Krásná Olinda je už trochu ušmudlaná

Nějaký portugalský dobyvatel vystoupil na jeden ze strmých kopců a ve svém jazyce si povzdychl: "Ó, linda!" Tedy: "Jak krásná!" Krajina bezpochyby. Usídlili se tam bohatí vlastníci cukrovarů a postavili město podle svého vkusu. Ulice zde vedou příkře do kopce a z kopce, je strašné horko. Zlatá chrámová katolická nádhera je v tropech snad ještě absurdnější než jinde.

Prázdný palác. V přízemí ještě zůstal obrovský stůl, dřevěnou verandu prorůstají stromy. Zahrada je tropická kvetoucí houština a v pozadí betonový prales. To je sousední Recife - milión a půl obyvatel. Na začátku 17. století patřily - díky cukrové třtině - města Recife i Olinda mezi nejbohatší města Brazílii. Osadníci jednali účelově. Vybili indiány a na plantáže navezli výkonnější černé otroky.

Ulice v Olindě připomínají panoptikum. V otevřených oknech jsou vystavené sošky - poprsí vyklánějících se krásných mulatek, obrázky, cetky a tak dále. Téměř v každém domě "umělecká galerie", kde si návštěvník může prohlédnout stovky barevných kýčů, všechny jsou stejné. A když už vstoupí, nevyprostí se snadno. Snad každý v Olindě touží žít z turistiky.

V muzeu je výstava kreseb na téma tanec, karneval. Muži a ženy na obrázcích divoce vyhazují nohy. Jako by vůbec nezáleželo, o jaké bytosti jde. Důležité je, že se smějí, pohybují, mají jídlo a pití. Také zbraně. V muzeu jsou vystavené betlémy, které vyráběli Indiáni. Narození Kristovo je zabudované do kmene, vtěsnané do prostoru jako v propasti, v úkrytu. Nad jesličkami se sklání i Che Guevara.

Svatí, kteří se vynášeli během procesí, nemají tělo. Jen konstrukci, na kterou se navléknou šaty. Uctívají zde Jana z Nepomuku. Jak se dostal do Brazílie?

Večer na ulici hraje hudba, nějaký diskžokej pouští staré desky. Lidé postávají, posedávají na chodníku, u hokynáře si kupují pivo a obložené chleby. Největší horko opadlo, voní květiny, sedíme na chodníku a posloucháme sambu. Z vrchu Olindy svítí modré moře.

Zblízka je pláž bohužel špinavá, voda plná odpadků, ze stoky vytéká černý proud kalu. Promenádu lemuje z jedné strany silnice s náklaďáky, z druhé cedule s obrázky žraloka a výstražnými dvojjazyčnými nápisy. Žralok se portugalsky řekne "tubarao".

Velká zátoka je asi bezpečná a pár lidí se dokonce koupe, ale voda je stejně špinavá jako v městě. Pláž také používají pro piknik a nedojedené obědy zůstanou i s obaly na písku. Pak slunce zapadá, jeho rudá záře osvítí vlny i jasnou linku obzoru. Lehounký větřík. "Ó, linda," povzdechl by si ten dávný Portugalec.