFigaro to celé vyhodnotil jako tání na povrchu. Obě strany se sice podle deníku shodují v cílech, ale ne v tom, jakým způsobem dané věci dosáhnout. Spojenectví může podle listu znovu začít fungovat jenom pod tou podmínkou, že začne skutečný strategický dialog. A od toho jsme podle LďFigaro zatím daleko. Jinými slovy, mnozí čekají na to, jaké skutky budou po těch vstřícných slovech z tohoto týdne následovat. My jsme se na to, jak je to smíření hluboké, ptali také českého prezidenta Václava Klause, který byl na obou summitech tady v Bruselu, tedy na summitu NATO i na summitu Bush Evropská unie.

Host (Václav Klaus): Já bych nedémonizoval hloubku rozdílu, která existovala v minulosti, myslím, že ta byla démonizována médii a stejným způsobem bych nedémonizoval výši jednoty, která zde zazněla. Obojí je daleko šedším, žádný umirákl po Škvoreckém stylu se tady samozřejmě nestal.

Pavla Kvapilová: Také Michael MacďFin Ley, zástupce šéfa americké diplomatické mise při Evropské unii tlumil ty negativní emoce posledních let, apeloval na to, aby se spor kolem Iráku nedramatizoval a aby se neříkalo, že to byla nejhorší roztržka mezi Evropou a Amerikou od druhé světové války. Jak řekl, západoevropské státy si s USA velmi nerozuměly vícekrát a osvěžil při té příležitosti třeba vzpomínky na suezskou krizi v roce 1956 nebo odchod Francie z vojenské složky NATO v roce 1966. Teď v posledních letech ale podle něj byla ta situace jiná, podle diplomata přes onu vyostřenou atmosféru Amerika a Evropa stále intenzivně spolupracovaly, na Balkáně, v Afghánistánu nebo v boji proti terorismu. Připomněl, že americko evropská ekonomická spolupráce živí na obou stranách 12 milionů lidí a tak bychom mohli pokračovat, což tedy podle něj nejsou příznaky krize. V tuto chvíli je podle něj vztah jasný, Bush si každopádně uvědomuje, jak je důležité spolupracovat s Evropany, americká vláda teď uznává, že význam pětadvacítky roste a považuje to za pozitivní věc. Tak to alespoň tedy řekl zástupce šéfa americké diplomatické mise při Evropské unii.

Hana Hikelová: Z Bruselu Pavla Kvapilová. Pavlo, díky a na slyšenou.

Pavla Kvapilová: Hezký podvečer.

Hana Hikelová: Poslouchá nás teď i Tomáš Klvaňa, hezký podvečer.

Host (Tomáš Klvaňa): Dobrý večer.

Hana Hikelová: Jedním z hlavních dílů cesty prezidenta Bushe po Evropě bylo napravit právě vztahy pošramocené invazí amerických jednotek do Iráku. Jak se mu tento cíl podařilo podle vás splnit?

Host (Tomáš Klvaňa): Já bych s tím možná trochu polemizoval. Prezident Bush dal jednoznačně najevo, jakýsi jiný tón v mezinárodních vztazích, je to jiný styl, se kterým přišel na prahu toho svého nového mandátu čtyřletého, který teď bude naplňovat v Bílém domě, ale rozhodně se nejedná o změnu podstaty. Ta Bushova doktrína, která je vlastně jádrem sporu mezi západní Evropou nebo některými státy v západní Evropě a Spojenými státy určitě jen tak neodpluje někam jinam a já si ani nemyslím, že Spojené státy a některé státy západní Evropy mají společný cíl. Jedním z hlavních cílů americké obranné strategie je postupně demokratizovat Blízký východ a já si nejsem jist, že Evropané jsou do tohoto cíle, který v krátké době povede jistě s destabilizaci toho Blízkého východu ...

Hana Hikelová: Hrozí podle vás právě kvůli tomu například konflikt zájmů například mezi Paříží a Washingtonem? Jak známo Francie hodlá například s Íránem udržovat obchodní vztahy a na odchod syrských jednotek z Libanonu se také nedívá jako na hotovou věc.

Host (Tomáš Klvaňa): Určitě, určitě, tam je jisté povrchní vlastně teďko sepjetí po tom atentátu na Rafíka Harírího mezi Chiracem a Bushem, ale obchodní zájmy jsou rozdílné obou států a Spojené státy prostě se rozhodly, že jejich bezpečnost je garantována jedině v okamžiku, kdy tenhleten celý region nastoupí cestu prosperity a demokracie a to je jistě velice nebezpečná cesta, ale Spojené státy si prostě dnes myslí, že to je jediná cesta, jak ten celý region pozdvihnout. Francie se na to pochopitelně dívá trošku jinak, protože Francie má doma neasimilovanou velkou menšinu muslimů, kteří jsou někdy i radikalizováni zevnitř a zvenčí a Francouzi se možná ještě nenaučili s tou menšinou politicky žít, takže tam jistě prostě jsou jednoznačně jiné zájmy a ty povedou ke třenicím i v budoucnosti.

