Koller ukončil kariéru před 15 lety, rekord v počtu vstřelených gólů ale drží stále. ,Byl to fofr,‘ směje se

Uteklo vám těch 15 let po ukončení profesionální fotbalové kariéry?
Když to takhle říkáte, že už je to 15 let, tak opravdu to byl fofr. Ani mi to nepřijde, přijde mi, jako kdyby to bylo nedávno, když jsem fotbalovou kariéru končil.

Možná si vzpomenete, že tehdy v létě 2011 jste se loučil coby hráč Cannes, které hrálo třetí francouzskou ligu. Strávil jste tam poslední období kariéry a někde jste pak říkal, že jste se už připravoval na fotbalovou rozlučku. Zvládl jste to, anebo se vám potvrdilo, že přece jenom končit s profesionálním sportem je obtížné?
Pamatuju si, že tenkrát už jsem se připravoval, měl jsem to v hlavě. Pak to za mě ale rozhodlo moje tělo, které nevydrželo řadu zranění.

Z toho posledního, když jsem si natrhl lýtkový sval, jsem usoudil, že už to opravdu dál nejde a že nejlepší to bude prostě utnout hned. V ten moment jsem se z minuty na minutu rozhodl skončit moji dlouhou profesionální kariéru.

V té toho za sebou máte dost, vedle českého titulu také dva belgické a německý s Borussií Dortmund, s reprezentací jste prožil úžasné Euro 2004, dával jste Američanům gól na mistrovství světa. Máte nějaký oblíbený moment kariéry, ke kterému se vracíte?
Těch momentů je více, takové ty stěžejní, první ligový zápas, první reprezentační zápas nebo první ligové góly, takové momenty. Kdybych měl ale vypíchnout jeden, tak by to byl asi mistrovský titul s Dortmundem, o kterém jsme rozhodli 15 minut před koncem.

Já jsem tenkrát srovnával na 1:1, pak ta euforie s fanoušky. Na stadionu to bylo něco fantastického a na tenhle moment strašně rád vzpomínám.

Před zhruba čtyřmi lety jste u naší kolegyně Andrey Sestini Hlaváčkové v pořadu Na síti přiznal, že ještě nastupujete v okresním přeboru za rodnou Smetanovu Lhotu. Platí to stále?
Už ne tak docela, před rokem, když jsem si tam natrhl achilovku, jsem usoudil, že amatérský soutěžní fotbal je na mě moc, a už nenastupuju. Musím ale říct, že občas, když se třeba nesejdou a já mám čas, tak se ještě nechám přemluvit.

Teď jsem jim slíbil, vzhledem k tomu, že nám odešel jeden brankář a druhý je hodně vytížený, že když jim bude chybět brankář, tak si občas stoupnu do brány. Už i tady jsem to zakončil a fotbal hraju jen charitativně nebo nějaké exhibice.

Pořád jezdím s legendami Borussie Dortmund a pak v létě v Čechách nějaké charitativní zápasy na vesnicích, ale jinak soutěžní fotbal, tomu už se opravdu vyhýbám.

Můžeme připomenout vaši gólmanskou zkušenost, když jste se po vyloučení Jense Lehmanna 9. listopadu 2002 nečekaně dostal do branky Borussie Dortmund v bundesligovém šlágru proti Bayernu Mnichov. Po vyčerpání střídání jste udržel v posledních minutách čisté konto, a dokonce jste byl zvolený brankářem kola, jak na to s odstupem času vzpomínáte?
Tohle byl opravdu kuriózní okamžik, je zařazen možná mezi deset nejkurióznějších situací v Bundeslize celé historie.

Když je nějaké výročí tohoto zápasu a vyskočí to na mě, tak si na to vzpomenu. I když jsme zápas tenkrát prohráli a nálada nebyla taková, tak já jsem si těch 20 minut v bráně opravdu skvěle užil.

Čas na vliv ze zahraniční?

