Kristína Maková vyrůstala v chudobě a hledala svoji identitu, dnes je inspirací Romům z vyloučených komunit na Slovensku

„Přála bych si, aby takových Kristín bylo v naší společnosti víc. Určitě bychom byli lepší společnost,“ říká Michaela Lukovičová z projektu Trace, který o této inspirativní ženě natočil i videomedailonek.

„Pracuji jako komunitní organizátorka v Banské Bystrici, kde jsem založila před téměř třemi lety program, který se jmenuje Romane čhaje, což v překladu znamená Romské dívky. Věková skupina, se kterou pracuji, je od deseti do osmnácti let,“ přibližuje Maková v polské Osvětimi, kam přijela na konferenci projektu Trace, a pokračuje:

Čtěte také

„Nenávist se přelévá z online do offline.“ Proti antisemitismu a anticikanismu bojuje projekt Trace

„Jsou to dívky přímo z marginalizovaných romských komunit v Banské Bystrici a okolí. Naším cílem je, aby se tyto dívky cítily plnohodnotné, měly vytvořené bezpečné místo, kde se mohou scházet a mluvit o společných tématech, problémech, se kterými se setkávají. Ale zároveň chceme i majoritě ukázat, že i mladé ženy z takovýchto vyloučených komunit se dokáží angažovat, realizovat, když jim jako lidé dáme prostor a podporu.“

Program je zaměřen na preventivní aktivity. „Snažíme se mluvit o zdraví, třeba o ženském těle, ale i o tématech, která jsou v marginalizovaných romských komunitách tabuizované,“ zdůrazňuje Maková.

„Neříkám, že ve všech, ale v těch komunitách, kde já momentálně působím, je například dost tabuizované téma menstruace, takže se tato témata snažíme otevřít. Stejně tak mluvíme o sexuální prevenci,“ jmenuje.

Dalším tématem její skupiny je sebehodnota ženy. „Tím, že žijí v takových podmínkách, v jakých žijí, jsou tyto dívky často diskriminované – nejen v majoritní společnosti, ale častokrát i uvnitř komunity. Snažíme se hovořit o tom, co je to sebehodnota a jak být hrdý na to, kdo jsem a co dělám,“ zdůrazňuje organizátorka setkání.

Společně mluví ve skupině i o tom, co znamená být Romem a Romkou na Slovensku. „Jaké máme kořeny jako romská národnost. A že můžeme být na svoji kulturu hrdí,“ říká s tím, že děti ze sociálně vyloučených lokalit se tak často setkávají s diskriminací, až romskou identitu neberou jako zdroj hrdosti. 

Navzájem se poznat

Maková spoluorganizuje i různé kulturní aktivity, které prezentuje s ostatními třeba při Mezinárodním dni Romů. 

„Každoročně pořádáme událost Zrcadla, kde zrcadlíme problematiku Romů a Romek v Banské Bystrici. Měli jsme ji na téma bydlení, teď jsme se zaměřili na bezpečnost romských žen,“ vyjmenovává a přibližuje: 

Kristina Maková|foto:Jana Šustová, Český rozhlas

„Snažíme se vytvářet prostor, abychom se spolu setkávali – majorita a Romové i Romky. Jen díky setkávání se poznáváme. Myslíme si, že jen takto můžeme odstranit stereotypy a předsudky, které jsou ve společnosti zakořeněné. A zároveň můžeme i majoritě ukázat, s čím se Romové setkávají a dát jim reflexi, že musíme být jednotní v boji proti nenávisti.“

Centrum komunitného organizovania každoročně pořádá také pietní připomínku Památného dne romského holokaustu. Na náměstí Slovenského národního povstání v Banské Bystrici pořádají veřejné shromáždění. Řečníci tam mluví i o současných formách diskriminace a nenávisti.

„Máme tradiční romský průvod. Vycházíme přímo až do Muzea slovenského národního povstání, které připravuje historický výklad o romském holocaustu. A vždy tam přijde i kněz, který se modlí za oběti romského holocaustu,“ dodává Maková.

Památný den romského holokaustu připadá na 2. srpna. Letos si ho lidé v Banské Bystrici připomenou už o den dřív.