Hana Hikelová: Pane Klvaňo, zůstaňte ještě u telefonu, teď k té druhé části Bushovy návštěvy v Evropě. Rusko se před schůzkou Bush Putin v Bratislavě tak trochu třáslo a obávalo, jaká porce kritiky se na něj snese. Zejména si mělo vyslechnout nesouhlas na rozvoj demokracie v zemi. Jenomže nic takového se nestalo, alespoň ne v té míře, jak všichni Rusku předpovídali. Bratislavský summit tedy dopadl pro Vladimíra Putina více, než pozitivně, ostatně to by nám teď měl potvrdit náš zpravodaj v Ruské federaci Petr Vavrouška. Petře, hezký podvečer.

Petr Vavrouška: Dobrý večer.

Hana Hikelová: Jak tedy v Rusku komentovali bratislavský summit?

Petr Vavrouška: Tak jak politici, tak i komentátoři se shodli v jednom, a to v tom,že ten summit byl určitě prohrou pro pesimisty a ty, kteří, jak už jsi naznačila, očekávali tvrdou kritiku Ruska ze strany Spojených států. Tady v Moskvě se před summitem hodně spekulovalo o tom, jestli bude prezident Bush k Vladimíru Putinovi kritický mezi čtyřma očima a pro veřejnost zůstanou přátelé bez těch výraznějších sporů nebo naopak, kritika zazní třeba na tiskové konferenci. Jak se ukázalo, americký prezident se rozhodl pro tu první variantu, kdy Vladimíra Putina ušetřil tvrdým slovům před novináři. V Rusku tvrdí, že summit byl úspěchem pro obě strany a co je pro tu patriotickou ruskou povahu důležité, nikdo z něj neodešel jako poražený. Komentáře si také hodně všímaly toho, že ona zmiňovaná kritika demokracie v Rusku nehrála tak zas zadní roli v těch rozhovorech, to bylo určitě velké zklamání pro opozici nebo pro kritiky prezidenta Putina, kteří možná čekali, že je Bush v některých věcech podpoří, zejména tedy v otázce demokracie v Rusku, ale nic takového se nestalo, takže summit dvou lídrů skončil tak, jako všechny ty předchozí v tom veselém, optimistickém tónu, prezidenti se prostě snažili všechny přesvědčit o tom, že jejich osobní přátelství vlastně převáží jakékoliv ty neshody a odlišné názory.

Hana Hikelová: Vzájemná pozitivní slova prezidentů Bushe a Putina jsou ale jedna věc a realita a ta neviditelná zahraniční politika obou zemí věc druhá, co se dá v tomto smyslu po summitu na Slovensku od Ruska očekávat?

Petr Vavrouška: Tak my si musíme uvědomit nebo aspoň tak já to vnímám, že setkání Bush a Putin bylo především o těch symbolech, ne o konkrétních činech. Ono to zní velkolepě, když si dva prezidenti tohoto kalibru řeknou, že Írán a Severní Korea nesmí mít jaderné zbraně nebo že proti terorismu se musí bojovat společně a podobně, ale teprve teď se ukáže, jak vypadá praxe a hlavně asi ty spory a rozdílné názory budou spíše řešit ministři zahraničí Condoleezza Riceová a Sergej Lavrov, například Rusko chce prodat Sýrii zbraňové systémy, Spojeným státům se to nelíbí. Washington neustále podezírá Írán, že jeho jaderný program není tak úplně mírový, Rusko ale tvrdí opak a s Íránem v této oblasti velmi spolupracuje, viz Jaderná elektrárna v Bušehru. V Kyrgyzstánu jsou právě dnes parlamentní volby a mnozí říkají, že právě tato země může být dalším adeptem na revoluci po Gruzii a Ukrajině, což Spojené státy s radostí přivítají. Moskva si to nedokáže vlastně ani představit. Já jsem včera mluvil s vyjednavačem ruské strany o vyvedení vojsk z Gruzie a pořád je pro ně nemyslitelné, že by na území Gruzie někdy v budoucnu vznikla třeba vojenská základna NATO nebo Spojených států, takže těch velmi sporných témat, ať už se Putin a Bush na sebe v Bratislavě usmívali, je pořád dost a dost a uvidíme, kam se posunou do začátku května, kdy se oba politici opět potkají tady v Moskvě při tom 60. výročí konce druhé světové války.

Hana Hikelová: Petr Vavrouška z Moskvy. Petře, díky a na slyšenou.

Petr Vavrouška: Na slyšenou.

