Koupání v srdci přírody. Objevte s Radiožurnálem atraktivní místa, která vás v létě zchladí
Na písníku Hrádek ubývá míst, kde se dá volně koupat. Stále více prostoru obsazují rybáři a karavanisté
Ještě před dvaceti lety se u písníku Hrádek nedaleko Pardubic dala rozložit deka téměř kdekoli, dnes velkou část břehu využívají rybáři a karavanisté. Postupně tak ubývá míst, kde se lidé můžou volně vykoupat. Pozemky kolem vody totiž patří soukromým vlastníkům, kteří je pronajímají.
Ještě před 20 lety se u písníku Hrádek nedaleko Pardubic dala rozložit deka téměř kdekoli, dnes velkou část břehu využívají rybáři a karavanisté. Postupně tak ubývá míst, kde se lidé můžou volně vykoupat. Pozemky kolem vody totiž patří soukromým vlastníkům, kteří je pronajímají.
Veřejně přístupná zůstává na Hrádku pláž u silnice z Lázní Bohdaneč směrem na Hradec Králové. „Třeba na těch stranách jsou karavany a chatičky. Myslím si, že toho tady bývalo dřív mnohem míň. Téměř kdekoliv se dalo vlézt do vody. Teď už ne,“ říká Petr, který se na písník přijel vykoupat se svými dětmi.
Zájem o písník podle Petra něho roste: „Jezdím sem takových 25 let, možná každý rok. Udělali tady žluté čáry, takže se nemůže parkovat podél silnice, takže je tady dost těžké zaparkovat. Je tady třeba dvacet třicet míst. Nejoblíbenější je to u tohoto bistra, tady je takový nejlepší pozvolný vstup do vody.“
Tady je to soukromé, sem nám nechoďte
„Je to stále těžební prostor, není to úplně uzavřené, ale koupání začalo s koncem těžby, což je tak přelom osmdesátých, devadesátých let,“ vybavuje si Vladimír Exner, nezávislý starosta obce Stéblová na Pardubicku, kam písník Hradec přísluší.
Za 30 let se to tu ale poměrně proměnilo. „Vznikla tam rekreační plocha, kterou v dnešní době obsadily karavanisté, především rybáři. To je určitě velká plocha, kam mezi sebe nepustí lidi, kteří se chtějí koupat, nicméně prostoru je tam stále dost,“ myslí si Exner.
Tam jsou rybáři, asi pět míst, tam jsou naturisté, no a tam zase rybáři,“ ukazuje Štěpánka. S manželem se jezdí koupat na Hrádek od úplného začátku: „Vlastně to ještě to bagrovali, když už jsme sem začali jezdit.“
„Dřív jsme jezdívali na druhý konec, dokud se tam smělo tam autem. Pak tam dali závoru, takže jsme začali jezdit sem. Je to i pohodlnější. My už na deku nemůžeme, máme každý svoji židli, takže když zaparkujeme, je to pro nás pohodlnější – máme to kousíček, tu židli donést,“ dodává Štěpánka.
„Hrádek je úplně top. Za mě jednička, protože jsem zvyklá, že je tady vždycky senzační parta, vždycky je tu krásná voda a vydrží poměrně dlouho,“ chválí písník Jana. Za 6 let, co sem jezdí, ale také pozoruje změny: „Když jsme začali jezdit, tak toho místa, kam si člověk tu deku mohl dát, bylo poměrně víc. Teď to trošku kazí nějaký soukromý pozemky. Přibylo tady více rybářských míst. Lidi si to prostě zabírají.“
A jak vlastně návštěvníci rozeznají, kde už je to soukromé, kam se nesmí? „Většinou vám to řeknou lidi, se kterými tam jste. Spoustu lidí má pocit, že když si tam udělá třeba schůdky do vody, zasadí si tam dva, tři stromečky, že jim ten prostor najednou jako patří. Ale těžko říct, čí je, nevíme. Většinou někdo řekne: Nezlobte se, tady je to soukromé, sem nám prosím nechoďte,“ vysvětluje Jana.
Přestože volných břehů na písníku Hrádek ubývá, podle návštěvníků tady koupání stále za to stojí.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
