Kombinace Trojského koně a Pearl Harboru. Ukrajina ukázala, že je silným národem, popisuje Landovský

Ukrajina v neděli podnikla nálet dronů na základny letadel v hloubi ruského území. Podle prezidenta Volodymyra Zelenského bezpilotní letouny zasáhly 34 procent ruských strategických bombardérů. „To je tak velká věc, že Rusko ztratilo třetinu flotily bombardérů, že se divím, jak to nechává lidi v klidu,“ říká v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu Jakub Landovský, bývalý velvyslanec Česka při NATO a výkonný ředitel Aspen Institute Central Europe.

Ukrajina po nedělním útoku na ruské letecké základny tvrdí, že se jí podařilo zlikvidovat třetinu ruských strategických bombardérů. Postupně se objevují detaily toho, že Ukrajina dokázala dostat své drony na ruské území do blízkosti základen. V čem je tento útok přelomový?

Přelomový je tím, že otevírá úplně novou kapitolu ve válčení – nejenom technologicky, ale z hlediska toho, co jste zmiňoval, z hlediska použití těch prostředků. Je to jakási kombinace Trojského koně a útoku na Pearl Harbor, což je pro vojenské historiky a lidi, které to zajímá, naprosto neuvěřitelná kombinace.

Čtěte také

Došlo skutečně k tomu, co jsem dlouhodobě očekával a to, že standardizovaný kontejner bude zkrátka nějakým nosičem nebezpečí do budoucna, protože jich po světě koluje moc a hodně se do nich můžete schovat.

Druhá věc, rozvoj dronů a zejména těch, které autonomně umí hledat své cíle bez lidského snažení, umožnil distribuovaný útok drony z nějakých velkých kontejnerů tažených kamiony.

A ta třetí a poslední věc je, že ke komunikaci byly využity sítě protivníka. Tam šlo patrně, nevíme detaily, o využití GSM sítě Ruské federace. Takže zaútočíte do systému protivníka někam úplně hluboko, 1800 kilometrů za frontu do strategicky významných oblastí, jako je Murmansk nebo významná letiště okolo Moskvy.

Vy tam přivezete kamion, který vypadá jako civilní a z něj začnou létat drony, které samozřejmě jsou vojenským nástrojem, byť upravovaným z civilních, a začnou rozsévat zkázu. Během studené války bych si takovou situaci nedokázal představit bez toho, že by svět nestál na prahu jaderného konfliktu.

To je tak velká věc, že Rusko ztratilo třetinu své flotily bombardérů, že se divím, jak málo pozornosti se tomu věnuje a jak to nechává lidi v klidu z hlediska závažnosti.

Čtěte také

Myslím si, že Rusko má velký problém, protože ví, že podobné distribuované útoky mohou pokračovat i v případě, že by se třeba Rusku na ukrajinské frontě dařilo a skutečně Ukrajinu nějak nalomili nebo případně i zlomili.

Nezdolný národ, který je schopný útočit na vašem území, je skutečně velice těžké porazit. Rusko začíná vnímat limity svého válečného snažení. Myslím, že Ukrajina ukázala dost bezprecedentně, že je silným národem, který se ve válce nesmíří s nějakou automatickou prohrou ani s kontumací, a je schopný uštědřovat Rusku lekce.

Ať už se jedná o likvidaci Transsibiřské magistrály nebo podobné útoky na ruské prostředky, které mimochodem bombardují Ukrajinu každý den. Ty bombardéry nenesou jenom jaderné zbraně, ty nesou i střely s plochou dráhou letu, které na Ukrajinu každý den útočí. Velká věc.

Ochrana měkkých cílů

Nemůže se tato velká věc obrátit proti Ukrajině nebo proti Západu? Není to vzor toho, co se může odehrávat i v opačném gardu?

To je vždycky ve válce, že když silně zaútočíte, tak to s protivníkem něco silného udělá. Vy nevíte, jestli mu to vystaví stopku, anebo jestli ho to naopak popíchne k daleko větším útokům. Je kam dále eskalovat.

Ale ten útok je nový tou formou, tím, že je těžké mu zabránit. Když vidíte a vnímáte svoji vlastní zranitelnost, tak to často vede k přepočítávání vašich kroků z hlediska toho, jestli jste schopen se ubránit nějakému útoku.

Čtěte také

Samozřejmě utajovalo se to dlouhou dobu, je to moment překvapení, je to skutečně ten Pearl Harbor. Ale já se obávám, že nejsou jednoduché mechanismy, které zabrání podobným útokům i v budoucnu.

Což zní možná děsivě, když si představíme, že by něco takového mohl někdo udělat třeba proti nám.

Jsem rád, že to zmiňujete. Samozřejmě ochrana třeba měkkých cílů před drony je obrovským úkolem státu. Když vidím lidi na fotbalovém stadionu a s jakou lehkostí by bylo možné podobný útok zopakovat, tak se samozřejmě děsím.

Technologický pokrok se skutečně nemíjí žádnou oblastí, včetně zabíjení lidí. A už to do budoucna nemusí být auto, může to být roj dronů, který zničí nebo zdevastuje třeba z důvodů terorismu nějaké větší uskupení lidí na ulicích.

„Budíček pro všechny”

Měl by ten ukrajinský útok být v jistém směru budíčkem i pro NATO?

Měl být budíčkem úplně pro všechny. A odborníci to vědí už delší dobu. Technologie, která je k tomu zapotřebí, není jenom komunikační, to jsou právě i autonomní systémy.

Čtěte také

Já o tom často mluvím, protože revoluční věc je, že přestanete mít člověka v sérii příkazů k tomu, aby došlo ke zničení nějakého cíle, včetně obětí na životech. Člověk se tam zkrátka stane nadbytečným.

To samozřejmě otevírá zcela zásadní etické, ale i strategické otázky pro budoucnost lidstva. Umělá inteligence a její smrtící využívání je skutečně velkou otázkou do budoucna.

Možná budeme potřebovat nějakou shodu velmocí na tom, jak s tím pracovat, protože možnost tu technologii zpátky uzavřít, dát toho džina zpátky do lahve, je pouze limitovaná. Schopnost proliferace, to znamená, že podobnou technologií získají třeba nějací nestátní aktéři, je poměrně velká.

Dá se odhadovat, jestli s Ukrajinou na této operaci spolupracovali třeba i západní spojenci?

Myslím, že Ukrajina už tolikrát musela čelit nějaké brzdě ze strany spojenců, že tuto operaci provedla sama. Zdroje na to určitě má. I z důvodu utajení myslím, že ty informace nesdílela s žádnými spojenci.

Jaký vliv bude mít na podporu Ukrajiny volba nového polského prezidenta Karola Nawrockého? Jaké jsou závěry jednání východního křídla NATO spolu se severskými státy? A jaké výsledky může přinést ukrajinsko-ruské jednání v Istanbulu? Poslechněte si celý díl pořadu Dvacet minut Radiožurnálu ze záznamu v úvodu článku.  

autoři: Tomáš Pancíř , job

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.