Konec býčích zápasů v Katalánsku má politické pozadí
„Dobře vím, co se bude dít, býk už se v ohradě vzpíná,“ zpívával Waldemar Matuška. V ohradě u barcelonské arény La Monumental, poslední katalánské arény, kde se ještě provozuje korida, se býci budou vzpínat už jen nedlouho. Od ledna 2012 osiří i La Monumental. Býčí zápasy v Katalánsku skončí, usnesl se místní parlament.
Jeho poslanci se zdánlivě rozhodovali jen mezi tím, zda mají chránit zvířata před zábavou, která odpůrcům koridy připadá krutá, anebo zda mají udržet tradici, která sahá až do římských dob - a která je podle svých ctitelů druhem umění.
Aby se vyvarovaly podezření, že za rozhodováním o koridě je politika, daly dvě největší strany zastoupené v parlamentu svým poslancům volnost. Směli hlasovat čistě podle svého svědomí. Přesto je zřejmé, že se hlasovalo i politicky.
Katalánsko si žárlivě střeží svou autonomii, snaží se co nejvíce odlišit od zbytku Španělska. Někteří Katalánci, pamětlivi šrámů, jimiž jejich vlast poznamenala centralistická diktatura generála Franka, a přesvědčeni, že sami se o sebe postarají nejlépe, by si dokonce přáli úplnou samostatnost. Uspořádali o tom referendum - pravda, zatím nezávazné.
Nedávno španělský soud zrušil v ústavě katalánské autonomie několik paragrafů. V Katalánsku to vzbudilo velké vášně. Ty se pravděpodobně promítly i do dnešního hlasování zdejšího parlamentu, podle hesla „car nám zasolil, my zasolíme carovi“. Jestliže Katalánci odmítli koridu, řekli tím zároveň: „My nejsme Španělé.“ Neboť: Co dělá Španělsko Španělskem, ne-li býčí zápasy?
Ať tak či onak, zákaz býčích zápasů v Katalánsku si místní poslanci mohli směle dovolit. Obliba koridy tu prudce poklesla. Zatímco v ostatních částech Španělska uspořádají na tisíc býčích zápasů ročně, v Katalánsku to vychází jen na patnáct. Přičemž zájemců ubylo o polovinu – a z těch, co přijdou, tvoří drtivou většinu zahraniční turisté.