Hana Hikelová: Pane Klvaňo, summit Rusko USA je tentokrát označován za chladnější vzhledem ke kritice stavu demokracie v Rusku ze strany amerického prezidenta Bushe. Putin se kritice bránil, jak už jsme říkali, summit pro Putina dopadl v podstatě velmi dobře. Čemu to vzájemné setkání prezidentů podle vás pomohlo?

Host (Tomáš Klvaňa): No, možná pomohlo k tomu, že Spojené státy si uvědomily, že otevřenou kritikou Ruska nebo jenom tou otevřenou kritikou Ruska zase nic nezískají a ony přece jenom v tom boji proti terorismu, zejména v některých těch středoasijských republikách Rusko potřebujou, alespoň jeho tichou diplomatickou podporu a možná ještě třeba spolupráci těch výzvědných služeb, takže veškerá ta kritika se odehrává vlastně za zavřenými dveřmi, anebo je ventilována Condoleezzou Riceovou, ministryní zahraničí, ale prezident Bush si i nadále navenek udržuje takové ty přátelské osobní vztahy s prezidentem Putinem, pravděpodobně si myslí, že tím něčeho dosáhne. Já o tom mám svoje pochybnosti, ale uvidíme v následujících letech, jak se ten vztah bude vyvíjet.

Hana Hikelová: Pro Radiožurnál Tomáš Klvaňa. Díky a na slyšenou.

Host (Tomáš Klvaňa): Na slyšenou.

Rozhovor s Jaromírem Jágrem

Hana Hikelová: Kanadsko-americká hokejová liga pro letošek definitivně skončila. Zřejmě největší radost z toho mají v Rusku, kam za hokejem a živobytím vyrazily desítky hvězd z NHL. Kdyby se přece jen letošní sezóna za oceánem rozjela, ruské kluby by najednou nevěděly, co dělat. Přišly by o současné opory a hlavně lákadla pro fanoušky. Náš zpravodaj v Rusku Petr Vavrouška se setkal s největším esem ruské super ligy Jaromírem Jágrem. Téma bylo jediné. Konec NHL.

Petr Vavrouška: Vy jste se v polovině února dozvěděl, že definitivně pro tento rok končí kanadsko americká hokejová liga. Co jste si v ten okamžik pomyslel?

Host (Jaromír Jágr): Tak, je to škoda pro hokej a spousta hráčů z Ameriky se bude vracet sem do Evropy a dá se říct, že to ovlivní spousta hráčů tady v Evropě. Spousta hráčů si myslím, že ztratí práci a je to škoda, ta popularita hokeje v Americe nebyla zas tak velká a tady ta roční přestávka tomu moc nepomůže.

Petr Vavrouška: Vy jste věřil do poslední chvíle, že přeci jen NHL ještě začne, jestli můžete být upřímný?

Host (Jaromír Jágr): Tak určitě, já jsem ještě do úterka tohoto týdne jsem věřil, že se to dá udělat a ty jednání nasvědčovaly tomu, že se obě dvě strany dohodnou. Pak to dopadlo tak, že se nedohodly, ale pořád jsou v kontaktu a je to velká šance, že možná na příští sezónu, na začátku příští sezóny by se mělo začít hrát.

Petr Vavrouška: Já vím, že za vás vyjednává hráčská asociace, jakési hráčské odbory. Může člověk vašeho jména to jednání nějakým způsobem ovlivňovat, zasahovat do toho?

Host (Jaromír Jágr): Tak já si myslím, že je úplně jedno, jestli jsi hvězda nebo hvězda nejsi, máš jeden hlas, jako každej jinej hráč a samozřejmě tvůj názor je o něco větší, ale každej má k tomu co říct. My vlastně jsme dali důvěru těm hráčům, který nás zastupujou. Tihle ti hráči se nás ptají, jaký máme na to názor a potom oni se sami rozhodujou.

Petr Vavrouška: Kdyby jste byl v těch odborech vy, postupoval byste stejně, byl byste víc nakloněný k tomu kompromisu?

Host (Jaromír Jágr): Tak určitě každej to chce udělat tak, aby to bylo to nejlepší a já samozřejmě myslím, že hrát hokej, protože nevím, jak dlouho ještě hokej budu hrát a je to škoda vlastně nehrát celou sezónu, kór když mám podepsanej kontrakt, ale zase nemůžu přesně se k tomu vyjádřit, protože nevím, jaký podmínky nám druhá strana nabízela. Přesně to nevím, takže těžko se k tomu můžu vyjadřovat.

Petr Vavrouška: Jaká byla reakce vašeho klubu tady v Rusku, řekli vám, Jaromíre, jsme rádi, že zůstáváš?

