Křísení vlastních tradic jde Marijcům ztuha

Přízvisko "Země lesů a jezer" si asi většina z nás spojuje především s Finskem. Nyní se však nevydáme do Skandinávie, nýbrž do malé ruské republiky s tajemným názvem Marij El. Ta sice na rozdíl od severské kolegyně ve světě příliš známá není, avšak stejný přídomek jako Finsko by klidně nést mohla.

Přírodní království uprostřed Ruska, tak o svém regionu mluví mnozí Marijci - národ pokrevně spřízněný právě s Finskem. Stejně jako skandinávská země i Marij El je zemí řek, lesů a jezer. Poněkud zapomenutou ruskou republiku protíná přes 470 různých vodních toků a pokrývá přes 200 jezer.

A přestože coby administrativní útvar funguje Marij El jen necelých posledních sto let, Marijci tu žijí po tisíciletí. Jak ale mnozí varují, unikátní kultura, v Evropě jediná s živoucí pohanskou náboženskou tradicí, se může ocitnout na pokraji vymření.

"Takové obavy samozřejmě existují," říká mi Jurij Ignatěv z občanského hnutí Marij Ušem, které se snaží o obrodu místní kultury. Sám přičítá postupné mizení tradic, zvyků a marijského jazyka především globalizaci. Jak ale mnozí připomínají, své udělaly už perzekuce sovětských dob. Tehdy úřady tvrdě pronásledovaly každého, kdo se k tradicím a marijskému náboženství otevřeně hlásil.

Dnes je podle místních situace jiná. Na hlavním náměstí v metropoli Joškare-Ole se během oslav státního svátku obracejí místní potentáti k národu kromě ruštiny právě i v marijštině. Nakolik lze ale za doprovodu ruských písní a tanců brát vážně jejich ujištění, že jim leží na srdci blaho a uchování tradic malé republiky, to je podle mnohých otázka. Ještě před pár lety místní aktivisté hájící lokální specifika rozhodně neměli na růžích ustláno.

"Vinili nás z nacionalismu a div ne ze šovinismu, což je samozřejmě nesmysl. Marij Ušem není ani žádná opozice. Jsme občanské sdružení, které se snaží zachránit kulturu, jazyk a tradice marijského národa," vrtí hlavou Jurij Ignatěv.

Dodává, že situace se prý v posledních letech pomalu zlepšuje. Na ulicích i v obchodech už je dnes možné narazit na dvojjazyčné nápisy. I přesto, že marijské etnikum tvoří přes 40 procent zdejší populace, lidí, kteří se domluví, stále ubývá.

"Řady těch, kdo mluví tradičním jazykem, se ztenčují. Mohou za to dva momenty. Zaprvé sami mnozí Marijci došli k závěru, že už v dnešních podmínkách marijštinu nepotřebují. Druhým faktorem jsou zodpovědní lidé na úřadech. Mnozí z nich nemají k tradicím žádný vztah. Nechápou, tím spíš že často sami nejsou z marijského etnika, proč by se měli zasazovat o jejich zachování a nesnaží se v tom směru nic podniknout," dodává Jurij Ignatěv.

Jak přitom podotýká 24letá Marina, která studuje v sousedním Tatarstánu, pro inspiraci by si úřady nemusely chodit daleko. "Každá kultura se odvíjí od jazyka a v Tatarstánu to dobře vědí. V Marij El se výuce jazyka taková pozornost zdaleka nevěnuje, a je to škoda. Lidé zapomínají na své kořeny a tradiční kultura vymírá. Je to vidět třeba i na dětských knížkách nebo na umělecké literatuře. Zatímco v Tatarstánu jich vycházejí spousty, v Marij El na ně nenarazíte," konstatuje mladá Marijka.

Stejně jako Jurij Ignatěv ale i ona věří tomu, že se situaci podaří zlepšit a tisícileté tradice nezmizí pod hladinou zdejších vod a jezer.

autor: lek
Spustit audio