Jste nejlepším střelcem reprezentace, 55 gólů v 91 zápasech, možná si někdo dříve myslel, že vám může konkurovat Patrik Schick, který má branek 26, ten ale nedávno po mistrovství světa ukončil v reprezentaci kariéru. Myslíte si, že s příchodem nového trenéra změní Patrik Schick postoj a vrátí se do reprezentace?
Patrik Schick je asi největší ten kandidát na to, aby se tomu přiblížil a třeba ho i překonal. Ukončil kariéru, ale já věřím, že nový trenér ho ještě přemluví a našemu národnímu týmu ještě pomůže a přispěje nějakými góly.

Nový trenér na mě zatím působí velmi sympaticky, i když uvidíme, jak se naši budou prezentovat na hřišti. Překonat ten rekord je strašně těžké, protože to není jenom otázka kvality útočníka, je to o celém týmu.

Musíte mít opravdu skvělý servis a musí tomu být i uzpůsobená hra celého týmu. Tenkrát já nebo i Milan Baroš, který je hned za mnou, jsme ho měli skvělý.

Není to náhoda, že jsme tam na prvních dvou pozicích my dva, protože za takovou zálohou a s takovým týmem a trenérem, se kterými jsme hráli, to byla opravdu radost a my jsme z toho těžili.

To, co bylo ve vaší době možná těžko představitelné, se stalo, národní tým převzal poprvé v historii zahraniční trenér Santi Denia. Co si od toho slibujete? Myslíte, že nastal čas, kdy by měli Češi zkusit něco jiného? Věříte, že to vyjde?
Ten čas nastal, myslím si, že nemáme tak špatné hráče, abychom předváděli takový fotbal. Přišla španělská škola, naši hráči jsou samozřejmě trošku jiní než španělští, ale když budou mít zajímavé vedení a pochopí filozofii trenéra, tak myslím, že můžeme konkurovat státům, které jsou nám podobné.

Samozřejmě bude těžké konkurovat velmocím, ale můžeme překvapit. Věřím, že ten směr se najde a hráči dostanou novou chuť. Mladí se o to poperou, ti starší zase najdou důvěru v trenérovi.

Myslím, že by to fungovat mohlo, já jsem v tomhle optimista, nechám se překvapit a uvidíme.

Vy jste v minulosti získal mistrovský titul také se Spartou. Asi jste také zaregistroval situaci bývalého slávisty Matěje Juráska, který zamířil na Letnou do Sparty. Proti Teplicím fanoušci dali hodně hlasitě najevo, že Juráska na hřišti nechtějí, část mu ale zase naopak vyjádřila podporu. Zažil jste někdy v kariéře od fanoušků podobnou nevraživost?
Když lovím v paměti, tak jsem osobně asi nikdy nezažil to, že bychom v týmu měli někoho, kdo takhle přestupoval a fanoušci mu to poté dávali najevo. Samozřejmě to není příjemné jak už pro hráče, tak pro klub.

S tímhle museli asi počítat, a to ještě v situaci, kdy Sparta nevstoupila do ligy dobře. Bude pod velkým tlakem, jestli fanoušky přesvědčí a získá na svou stranu, se rozhodne výkony na hřišti, jak se to třeba povedlo Honzovi Kuchtovi. Jsem na to zvědavý, bude to mít hodně těžké.

Po víkendovém kole Chance ligy se hodně řeší také technologie na hřišti. V utkání Baníku Ostrava s Artisem Brno se vyskytly tři neuznané góly, přezkumy trvaly skutečně hodně dlouho. Jak hodnotíte video, jak se vám líbí jeho používání v české lize? Nestálo by to za nějakou úpravu? Některé přezkumy skutečně trvají hodně dlouho, v sobotu se v utkání hrálo pouze 16 minut čistého času.
Zápas jsem neviděl, ale stávat by se to nemělo, zápas potom ztrácí atraktivitu. Když už se naše liga zvedla divácky, tohle ji sráží.

Ze začátku jsem toho byl zastánce, ale jsou tam pořád velké chyby. Čekal jsem, že to bude přehlednější, ale už to trvá. Videa máme už delší dobu, měli bychom v tom mít profíky, kteří se s tím dokážou rychleji a přesněji vypořádat.