Kolik porcí denně? Důležitější je, co vlastně jíme, zdůrazňuje Pavel Maurer
Máme jíst malé porce pravidelně sedmkrát denně, nebo máme vynechávat večeře? Názory odborníků se různí. Možná bychom se neměli nutit do žádných pravidel, ale naopak víc poslouchat své tělo.
Kolikrát denně pijete tekutiny? Kolikrát denně dáte pusu svým milovaným? A kolikrát denně se zamyslíte, alespoň na pár vteřin, že vaše přítomnost, vaše uhlíková stopa, je v jakési standardní velikosti.
Čtěte také
Kolikrát denně myslíte na sebe a na vaši zemi? A kolikrát denně vlastně jíte? Nedávno mi kamarádka Margit vyprávěla, že po letech zjistila, že jedla pravidelně třikrát až pětkrát denně ne až tak kvůli sobě, ale kvůli dětem.
Když pak už její děti nebyly doma, najednou zjistila, že si její tělo říkalo o přísun potravy úplně jinak. Prostě jedla jen tehdy, když měla hlad, a do ničeho, ani žádných pravidelných návyků se nenutila. A cítila se, i se stále cítí skvěle.
Už jsem četl nebo slyšel tolik teorií na téma kolikrát denně jíst, že se mi z toho točí hlava. Pojďme si ti nejznámější pro pořádek připomenout: Snídej jako král, obědvej s přítelem a večeři dej nepříteli. To všichni známe, ale většinou nedodržujeme. Bývá to jen zbožným přáním.
Jiná bytost, jiné chutě
Další poučka pochází z Číny – po každém jídle ujdete alespoň tisíc kroků, a budete věčně zdrávi. To je myslím hezký nápad, ale v našem světě těžce realizovatelný. Pokud nejsme důchodci v kondici, nebo milionáři na nekonečné dovolené.
Čtěte také
Pak je tu teorie mnoha nutričních odborníků, že je lépe konzumovat pět až sedm malých jídel denně, abychom nezatěžovali žaludek velkými porcemi. Ovšem proti této teorii stojí v opozici hned další, že našemu žaludku těmi mnoha jídly denně, byť malými, škodíme, protože nemá čas si oddechnout. Pořád musí pracovat, a to je prý špatné. Kdoví, tak babo raď.
Máme jíst více malých dávek, nebo se raději třikrát denně nacpat k prasknutí? Já si tedy myslím, že každý z nás jsme trochu jiná bytost, jiný solitér. Máme jiné chutě, jiné hlady, potřeby, jiné bříško a rozdílné trávicí procesy.
Máme jinou práci, jinak vydáváme a přijímáme energii, někdo sportuje, jiný ne. Někdo sní půl kila hovězího, a ještě by si dal dezert. Pro jiného by to vystačilo na celý týden. Proto souhlasím s výživovou odbornicí Margit Slimákovou, že máme jíst tak, jak si tělo žádá.
Když nemáme v poledne hlad, tak prostě vynechejme oběd, a počkejme, až nám žaludek pošle do hlavy esemesku, že je čas na jídlo. Ovšem pozor, je třeba stále pečlivě sledovat, nejen kolikrát denně, ale hlavně jaké jídlo si vkládáme do pusy. To totiž považuji za mnohem důležitější, a zdůrazňuji to velmi často a věřte, že s tím nikdy nepřestanu.
