Košice, nebo Žilina? Treska v majonéze rozděluje Slováky už sedmdesát let. Na festivalech je jednou z nejoblíbenějších pochoutek

Od moře jsem sice daleko, ale jsou tady slunečníky, lehátka a ve vzduchu je cítit ryba. Stojím totiž ve frontě na jednu z nejoblíbenějších slovenských festivalových pochoutek – tresku v rohlíku.

Je to přesně to, jak to zní. Pomazánka z tresky, majonézy a zeleniny načepovaná speciálním strojem přímo do rohlíku. Trochu jako točená zmrzlina. Jen místo zmrzliny z přístroje teče rybí salát. Není to ale žádná novinka. A podle stánkařky Natálie je každým rokem oblíbenější.

„Podle mě je každým rokem ještě známější než brynzové halušky. Rok od roku je treska populárnější a Slováci ji opravdu milují. Je to taková srdcovka.“

Treska v majonéze se stala na festivalech hitem|foto:Bára Vránová, Český rozhlas

Ryba místo zmrzliny

To, že se jedním z nejoblíbenějších slovenských jídel stala právě mořská ryba, není náhoda. V padesátých letech stát hledal způsob, jak z drahé dovážené tresky udělat dostupné jídlo pro co nejvíc lidí. Kuchař Július Boško ji proto v roce 1954 smíchal s majonézou a zeleninou. Zatímco v Česku se nikdy výrazně neprosadila, na Slovensku se stala každodenním jídlem.

„Je to tradiční jídlo k snídani i k večeři. Prostě kdykoli na to člověk má chuť .“

Spor, který nemá vítěze

Stánek se jmenuje Treskoslovenská mňambasáda. A slovo ambasáda v názvu nejspíš není náhodou. Už desítky let se totiž na Slovensku vede zdánlivě jednoduchý spor: která treska je ta pravá? Ta z Košic, nebo ze Žiliny? Je to něco jako česká debata o tom, jestli je lepší plzeňské, nebo budějovické pivo.

Rybí salát se do rohlíku čepuje jako zmrzlina|foto:Bára Vránová, Český rozhlas

Návštěvník festivalu Miro ale bere rivalitu hlavně s humorem. „Je legrace patřit k jednomu z táborů. My jsme z Oravy, takže fandíme Žilině. Baví nás popichovat ten druhý tábor a vlastně nás to spojuje.“

Jenže právě na festivalu jí košickou tresku. „Musím přimhouřit oko. Nebudu teď řešit detaily a prostě si užiju tresku, kterou tu mají.“

Kořeny téhle rivality sahají až do dob Československa. Po rozpadu někdejšího státního podniku se z košického a žilinského závodu stali dva největší výrobci tresky. Obě firmy se pak dlouhá léta přely nejen o to, která vyrábí tu pravou, ale také o název, podobu obalů nebo složení receptury. Každá si mezitím vybudovala své věrné příznivce.

Richard patří k těm, kteří rozdíl mezi nimi poznají okamžitě. Podle něj rozhoduje hlavně poměr ryby, majonézy a zeleniny. „Já jsem za svou vlastní domácí, takže třetí tým. Ale když si mám vybrat, tak Košice.“

Fronty od rána do večera

Na festivalu se ale lidé pro tresku vracejí bez ohledu na to, ke kterému táboru patří. Mezi nimi je i Martin. „Jsem tady druhý den a pro tresku jdu už potřetí. Protože je to prostě treska.“

Čtěte také

Staletí stará receptura na výrobu sýra zažívá na Slovensku znovuzrození. Cesta k ní ale znamenala hodně vyhozených surovin

Není jediný, potvrzuje stánkařka Natálie. „Každý rok tu stojí fronty. Od sedmi ráno do tří odpoledne se většinou vůbec nezastavíme.“

A podle délky fronty se zdá, že recept starý více než sedmdesát let na Slovensku stále funguje. Loni se treska na festivalu Pohoda vyprodala ještě před jeho koncem.