Konec KGB: v Moskvě si připomínají třicetileté výročí stržení sochy zakladatele tajné policie
Přesně před třiceti lety se obyvatelé Moskvy rozhodli symbolicky zúčtovat s temnou minulostí. Krátce poté, co ztroskotal pokus konzervativních funkcionářů o převzetí moci v zemi a zastavení reforem, se vydaly tisíce lidí před sídlo KGB strhnout sochu Felixe Dzeržinského, zakladatele sovětské tajné policie. Pádem Železného Felixe, jak se ruskému revolucionáři přezdívalo, se tak začala psát jedna z posledních kapitol v dějinách Sovětského svazu.
Byly to chvíle, kdy si ani obávaná tajná policie KGB nemohla být ničím jistá. Jenom o pár hodin dřív zkrachoval poslední velký pokus o záchranu Sovětského svazu a vlády tamní komunistické strany. Proměny započaté tehdejším sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem už nešlo zastavit.
Stržení železného Felixe
Čtěte také
Pokus skupiny konzervativních funkcionářů o převzetí moci vyhnal do ulic tisíce Moskvanů a obyvatel dalších měst. Armáda a další silové složky nechtěly jít proti vlastním lidem. A přiklonily se nakonec na stranu ruského prezidenta Borise Jelcina, který se postavil do čela odporu.
Rozvášněný dav chtěl vtrhnout přímo do Lubjanky, sídla KGB. Nakonec se ale spokojil se svržením „železného Felixe“. Monumentální sochy zakladatele čeky, předchůdkyně KGB, vévodící prostranství před budovou. Sochu tehdy strhli jeřábem z vysokého piedestalu.
Odkladiště historie
O třicet let později ale Železný Felix znovu shlíží na obyvatele ruské metropole z majestátní výšky: na moskevské náplavce v parku padlých soch Muzeon. Když ho sem přivezli, byly na soše i piedestalu různé nápisy. Vážná poškození ale neměl, jak říká historik a průvodce Arťom Golbin.
„Zpočátku sem všechny pomníky vozili jen tak, skladovali je bez jakéhokoli systému. Jen tak je tu vykládali. Zkraje tak Muzeon připomínal spíš skládku. Takovou skládku soch. Velmi rychle si ale uvědomili, že to není správné. Že to je část naší historie, naší kultury a v roce 1992 tehdejší starosta Moskvy, Jurij Lužkov, rozhodl o zřízení takovéhoto muzea,“popisuje.
Po rozpadu Sovětského svazu začali z ulic a náměstí mizet i další pomníky sovětských vůdců. A kdysi obyčejný parčík se postupně měnil v kuriózní expozici pod širým nebem.
Ve sbírce dnes mají hned několik bust Josifa Stalina nebo Leonida Brežněva. Co do počtu exemplářů ale jednoznačně vede Vladimir Iljič Lenin.
Od Dzeržinského k Leninovi
Čtěte také
„V Muzeonu máme celkem sedm jeho podobizen. Od klasických až po několik experimentálních. Dá se tu vidět mladý Lenin nebo Lenin, kterého k nám přivezli z Mongolska, kvůli čemuž má takové netradiční rysy v obličeji. Lenina totiž v různých republikách Sovětského svazu zobrazovali maličko odlišně, tak aby se podobal místnímu obyvatelstvu,“ přibližuje historik.
Zatímco se řada Moskvanů a návštěvníků z ciziny dívá na zdejší sochy jako na jakousi kuriozitu, v řadě měst po celém Rusku dodneška zůstává socha Lenina tamní dominantou. A dokonce přibývají i noví. Naposledy tento měsíc se Lenin dočkal nového pomníku v západoruském Smolensku.
Související
-
Sochy Lenina, sovětská hudba a dobové rekvizity: v litevském parku Grutas zažijete socialismus
V Pobaltí mají zřejmě největší soukromou kolekci soch sovětských vůdců a dalších artefaktů totalitní doby. Exponáty jsou k vidění v parku Grutas na jihozápadě Litvy.
-
Hotel v centru Tallinnu sloužil jako velké ucho KGB. Dodnes o tom svědčí jeho tajné 23. patro
Neil Armstrong, Elisabeth Taylorová a řada světových státníků. Ti všichni v 70. a 80. letech bydleli v estonském hotelu Viru. Každé jejich slovo poslouchala tajná policie.
