Konstantina Hlaváčková

Existovalo u nás někdy něco jako "typicky česká móda"? Já si myslím, že ne. U nás v průběhu dějin bylo mnoho a mnoho kvalitního, co dosahovalo na nejvyšší evropskou úroveň. Například prvorepublikové salóny Podolské a Rosenbauma, které se inspirovaly pařížskou módou, patřily ve střední Evropě k tomu nejlepšímu. Ale to, že bychom přišli s něčím opravdu převratným, to se podle mě nikdy nestalo. Nemusíme však být zklamaní, máme být na co pyšní. Ale také si nemusíme myslet, že jsme se dotýkali nebe," odpověděla Hlaváčková.

Může se někdy módní vlna první republiky opakovat? "Já myslím, že ne. Úžasný vývoj naší módy z tehdejšího období byl v roce 1948 přerušen a měli jsme tady 40letou pauzu, kterou těžko budeme dohánět. A také k tomu nejsou okolnosti ve světové módě," odpověděla. Byla padesátá léta pro českou módu nejhorší? "Ano. Režim po roce 1948 začal brojit proti módě, která byla spojena s buržoazii, s kapitalizmem. Byla založena takzvaná textilní tvorba, která měla vytvořit novou módu - odtrženou od světové. Uvolnění pak nastalo v šedesátých letech, aby se to na jejich konci zase změnilo," uvedla Hlaváčková.

Čím to, že normalizační léta provázelo jedno z nejbarevnějších období v historii českého odívání? "Československu s utuženým komunistickým režimem už nikdo nevnucoval žádnou vlastní módu. Ta světová móda tady platila se vším všudy. A západní svět tehdy ovlivnila hippie móda. U nás byl ale problém v průmyslu. Pokračovala domácí výroba a nakupování v Tuzexu. Otevřely se ale i malé obchody, kde byly k dostání některé zahraniční věci. Většinou byly ale nižší kvality," přiblížila historička módy.

Záznam celého rozhovoru s Konstantinou Hlaváčkovou si můžete poslechnout v Rádiu na přání.