Kosti odkrývá tající permafrost, jiné odvezli Evropané. Inuité chtějí ostatky svých předků zpět

Tři sta kilometrů severně od polárního kruhu leží na břehu ledovcového fjordu Ilulissat pohřebiště obyvatel dávno zaniklých inuitských vesnic. Náhrobky tu nenajdete. Kvůli erozi a tání permafrostu se ale lidské ostatky postupně dostávají na povrch.

Ticho, jen tu a tam přerušované křikem racků a praskáním ledu. A úchvatný výhled na ledovcový fjord, kterým pomalu proplouvají obří ledové kry. Tady odpočívají předkové dnešních Inuitů, kteří v této drsné krajině žili před stovkami let.

Čtěte také

„Je to kultura Thule – naši skuteční předkové z 13. až 19. století. Jejich lovecké náčiní, lampy a kosti staré čtyři a půl tisíce let,“ vysvětluje Karl Sandgreen, aktivista, místní obecní zastupitel a ředitel Ledovcového centra, který dlouhodobě prosazuje větší ochranu pohřebiště.

Jeho kroky vedou po úpatí fjordu přímo k hrobům. Do ticha se ozývá praskání a borcení ledových ker, ke kterému tu dochází neustále.

Odkryté lebky a kosti

V mezerách mezi kameny se skutečně skrývá lidská lebka a další kosti. „Tohle opravdu není dobré, někdo tu byl a odkryl kameny,“ říká Karl.

Odkryté inuitské hroby

Opodál v mechu leží další tři lidské lebky a další ostatky. „V půdě probíhá eroze, taje permafrost. A věci se samy objevují na povrchu, je tu hodně pohybu,“ dodává.

Pohřebiště prý kdysi bývalo mnohem rozsáhlejší. „Bývalo tu mnohem více inuitských hrobů, ale většinu z nich na začátku 19. století vybrali a odvezli evropští archeologové, většinou ze Švédska. Pokud byste v 19. století navštívila nějaký obchod se starožitnostmi v Kodani, prodávali by tam jistě lidské lebky – právě odsud.“

Zpátky tam, kam patří

Karl se na problém odvezených ostatků snaží dlouhodobě upozorňovat. „Chceme je zpátky, chceme pro mrtvé respekt. Opravdu myslím, že s tím musíme něco dělat, snažím se na to upozorňovat, aby se o tom mluvilo. Ale politiky to nezajímá. Teď je všechno jen o turismu a rybaření...“

Na protějším kopci Karl zahlédl svého kamaráda Gunberga, který v okolí Ilulissatu pracuje jako ranger.

„Já se tu zkrátka procházím a kontroluju, že je vše v pořádku, že turisti nepáchají nějakou neplechu, občas sbírám odpadky. Někteří lidé si tu chodí zaplavat, ale je to zakázané, může to být velmi nebezpečné. Když se velká kra rozlomí může vytvořit tsunami.“

Právě tady s výhledem na ledovcový fjord odpočívají předkové dnešních Inuitů

Lidská kost jako suvenýr

Právě neukáznění turisté představují pro zdejší hroby další nebezpečí. „Nedávno tu jedna Španělka našla kost a odnášela si ji zpátky na výletní loď. Chtěla ji jako suvenýr, myslela si, že to je zvířecí kost. Když jsme jí řekli, že je lidská, tak byla úplně v šoku.“

Podle Karla je potřeba kolem zbývajících hrobů vybudovat plot či zeď a důsledně je chránit. A především dosáhnout návratu ostatků, které odvezli evropští archeologové. Odpočívat totiž mají právě tady – s výhledem na ledovcový fjord.

autoři: Zdeňka Trachtová , opa
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat