Konflikt s Kubou, rozbité silnice, Sparta vyhrála play-off

Přehled příspěvků

Jaroslav Skalický: Už tak špatné česko kubánské vztahy poznamenal další konflikt. Téma dnešního Duelu.

České silnice jsou po zimě v dezolátním stavu. Kde vzít peníze na jejich opravy.

Ve finále Play off České pojišťovny byla lepší Sparta Praha.

Britská královna oslavila osmdesátiny.

Takový je přehled dnešního Týdne v tahu. Od mikrofonu Radiožurnálu vás zdraví Jaroslav Skalický.

Duel

Jaroslav Skalický: Česko kubánské vztahy jsou po pádu železné opony v roce 1989 napjaté a vyhrocují je nejrůznější konflikty. Kubánský vůdce Fidel Astro nese nelibě fakt, že česká vláda straní kubánské opozici, v mezinárodním měřítku Česko podporuje její úsilí o demokratizaci společnosti. V OSN prosadilo rezoluce, odsuzující porušování lidských práv na Kubě. V Evropské unii patří čeští diplomaté k nejtvrdším kritikům Castrova režimu. Česko tento týden vyhostilo kubánského atašé. Vízum mu neprodloužilo kvůli tomu, že Havana minulý týden vypověděla českého diplomata Stanislava Kázeckého, kterého obvinila z podvratné činnosti a práce pro Spojené státy. České ministerstvo zahraničí nařčení odmítlo. Případ českého diplomata je dalším z řady roztržek mezi Prahou a Havanou. O vztazích mezi Českou republikou a Kubou teď budu mluvit s poslancem za KSČM Václavem Exnerem a bývalým naším diplomatem, mimo jiné velvyslancem ve Spojených státech Alexandrem Vondrou. Pánové, dobrý den.

Host (Václav Exner): Dobrý den.

Host (Alexandr Vondra): Dobrý den.

Jaroslav Skalický: Jak byste v několika větách charakterizovali současnou Kubu, její politiku, její režim. Pane Vondro, začněte.

Host (Alexandr Vondra): Já myslím, že je to typický totalitní režim s diktátorskými prvky a ta situace v těch posledních deseti, dvaceti letech jde v zásadě na Kubě cu grunt a je to jenom otázkou času, kdy i Kuba se změní z té poslední, jedné posledních černých děr ve světě, v zemi, která bude mít nějakou světlejší budoucnost.

Jaroslav Skalický: Pane poslanče.

Host (Václav Exner): Já vidím Kubu jako zemi, která v současné době jako jediná z Jižní a Střední Afriky zvládla celou řadu civilizačních problémů, jako je vzdělání, jako je práce, jako je zaměstnanost, jako je sociální péče a podobné záležitosti, vidím ji jako zemi, která jako jediná na té západní polokouli dlouhodobě usiluje o socialismus, jako zemi, která má kolem 100 mil daleko impérium, jak oni říkají, nepřítele, která vlastně stále žije v pozici jakési války, která už od února 1962 zažívá velmi tvrdé embargo, odsuzované Valným shromážděním OSN, naposledy 182 státy.

Jaroslav Skalický: Takže podle vás to není totalitní režim.

Host (Václav Exner): No, já si myslím, že mnohé režimy by si, mnohé země, mnozí obyvatelé mnoha zemí by si přáli, aby takový režim byl u nich, jako je v současné chvíli na Kubě.

Jaroslav Skalický: Je totalitní nebo ne.

Host (Václav Exner): Já si nemyslím, že je totalitní, ono konec konců to, co je totalitní, to je velmi často spíše nadávka, než nějaká přesnější definice.

Jaroslav Skalický: Je to demokratický režim?

Host (Václav Exner): To já, já mám velkou pochybnost o tom, jestli například mnohé naše strany a naše země...

Jaroslav Skalický: Ne, ale je na Kubě demokratický režim?

Host (Václav Exner): ...které se honosí jako demokratická, jestli jsou demokratické, tak ono záleží na tom co a jak si takhle hájíte, domnívám se, že na Kubě by se leccos dalo zlepšovat i v téhle té oblasti, ale v zásadě si myslím, že je to režim, který vyhovuje občanům, kteří tam žijí.

Jaroslav Skalický: Pan Vondra řekl, že na Kubě to jde cu grunt, co si o tom myslíte vy?

Host (Václav Exner): No, Kuba se v posledních letech zase zvedla, po veliké krizi, která byla po roce 1992, především, kdy ona byla hospodářsky velmi svázána s tím takzvaným bývalým socialistickým táborem, především se Sovětským svazem, kde to reprezentovalo obrovské množství jeho zahraničního obchodu jak ve vývozu, tak dovozu a to vlastně pomalu ze dne na den skončilo. Tím pádem tam poklesla životní úroveň, výkonnost ekonomiky na zhruba 40 procent, což oni říkají, že bylo speciální období. Potom se pomalu vzpamatovává a uvědomujete si možná, jak těžká to je situace, když ostatní země ji právě blokují svou, především Spojené státy teda s tou blokádou dlouhodobou.

Jaroslav Skalický: Pane Vondro, je to správný postoj, blokovat Kubu, ať už ze strany Spojených států či řekněme i dalších zemí ve světě?

Host (Alexandr Vondra): No tak, Spojené státy uplatňují embargo víceméně z vnitropolitických důvodů, žádné jiné země politiku embarga neuplatňují, čili Kuba se nenachází v žádné izolaci, pokud nemyslíme tím, že svou politikou se často izoluje sama, ale jinak já bych ještě rád se vrátil k těm informacím, které tady zazněly ze strany pana poslance. To prostě není pravda, stačí se podívat pro každého, kdo tu situaci trochu sleduje na jakýkoliv dokumentární film, prostě na fotografie z Kuby, na ty slumy, na tu bídu a mluví-li se třeba o bezplatném zdravotnictví, tak je to málo platné, když i normálním Kubáncům být často importovány léky ze zahraničí, protože tam nejsou k dostání léky. Je tam prostě špína a nejlépe myslím se to dá ukázat prostě na tom pohybu těch lidí, kde jsou ti lidé, kteří teda by viděli budoucnost světle na Kubě, kde jsou ti lidé, kteří na Kubě nacházejí, kteří tam imigrují, že jo, naopak jsou prostě desítky tisíc Kubánců, kteří každoročně emigrují z Kuby do zahraničí a myslím, že toto hlasování těma nohama nejlépe ukazuje, dokumentuje reálný stav věcí na ostrově.

Jaroslav Skalický: Pan poslanec řekl, že ten režim vyhovuje kubánským obyvatelům. Cosi o tom myslíte?

Host (Alexandr Vondra): No, kdyby jim vyhovoval, tak nebudou emigrovat, přeci.

Jaroslav Skalický: Pan poslanec chce doplnit?

Host (Václav Exner): Jestli můžu, samozřejmě velice rád. Já jsem Kubu víceméně třikrát procestoval značnou část zemi, musím říci, že takové slumy, jako jsem například viděl v Africe nebo dokonce v Albánii, nyní dneska i na Ukrajině nebo na Slovensku jsem naštěstí na Kubě neviděl. Pan Vondra možná tam dlouho nebyl. Pokud jde o lidi, kteří tam jsou, tak bych chtěl upozornit, že v současné době studuje na Kubě přibližně 10 až 15 tisíc zahraničních studentů, jenom na takzvané Latinskoamerické lékařské škole je to kolem 10 tisíc studentů ze zahraničí a bylo tam první tři a půl tisíce absolventů, a to od východního Timoru přes Střední a Latinskou Ameriku po Spojené státy, ale také jsem se setkal například v Santa Kláře se studenty z Belgie nebo z Německa, kteří tam studují, no a pokud jde o špínu a pohyb lidí, tak, pane Vondro, to vás teda ujišťuju, že jsem viděl mnohem a mnohem víc špíny jinde a mnoho špíny jsem viděl dokonce i u nás, takže tady si myslím, že to je trochu vedle. Je pravda, jsou tam domy, které jsou velmi zanedbané, a to i v Havaně, dokonce v centru Havany, je v současné době zrovna taková velká kampaň, která má být proti banditismu, plýtvání a krádeží, které jsou na Kubě, kterou vede tamní vláda a tak dál a tak dál, nikdo neskrývá, že všechno by tam nebo že všechno tam není ideální, naopak, ale zkuste si srovnat sousední země a když mluvíte o těch emigrantech, tak samozřejmě, životní úroveň na Kubě bude dobře desetkrát nižší než ve Spojených státech amerických. Ti lidé utíkají, ale vemte si jenom, že například ze sousedního Mexika ve Spojených státech amerických pracuje kolem dvou milionů imigrantů, z nich velká část je nelegální, to se o Kubě v žádném případě říci nedá. Samozřejmě Mexiko má více obyvatel než těch 11 milionů na Kubě, ale také při té imigraci do Spojených států je na hranici zastřeleno ročně kolem 500 lidí z Mexika a to je víc než na Berlínské zdi za celou dobu jejího trvání a takových příkladů by bylo možné uvést celou velkou řadu. Konec konců dneska na Kubě je kolem milionu intelektuálů a umělců, kteří všichni jsou spojeni s režimem, který tam v současné době je a samozřejmě mnozí také utíkají. Kromě toho, Kubánci ze Spojených států cestují na Kubu, bylo jich kolem 80 tisíc, za poslední dva roky to kleslo na 30 tisíc, a to především kvůli velmi zpřísněným pravidlům, které ale nezavedla Kuba, které zavedly Spojené státy americké.

Jaroslav Skalický: Pane poslanče, proč kubánský režim pronásleduje své občany, kteří s ním nesouhlasí?

Host (Václav Exner): No, každý režim pronásleduje občany, kteří se proviňují v rámci nějakého trestního zákona a podobných záležitostí, tak také Kuba. To, že pronásleduje věci, která třeba u nás nepronásledujeme mě nemusí být vždycky příjemné a také není, ale každá země má právo si určit, co jsou, jaký je ten normální způsob života u ní a co pronásledují a co ne.

Jaroslav Skalický: Pane Vondro.

Host (Alexandr Vondra): No tak já nepochybuji, že pan poslanec za komunistickou stranu by určitě byl rád, kdyby nebylo možno pronásledovat za svobodu slova i tady u nás.

Host (Václav Exner): To se mýlíte, pane Vondro.

Host (Alexandr Vondra): Ale prostě skutečně Kubu nemá cenu srovnávat na jedné straně ani se Spojenými státy, na druhé straně ani s Afrikou nebo Albánií. Srovnávejme ji prostě s ostatními třeba zeměmi Karibiku, jako Jamajkou nebo Portorikem a každý, kdo má možnost ty země navštívit, srovnat, tak si udělá ten obrázek sám prostě. Kuba je společnost nesvobodná, lidé jsou tam utlačováni, zavíráni, biti, dokonce často tím nejodpornějším způsobem perzekuováni, tím se naprosto Kuba liší od těch okolních zemí a myslím si, že Kuba je země, která má velikou tradici, která Havana byla bohaté město, že jo, to je na těch domech třeba vidět, ale to, v jakém je to město dneska stavu, ukazuje jasně, kam společnost, pokud je ovládána komunisty po čtyři, pět desítek let, to může dotáhnout.

Jaroslav Skalický: Co, pane Vondro, vede kubánský režim k neustálým výpadům vůči naší republice.?

Host (Alexandr Vondra): No, já si myslím, že jim vadí to, že my se snažíme solidarizovat s lidmi, kteří se stavějí za svobodu v té zemi, že jo a možná pokud takové hlasy zaznívají ze zemí, jako je Česká republika nebo Polsko, tak to samozřejmě Fidelovi Castrovi možná vadí dvojnásob, protože naše země patřila za dob komunismu k těm, které mu pomáhaly ten komunismus budovat, čili to asi vnímá jako jakousi zradu a ten kritický tón, který nezaznívá jenom od nás, že jo, zaznívá od, tradičně od skandinávských zemí, od Holandska a dalších evropských států, tak možná z důvodů té určité žárlivosti nebo pocitu zrady mu to v tom našem případě vadí víc.

Jaroslav Skalický: Do jaké míry vám ta situace připomíná vaše disidentské doby?

Host (Alexandr Vondra): No, já, má zkušenost je ta, že když člověk vede tento zápas za svobodu, tak jakákoliv solidarita je nesmírně důležitá i z toho zahraničí. Ona ta solidarita vás samozřejmě chrání, že jo, protože v padesátých letech tady byli lidi zavíráni na doživotí nebo i popravováni, zatímco v těch sedmdesátých, osmdesátých letech, kdy ten zápas byl daleko víc pod už určitou mezinárodní kontrolou a byl demokratickými zeměmi sledován, tak samozřejmě ten režim už si nemohl dovolit až takové akty bezpráví, jako třeba v padesátých letech a z tohoto hlediska já samozřejmě vnímám tu pozornost, kterou Evropa věnuje situaci na poli lidských práv na Kubě jako důležitou záležitost.

Jaroslav Skalický: Pane poslanče, chová se Česká republika ve vztahu ke Kubě dobře, či by to ten oficiální postoj měla změnit?

Host (Václav Exner): No, vy jste použil slova neustálé výpady vůči České republice, ale pan Vondra nyní například dokumentoval ty výpady České republiky, jejího představitele vůči Kubě. Já si myslím, že tady, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá pravděpodobně, a to bude asi vzájemný vztah. Já ještě jsem bohužel nebyl ani na Jamajce ani na Portoriku, ale mám údaje například o Venezuele v době, kdy se tam stal prezidentem pan Chávez, tak v té době například jenom každé páté dítě dokončilo základní školu, 45 procent dětí vůbec nechodilo do školy, do druhé stupně teda základní školy, nezaměstnanost byla kolem 20 procent, polozaměstnanost se týkala kolem 45 občanů a tohle to na Kubě ani jedna z těch věcí není. Nezaměstnanost na Kubě se pohybuje mezi jedním a dvěma procenty, do školy chodí úplně všechny děti, počet vysokoškolských studentů ve všech oborech a druzích studia 360 tisíc a včetně různých postgraduálů, to je půl milionu lidí, který tam studují, například mají 18 poboček ve věznicích všeobecných vysokých škol a 19 poboček sportovních institutů a tak dále a tak dále, takže ...

Jaroslav Skalický: Já jsem se, dovolíte, ptal na ten postoj České republiky ke Kubě.

Host (Václav Exner): Takže tady je, no já si myslím, že Česká republika by prostě a dobře měla respektovat, že Kuba si vybrala určitý způsob svého života, určitý způsob organizace své společnosti, rozhodla se řešit své problémy určitým způsobem, je plně na místě, když kritizujeme všechno, co se nám nelíbí, ale na druhé straně tak zkreslený postoj, jak představuje pan Vondra také není na místě.

Jaroslav Skalický: Česká republika připravuje kroky a náměty pro jednání Evropské unie, která se má zabývat vztahem ke Kubě a ministr zahraničí Cyril Svoboda uvedl, že Česko chce, aby unie měla vůči Kubě společnou pozici. Myslíte si, pane Vondro, že by to přispělo k demokratizaci řekněme života na Kubě?

Host (Alexandr Vondra): No tak, pokud bude mluvit Evropa jedním hlasem, tak samozřejmě ten hlas bude mít větší váhu, čili určitě jistý smysl by to dávalo, zejména pokud se Evropa snaží o tu společnou pozici v jiných otázkách, tak takové ty otázky, jako třeba Kuba, která je poměrně vzdálená, kde ten konsensus by snad mohl být jednodušší, než nad některými jinými tématy, které třeba tvoří životní zájmy a často ne úplně identické jednotlivých členských států Evropské unie, takže to myslím nějaký smysl dává tento požadavek.

Jaroslav Skalický: Vstřícnější postoj mají třeba Španělsko nebo Itálie, vychází z ekonomických zájmů. Má i Česko nějaké zájmy na Kubě vůbec?

Host (Alexandr Vondra): Ale tak nepochybně máme zájem, ale dělat si iluze, že by česká ekonomika mohla docílit nějakých převratných zisků nebo výhod na Kubě, to já myslím si, že je trošku iluzorní, když se podíváme na tu výši obchodu ročního, který se pohybuje řádově v několika jednotkách milionů dolarů ročně, tedy naprosto zanedbatelné, že jo, čili kdybychom toto zdvojnásobili, ztrojnásobili, tak se to nedá srovnávat se zeměmi, kde máme tradičně hluboké a intenzivní ekonomické vztahy. Samozřejmě naše asi schopnost soutěžit, je to hispánsky mluvící země, čili logicky Španělé a některé ty jiný země, tam mají ty pozice v tomto ohledu a zájmy asi intenzivnější, čili nepochybně tam zájmy máme, ale Kuba jako taková asi nikdy nebude patřit k nějakým dominantám, ať už české ekonomické nebo jiné politiky.

Jaroslav Skalický: Pane poslanče Exnere, dokdy podle vás současný režim na Kubě vydrží?

Host (Václav Exner): To já nechám na Kubáncích, do toho se jim nebudu plést, ale v žádném případě si nemyslím, že je bezprostředně na zhroucení, naopak mám pevnou víru v tom, že ta cesta, kterou si zvolili, je perspektivní a přál bych všem Kubáncům, aby jim velmi dlouho vydržela. Pokud jde o ty zájmy na Kubě, tak musím upozornit, že stále víc roste turistický ruch, musím říci, že my jsme tam svého času vyvezli kolem 20 lokomotiv, ale od roku 1992 jsme tam nedovezli ani jeden náhradní díl. Jaké myslíte, že bylo potom řešení toho oboru, kde jsme byli nejsilnější? Kolem roku 2000 si Kuba objednala lokomotivy z Kanady a z Ruska.

Jaroslav Skalický: Pane Vondro, jakou vy přisuzujete kubánskému režimu budoucnost a pokud by došlo ke změně, byla by to změna sametová?

Host (Alexandr Vondra): Já nevím, já, to je samozřejmě těžko předvídat, já se osobně domnívám, že ty změny jsou svázány s osobou Fidela Castra, to je na rozdíl všech těch Jakešů a dalších, který jsme tady měli my, revolucionář první generace, čili on samozřejmě je nesen ještě jakýmsi osobním étosem a skutečnou vírou v to, co podniká na rozdíl od těch bolševiků, co ovládali střední Evropu v 80.letech, čili myslím si, že to je prostě spojeno s otázkou života a smrti kubánského diktátora a já nepochybuju, že až nebude Fidel Castro, tak samozřejmě zmizí i tento jeden z posledních skanzenů komunismu ve světě.

Jaroslav Skalický: To byl bývalý český diplomat Alexandr Vondra a také poslanec za KSČM Václav Exner. Pánové, děkuji a zase někdy na slyšenou.

Host (Alexandr Vondra): Na shledanou.

Host (Václav Exner): Na shledanou.

Jaroslav Skalický: Opravy silnic v Pardubickém kraji, vítězství Sparty v nejvyšší hokejové soutěži a osmdesátiny britské královny, to jsou další témata dnešního Týdne v tahu, kterým se budeme věnovat po krátkých zprávách.

Opravy silnic v Pardubickém kraji

Jaroslav Skalický: Státní fond dopravní infrastruktury chce na opravy silnic po letošní extrémní zimě vyčlenit navíc půl druhé miliardy korun. Peníze na dálnice silnice 1.tříd přesune z rozpočtu na výstavbu dálnice D 47, který letos zřejmě nestihne vyčerpat. Celkové náklady na úklid všech silnic v zimě a na odstranění škod po zimě se budou podle šéfa fondu Pavla Švagra blížit 4 miliardám korun. Pardubický kraj v letošním roce vynaloží na modernizace silnic druhých a třetích tříd rekordní téměř miliardu korun, což je zhruba dvojnásobek loňské sumy. Kraj přitom původně počítal s osmi sty miliony korun. Podobně jako v dalších částech země, i na Pardubicku stav silnic výrazně zhoršila letošní zima. Kde napáchala největší škody, to už je moje první otázka pro náměstka hejtmana Pardubického kraje Ivo Tomana. Přeji dobrý den.

Host (Ivo Toman): Dobré odpoledne.

Jaroslav Skalický: Tak, kde je to nejhorší?

Host (Ivo Toman): Tak, kde to je nejhorší. Řekl bych, že celý náš kraj po letošní zimě může konstatovat, že tato zima byla opravdu nejhorší za posledních 40 let. Náklady na zimní údržbu představovaly v našem kraji 153 milionů korun. Jenom pro porovnání, bylo o to 15 milionů více než vloni. Pokud jde o škody, tak teď vyčíslujeme škody po zimě a zatím jsme ve fázi, že můžeme konstatovat, že zhruba 85 kilometrů silnic druhé a třetí třídy je v havarijním stavu po letošní zimě, a to představuje zhruba částku 230 milionů korun, tak abychom silnice dali do toho stavu, jak bychom si asi představovali.

Jaroslav Skalický: Dá se tedy říci, že někde jsou skutečně tak vytlučené, že se na ně s těmi opravami vrhnete jako na ty první?

Host (Ivo Toman): Bohužel, bohužel ano a právě to byl i důvod a jsem rád, že včera nebo ve čtvrtek tento týden zastupitelstvo Pardubického kraje schválilo můj návrh, že jsme rozšířili čerpání úvěru z Evropské investiční banky o 150 milionů korun a díky tomu můžeme ty nejhorší úseky silnic, které jsme plánovali modernizovat v příštím roce, opravit v letošním roce, protože jinak bohužel bychom museli tyto silnice někde dokonce i uzavřít.

Jaroslav Skalický: Teď jste se zmínil o 150 milionech, přitom já jsem říkal, že celkově budete potřebovat letos asi miliardu. Kde jsou tedy zdroje těch dalších milionů?

Host (Ivo Toman): Tak, pokud bych měl rozkličovat tu miliardu, kterou letos pouštíme do našich silnic a chtěl bych říct, že to je historicky největší částka v celé historii Pardubického kraje, i před tím, než Pardubický kraj existoval, tak skládá se to za prvé z 600 milionů korun, které můžeme čerpat díky tomu, že jsme jako první kraj v České republice i v celé střední a východní Evropě uzavřeli přímo s Evropskou investiční bankou úvěr na modernizaci silnic, další prostředky jsou z Evropské unie. Jsem rád, že letos poprvé už můžeme čerpat v rámci strukturálních operačních programů prostředky zhruba ve výši 200 milionů na naše silnice a ještě dokončujeme z loňského roku modernizaci silni na Kralicku, kde jsme byli úspěšní v projektu v rámci CBC Fare, což byl projekt, určen na modernizaci silnic na příhraničních oblastech, protože náš kraj sousedí s Polskou republikou, tak díky tomu můžeme tento projekt čerpat. A poslední částka, zhruba ve výši 80 až 100 milionů korun je z běžných kapitálových výdajů v rámci rozpočtu kraje na tento rok.

Jaroslav Skalický: Obvykle se rozbité silnice po zimě jen záplatují, budete také tak postupovat nebo je raději opravíte důkladně?

Host (Ivo Toman): Tak, já jsem na začátku řekl, že letošní zima byla o 15 milionů, minimálně o 15 dražší než ta loňská, čili to je placeno z běžných prostředků Správy a údržby silnic Pardubického kraje a samozřejmě tím, když je dražší zima, tak je to na úkor potom letní údržby a oprav silnic v létě. Čili letos z těch prostředků, co máme k dispozici teď, tak můžu říci, že uděláme vše pro to, abychom opravili výtluky, díry na silnicích tak, abychom neohrozili bezpečnost našich řidičů, ale bohužel nemáme prostředky na nějaké souvislejší modernizace úseků, bohužel, není na to.

Jaroslav Skalický: Šéf fondu dopravy nevyloučil, že by fond mohl finančně přispět na opravy silnic druhé a třetí třídy krajům, podmínkou je, že to schválí hospodářský výbor Poslanecké sněmovny. Budete o takové peníze žádat?

Host (Ivo Toman): Tak samozřejmě, já bych to přivítal, protože musím konstatovat, bohužel, že díky tomu, že bylo schváleno jiné rozpočtové určení daní, tak my už nemůžeme od 1.1.2003 čerpat ze státního fondu dopravní infrastruktury na naše silnice, čili pokud by Parlament a vláda umožnila krajům čerpat z tohoto fondu, tak my to jenom přivítáme, protože myslíme si, třeba v našem kraji, že těch 3.100 kilometrů silnic, které máme teď na starost a máme se o ně starat a byly nám předány v poddimenzovaném stavu, v zastaralém stavu, tak ty daně, které jsou teď příjmem krajů, tak v našem případě na to jednoznačně nemáme, abychom celý objem silnic udrželi v životaschopném stavu, takže já to jenom přivítám a chci ještě upozornit, že nejenom zima byla letos hrozná v našem kraji, pokud jde o stav našich silnic, ale bohužel na apríla přišly ještě povodně, a to je dalších zhruba asi 100 milionů škod, které musíme k tomuto přičíst v našem kraji.

Jaroslav Skalický: Velké opravy po zimě na dálnicích a silnicích první třídy mají začít po neděli a skončit tedy do té hlavní motoristické sezony, tedy zřejmě asi tak do konce června. Jak to vidíte u vás, také máte takový harmonogram?

Host (Ivo Toman): Tak samozřejmě my máme určitý koncept páteřních silnic v našem kraji, čili uděláme všechno pro to, aby ty hlavní tahy mezi městy, čili především klíčové silnice druhé třídy, tak aby byly opraveny co nejdříve, protože vidíme, že intenzita dopravy roste, roste každým rokem a chceme samozřejmě eliminovat i havárie na silnicích a případné stížnosti našich řidičů.

Jaroslav Skalický: U našeho telefonu byl náměstek hejtmana Pardubického kraje Ivo Toman. Děkujeme a na slyšenou.

Host (Ivo Toman): Také děkuji, na slyšenou.

Podivuhodná sezona Sparty

Jaroslav Skalický: Hokejovou událostí číslo jedna bylo v tomto týdnu finále Play off České pojišťovny mezi Spartou a Slavií. Od včerejšího večera patří titul Spartě. Ta, jak připomíná Aleš Procházka, prožila vpravdě podivuhodnou sezonu.

Aleš Procházka: Kdyby se byl někdo zeptal v říjnu, v listopadu sparťanských fanoušků, zda jejich tým má v letošní sezoně ambice bojovat o titul, asi by to i ti největší optimisté v jejich řadách brali jako nepovedený vtip. Vždyť Sparta se herně trápila a byla období, kdy se pohybovala až v suterénu extraligové tabulky. Však také za pochodu došlo k výměně trenérů. Přišli František Výborný a Marian Jelínek a ze všeho nejdříve podebatovali s hráči na téma jak se polepšit v obraně. Vzestup formy byl ale opravdu jen pozvolný a potvrdil to také prestižní prosincový turnaj v Davosu, kde Sparta opravdu neudělala díru do světa a jak to komentoval Marian Jelínek?

Host (Marian Jelínek): My jsme ten výsledek nebrali až tak prestižně, jako asi ostatní kluby, protože museli jsme vsadit na tuto roli. Samozřejmě může se stát, že bude nám to vyčítáno, ale vzali jsme to jako riziko, než abychom tam vydudali tým a možná bychom se dostali do finále, možná bychom ten turnaj vyhráli, ale já to zažil loni, když jsme byli ve finále tohohle turnaje, bylo to skvělý, ale pak vypadnete v prvním kole Play off a je po všem všechno je zapomenutý, takže letos bych to chtěl otočit.

Aleš Procházka: V průběhu ledna už si Sparťané zvykali pilněji sbírat extraligové body, ale jejich konkurenti v boji o postup do Play off na tom byli podobně, a tak Marian Jelínek nemohl, než opakovaně říkat.

Host (Marian Jelínek): Holt musíme hrát dál tak, abychom do toho Play off dostali a pokud možno dostali ještě dřív, než posledním zápasem, kterej máme na Spartě se Slavií, což by bylo samozřejmě velice kuriózní, ale i k tomu může dojít.

Aleš Procházka: Nakonec došlo právě na to, čemu se Sparťané chtěli vyhnout. O jejich postupu do Play off rozhodlo definitivně teprve poslední kolo základní části a výhra nad Slavií šest jedna. Brankář Petr Bříza, který se stával stále výraznější oporou svého týmu, mohl tedy prohlašovat.

Host (Petr Bříza): Krize posilují a my jsme jako klub, jako mužstvo měli letos velkou krizi, od toho listopadu se začlo krůček po krůčku něco zlepšovat a já jsem prostě strašně šťastnej, že s náma spousta těch fanoušků zůstala a soucítila, asi v tom listopadu bylo těžký býti Sparťanem.

Aleš Procházka: Sparťané každým zápasem nabírali další porci sebedůvěry a trenéra Františka Výborného mohlo potěšit i to, že jeho hráči bojují jako tým.

Host (František Výborný): Nám se potvrdilo v tom lednu, kdy se zraňovali klíčoví hráči, tak mužstvo se semklo a podávalo třeba daleko soudržnější výkony.

Aleš Procházka: A tak to fungovalo až do posledního finálového zápasu. Útočník Ondřej Kratina, který slavil svoje devětadvacáté narozeniny, dostal tak opravdu výjimečný dárek.

Host (Ondřej Kratina): Já jsem strašně šťastnej, že se to povedlo. Tajně jsem v to doufal a teď ty pocity nemůžu vyjádřit slovy.

Aleš Procházka: A čemu především mohli Sparťané děkovat za to, že to pro ně dopadlo tak, jak to dopadlo?

Host (Ondřej Kratina): Určitě tomu, že jsme měli v bráně Petra Zvěřinu, který nepustil za svý záda nic, celý Play off nás táhl a tohle byla jeho korunovace. My jsme sice v sezoně šáhli na dno, poznali jsme, jaké je to být dole a hodně lidí nás odepsalo, do Play off s náma vůbec nepočítalo, povedly se návraty do mužstva kluků, lidi začali chodit, začali nám strašně pomáhat a my jsme za to byli vděční, snažili jsme to vracet a takhle to skončilo.

Aleš Procházka: A mezitím trenéři Sparty opakovaně museli odpovídat na otázku, jak se jim to vlastně povedlo, že mužstvo dokázalo získat titul. Marian Jelínek odpovídal takto.

Host (Marian Jelínek): Je pravda ta, že my jsme vsadili na tu kartu demokracie a nastolení pohody a na druhé straně si uvědomit, že vlastně svět se nezboří, když to nevyjde, ale my uděláme maximum pro to, aby to vyšlo a ono zaplaťpánbůh to vyšlo.

Aleš Procházka: A myslím, že ani ten hokejový fanoušek, pro kterého Sparta vždycky byla a bude soupeřem a nepřítelem, neprotestuje proti konstatování, že včera Sparťané zakončili jeden z nejpozoruhodnějších extraligově hokejových příběhů poslední doby.

Fejeton Jana Pokorného

Jaroslav Skalický: A ještě pravidelný fejeton Jana Pokorného. Tentokrát ho napsal o tom, jak britská královna slavila osmdesátiny a proč by se v červnu radši neměla koukat na televizi.

Jan Pokorný: "Britská královská rodina byla, je a pravděpodobně i bude atraktivním objektem zájmu médií. Zvlášť, když královna slaví osmdesátiny. Televizní štáby, jak uvádějí agentury z celého světa, přijely do Windsoru, aby pořídily záběry panovnice. I mnozí poddaní toužili královnu aspoň na chvíli spatřit. Jiní ji poslali do zámku pohlednice, prý jich přišlo na 20 tisíc a e-maily, těch mělo být kolem 17 tisíc.

Alžběta vzkázala, že to, co ji lidé napsali, ji velmi dojelo a chtěla by všem vyjádřit svou vděčnost. Z toho lze soudit, že všechna blahopřání stačila i sama přečíst, což je v osmdesáti letech úctyhodný výkon. Jestli královna takhle rychle pročte všechno, co jí přijde pod ruku, musí být jednou z nejinformovanějších osob nejenom ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska. Ale i takový dar má stinnou stránku.

Jestli ke korespondenci čte i britské noviny asi brzo pošle biřice na šéfredaktora britského bulvárního listu The Sun. Ten narozeniny, nenarozeniny, chtěl poradit britským fanouškům před fotbalovým šampionátem v Německu. Nenapadlo ho nic lepšího, než doporučit, aby britskou hymnu při mistrovství zpívali na stadionech v němčině, což prý je nápad Britského ministerstva zahraničí. To tvrdí, že zpívání anglických popěvků německy vyzní gentlemansky a posílí pouta přátelství mezi oběma zeměmi.

The Sun zadal text hymny přeložit počítači. No a tak se má prý zpívat "Bůh uložit naše dobrotivá královna". Zdá se, že by asi bylo lepší, aby se v červnu, až začne v Německu fotbalové mistrovství, u královny v komnatě porouchala televize."

Jaroslav Skalický: Radí britské královně Jan Pokorný. Takové byly alespoň některé události, které nás zaujaly v uplynulém týdnu tohoto roku. Co přinese týden příští, o tom zase v sobotu po 17. hodině. Příjemný večer vám přeje Jaroslav Skalický.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.