Host (Jaromír Jágr): Tak já bych řekl, že oni nepočítali s tím, že letos NHL začne a já si myslím, že u nás by to nebyl takový problém, kdybych se sebral a odjel, horší by to bylo u týmu jako je Kazaň, který mají 16 hráčů z NHL, u nás vlastně jsem tady já a ještě Nazarov tady, který moc nehraje, takže by to velký problém nebyl.

Petr Vavrouška: Právě pro ty ruské kluby, kdyby začala NHL, tak by to byla opravdu katastrofa, zvláště před Play of, cítil vy jste konkrétně třeba u vás v Omsku nějakou nervozitu?

Host (Jaromír Jágr): Já osobně jsem to necítil, ale jak jsem říkal, byla by to katastrofa nejenom pro ruský týmy, ale já si myslím, že v celý Evropě. Protože spousta mužstev těch kvalitních má spoustu hráčů z NHL a nemusíme chodit daleko, u nás v Český lize tým jako je Sparta, Slávie, tam je prostě spousta hráčů z NHL a možná najednou kdyby se NHL začalo hrát, tak favority by se staly úplně jiný mužstva.

Petr Vavrouška: Jaromíre, já si dovedu představit, že obyčejný člověk, který sleduje tu kauzu začátku, nezačátku letošní sezóny NHL si říká, vždyť už mají hokejisti spoustu peněz, proč ještě chtějí něco víc. Kdybyste měl vy to vysvětlit, co byste tomu člověku řekl?

Host (Jaromír Jágr): Ono to je dost složitý, tady nejde o současnou situaci, tady jde o situaci do budoucna a i já bych řekl, že to je hrozně nadlouho a je to spousta bodů, který člověk si musí projít a musí tomu hodně rozumět, aby mohl k tomu něco říct.

Petr Vavrouška: Většina hokejistů se před tím krachem NHL pojistila tím stejně, jako vy, že šli hrát do Evropy, ale někteří zůstali a vyčkávali. Co se s nima může dít teď, mají ještě šanci se někam zapojit do nějaké ligy?

Host (Jaromír Jágr): Tak, ono záleží, jak se na to díváš. Já jsem šel hrát hokej, protože za prvé bych se nedokázal zatím život bez hokeje představit, za druhý, kdybych měl rok přestávku, tak v mém věku je to velice složitý se zpátky do toho dostat a proto jsem se rozhodl tak, že chci hrát tenhleten rok. Možná někomu to psychicky pomůže, že si vezme rok volno, ale jako v mém případě by to spíš uškodilo.

Petr Vavrouška: Já nevím, nakolik na to myslíte vy, ale třeba některé charitativní organizace nebo některé menší nemocnice v Americe, v Kanadě žijou také z příjmů vlastně NHL, od klubů, od hráčů. Myslel třeba někdo na ně, jak to přežijou?

Host (Jaromír Jágr): Tak určitě, tím, že se hokej nehraje v Americe je ovlivněna spousta věcí, a to nejenom hokejových, ale i tady těch věcech, o kterých ty ses zmínil, ale prostě to je součást tý dohody a každej musí pochopit, že obě dvě strany chtějí z toho být co nejlépe, ale zatím to vypadá tak, že ať to dopadne jak dopadne, obě dvě strany ztratí.

Petr Vavrouška: Vy teď hrajete v ruské super lize, znamená to, že jste asi hodně spokojený s tím, že jste se rozhodl sem odejít, nevyčkávat, nezůstat třeba v Kladnu?

Host (Jaromír Jágr): Já si myslím, že tom nebyl žádný rozdíl. Mě se do Ruska z jednoho důvodu, protože jsem si myslel, že je tady kvalitnější soutěž, že sem bude chodit daleko víc hráčů, to, co jsem si myslel, si myslím, že se mi naplnilo a tady opravdu v ruský lize je velice těžký se prosadit a každý ten zápas je hodně kvalitní a dá se říct, že se to hodně přibližuje k tomu NHL.

Petr Vavrouška: Ale přesto jste smutný z toho, že to nezačalo?

Host (Jaromír Jágr): Tak to jsou věci, kterýma já se ani tolik nezabývám, protože je stejně nemůžu ovlivnit, možná trošičku, ale moc ne, takže to beru tak, jak to je a když se nehraje, tak se nehraje a já si budu muset najít novou práci a to je práce v Rusku.

Petr Vavrouška: Nakolik je možné, že to nezačne i příští rok?

Host (Jaromír Jágr): To uvidíme.

Hana Hikelová: Říká Jaromír Jágr v pořadu Týden v tahu. Takové tedy byly alespoň některé události, které nás zaujaly v tomto týdnu. K jakým tahům dojde na naší i mezinárodní nejen politické scéně a jak se vytáhnou jejich aktéři, o tom zase za týden po 17. hodině. Příjemný sobotní večer vám přeje Hana Hikelová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.