Křivě obviněný bude žádat omluvu a odškodnění

Navrhuji Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 9, aby dalo podnět soudu na vzetí obviněného do vazby. Vyplývají totiž důvodné obavy, že v případě propuštění z cely předběžného zadržení bude mařit vyšetřování. Zejména že by mohl odstranit některé důkazy a působit na svědky, kteří nebyli ještě vyslechnuti. To je část zprávy, kterou 6. května 1999 poslal vyšetřovatel Ladislav Čadský státnímu zastupitelství. Štefan Kanaloš byl obviněn, že 10. března téhož roku odpálil nálož v čekárně pražské vysočanské nemocnice. Obviněn byl na základě velmi chabého svědectví. Později se ukázalo, že Kanaloš byl v té době 150 kilometrů od Prahy v Sokolově. Strávil 12 dní ve vazbě a přišel o zub. Dodnes se mu nikdo neomluvil. Policie těsně před Vánoci zatkla zřejmě pravého atentátníka. Podle ní má kromě vysočanské nemocnice na svědomí výbuchy na železnici a u několika památníků. Kanaloš se proto nyní dožaduje satisfakce. Tvrdí, že policie v jeho případě postupovala naprosto neprofesionálně.

Štefan Kanaloš: Měl jsem z toho hned od první chvíle pocit, že policie chce za každou cenu získat nějakého pachatele a je jim fuk, koho zatknou. Důležité pro ně byla čárka, že někoho budou mít. Od první chvíle bylo jasné, že nejsem šedesátiletý stařec silně obézní.

Kanalošův právník Jan Veverka tvrdí, že kriminální služba v roce 1999 vyšetřovateli zamlčela závažná fakta, která svědčila v Kanalošův prospěch.

Jan Veverka: Když předávala spis vyšetřovateli k zahájení trestního stíhání a k návrhu na vazbu, takže některé důkazy buď vědomě nebo neúmyslně prostě nepředala. Vyšetřovatel vycházel z toho, co měl, podal návrh na vazbu, která posléze byla tedy uvalena. A teprve v delším časovém horizontu plus mínus asi 10, 14 dní se podařilo prokázat, že pan Kanaloš pochopitelně tento skutek, který mu byl kladen za vinu, nespáchal.

Kanaloš byl z atentátu nepochopitelně obviněn, přestože měl neprůstřelné alibi. Svou nevinu dokládal například výpisem mobilního operátora, který prokazoval, že se v inkriminovaný čas pohyboval v Sokolově. Ba co víc, jeho přítomnost ve městě prokázalo hned několik svědků. Podrobněji o nich hovoří právník Veverka.

Jan Veverka: V den, kdy došlo k výbuchu, zhruba ve stejnou hodinu plus mínus nějaké minuty byl na Obecním úřadu v Sokolově, kde si vyřizoval sociální dávky, kde došlo dokonce k extempore s nějakou tou úředníci. Ta si to pamatovala, popsala pana Kanaloše. Další věc, která vyšla vzápětí najevo byla, že pana Kanaloše tam vezl nějaký jeho příbuzný na jednání na úřad. Při cestě byli kontrolováni policií.

Policista Čadský se dnes k závažné chybě při vyšetřování nechce znát.

Ladislav Čadský: já se nehodlám k této věci vyjadřovat.

Kanaloš navíc tvrdí, že ve vazbě přišel k újmě na zdraví. Jeden z policistů mu prý vylomil zub. Upozornil na to inspekci ministra vnitra, ta ale nic nevyšetřila.

Štefan Kanaloš: Oni řekli, že vzhledem k tomu, že neznám číslo toho policisty, ale když se podíváte na celu předběžného zadržení v Praze, tam všichni chodí v tričkách s nápisem Policie bez čísel. Všechno jako bylo v pořádku, všechno bylo naprosto OK.

Kanalošův advokát míní, že jeho klient má nárok nejenom na omluvu Ministerstva vnitra, ale i nárok na odškodnění od Ministerstva spravedlnosti.

Jan Veverka: Pan Kanaloš požádal ještě v roce 1999 Ministerstvo spravedlnosti o náhradu škody. Na tuto jeho žádost do dnešního dne podle sdělení pana Kanaloše nikdo nereagoval.

Na základě Kanalošova případu se Radiožurnál zajímal o to, kolika podobných chyb se policie za posledních 10 let dopustila. Ministerstvo vnitra však na dotaz, kolika soudním sporům, vycházejících ze stejné podstaty, čelilo, odpovědělo ústy mluvčího Jiřího Hájka takto.

Jiří Hájek: Přesná statistika, která by určila vyplacené odškodné v nějakém časovém intervalu, nebyla shledána potřebnou a není tedy vedena, čili bylo by nutné prozkoumávat v archívu jednotlivé uzavřené případy. Říkám uzavřené, protože řada těch mediálně zajímavých sporů nebyla do současné doby pravomocně uzavřena, nelze tedy u nich v souvislosti s konečnou výší odškodnění hovořit.

Mnohem podrobnější informace naopak poskytlo Ministerstvo spravedlnosti, kde se problematikou odškodňování zabývá celý odbor. Jeho šéf Petr Peřina říká, že je těžké v podobných případech policejní persekuci přesně definovat. Policie někoho obviní, když v konkrétním případě zjištěné skutečnosti dostatečně nasvědčují odůvodněnost závěru, že zjištěný trestný čin spáchala určitá osoba. Laicky řečeno, české zákony umožňují, že kdokoliv může být obviněn z trestného činu na základě výpovědi nevěruhodného svědka a klidně strávit několik dní ve vazbě. Ale zpět. Ministerstvo se od roku 2001 zabývalo 645 žádostmi o odškodnění za neoprávněnou vazbu. V 55 případech byly žádosti uznány za oprávněné a náhradu se podařilo vyřešit mimosoudní cestou. V 10 případech pak o neoprávněnosti vazby rozhodly soudy. Případ Štefana Kanaloše ze Sokolova zůstane v policejní knize hříchů navždy zapsán červeným inkoustem. Pravděpodobně pravého atentátníka policie dopadla těsně před Vánoci. Podrobnosti o jeho motivu se už ale nikdo nedozví. Osmašedesátiletý muž se totiž těsně před zatčením pokusil o sebevraždu. Jeho mozek ohrožovala krevní sraženina a v neděli odpoledne zemřel.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.