Koalice proti suchu pomůže s koordinací opatření. Neměli bychom se ale zaměřovat jen na přehrady, míní Tolasz

Na 88 procentech území nastal některý ze tří stupňů sucha, extrémní bylo na 60 procentech. V neděli přišel konečně alespoň slabý kýžený déšť. Dnes jsou předpovězeny bouřky včetně přívalových srážek. Mohou situaci aspoň zmírnit?

Čtěte také

Nebýt vltavské kaskády, průtok v Praze by byl méně než poloviční, popisuje ředitel Povodí Vltavy

Samozřejmě že mohou, ale zmírnění bude krátkodobé. Neočekáváme, že by výrazně pršelo 14 dní nebo tři týdny, a bude to jenom povrchní. Zaznamenáme to třeba na tom, že se může znovu zazelenat tráva, ale zcela jistě to nevypadá tak, že by se měly doplnit podzemní vody, popřípadě že by se v krajině měla nějak významně doplňovat voda. Deště budou krátkodobé, možná dokonce přívalové. Sám jste říkal, že hrozí bouřky. Potom je to lokálně hodně diferencované – někde spadne více, někde méně, někde nic. Takže bych na to v této situaci zatím příliš nespoléhal.

Dají se sucho a povodně považovat za dvě strany téže mince? Citujeme teď bývalého ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO).

Je to přesně tak a říkám to už 20 let. Vždycky když je větší sucho, tak říkám: pozor, přijde povodeň. A když řešíme povodeň, tak říkám: pozor, přijde sucho. Tak to ve střední Evropě je a jediný rozdíl, který dneska zaznamenáváme, je, že se suché a vlhčí periody v České republice a obecně ve střední Evropě střídají podstatně častěji, než jsme tomu byli zvyklí před padesáti sto lety, kdy extrémní sucho přišlo jednou za deset patnáct let a extrémní povodeň také jednou za deset patnáct let. Navíc jen v nějakém regionu – na to, že by buď sucho, nebo povodeň zasáhly větší území, jsme opravdu zvyklí nebyli.

Pozorujeme to až v posledních deseti dvaceti letech. Takže ano, je to stejná mince. Vždycky říkám, že to jsou spojené nádoby. Funguje to zároveň. Vždycky máme chvíli sušší periodu a potom vlhčí periodu.

Vysychají nejenom tuzemské řeky, ale alarmující je stav i na velkých evropských tocích. Má to všechno jednu příčinu?

To určitě ne. Vždycky je příčin několik a Evropa je přece jenom rozsáhlý kontinent. Někde je hlavní příčinou méně srážek, někde je hlavní příčinou, řekněme, víceletý vývoj. Například i v České republice jsme v letech 2014 až 2018, někde až 2019, zaznamenali docela významné suché období a od té doby jsme nezaznamenali víceleté vlhké období, které by situaci úplně napravilo. Naopak zaznamenáváme většinou srážkově podprůměrné roky, z čehož vyplývá, že krajina je dlouhodobě z hlediska vláhy podhodnocená, v krajině zkrátka vláha chybí.

Čtěte také

Nízký výnos obilí? Zemědělství je rizikový podnik. Od toho jsou dotace, konstatuje agrární ekonom Maier

A pak je tady ještě jedna příčina, která je taky dlouholetá, ale letos trošku jiná – dlouhodobě vyšší teplota. Nemám na mysli jenom průměrnou teplotu, která je vyšší o 1,5 °C, v Evropě o trošku více, přičemž to není tak, že by nějaký rok byl extrémně chladnější, a mohlo se to trošku vyrovnat. Problém je – alespoň v letošním roce – hlavně v extrémech.

Bývali jsme zvyklí, že extrémy byly 37 nebo 38 °C a trvaly špičkově pár dní. V letošním roce máme 40 °C. Když je 37, tak si myslíme, že už si odpočineme. A ty čtyřicítky také trvají více dní. Dokonce jsme letos už měli dvě situace, kdy jsme 40stupňové teploty měřili dva dny po sobě, a to je něco, co by před 10 lety v České republice bylo zcela nereálné.

Bavíme-li se o suchu, je zde ještě jeden zajímavý a nepříjemný fenomén. Vysoké teploty netrvají pár desítek minut v rámci dne v nějakých lokalitách. Konkrétně třeba 28. června jsme v Doksanech měli teplotu nad 40 °C celé odpoledne. Situace trvala čtyři hodiny v kuse, což je něco, co předtím u 35stupňových extrémů nebylo. Vždycky jsme ve střední Evropě byli zvyklí, že extrém vyskočil, byla to špička. Trvalo to pár minut nebo pár desítek minut a vrátilo se to aspoň o stupeň dva dolů. A to letos není.

Když máte takto vysoké teploty, které trvají takto dlouho v době, kdy už je v krajině sucho, stres pro rostliny je podstatně větší. Nezbývá jim než se zásobit z nižších, kořenových zdrojů. A potom tato voda samozřejmě musí chybět i v nižších vrstvách, o kterých jsem říkal, že se přece jenom za posledních 10 let nedoplnila a nedostala se na průměrný stav. Proto zaznamenáváme nejenom v České republice, ale i v jiných velkých evropských tocích tak nízké stavy. U nás je to Labe, Vltava, ale týká se to obecně Dunaje, Rýnu, Rhôny. Některé průmyslové podniky začínají mít problém, pokud jsou závislé na dodávce vody z těchto vodních toků.

Obnovená koalice proti suchu

Babišova vláda ohlásila na čtvrteční tiskové konferenci na Slapech oživení Národní koalice proti suchu. Čemu to pomůže?

Pomůže to koordinovat, jakým způsobem zvládat situaci, kterou teď máme. Stejně jako jsme schopni zvládat povodně, musíme zvládat i sucha, přestože to je jiné a komplikovanější. Sucho je plíživý fenomén a dlouho nám trvá, než si uvědomíme, že vůbec sucho je. Takže pokud na to bude nějaká skupina lidí dohlížet a bude říkat, co máme dělat, tak je to super.

Čtěte také

Na krizové situace v souvislosti se suchem jsme připraveni. Cisteren máme dostatek, ujišťuje šéf správy hmotných rezerv

Je pravda, že po tiskové konferenci jsem slyšel několik komentářů, které říkaly, že jde hlavně o to, abychom měli více přehrad, což upřímně řečeno nepovažuji za opatření proti suchu. Přehrada je skvělá z jiných důvodů. Nadlepšuje průtoky v případě, že už sucho je, ale pro zadržování vody v krajině musíme dělat úplně jiné věci. A myslím si, že pokud se tomu bude nějaká skupina odborníků věnovat, měli by začít tlačit na to, abychom krajinu obhospodařovali v našich pramenných oblastech lépe – aby zadržovala vodu a nevracela se třeba kůrovcová kalamita a podobné věci, které tomu nepomáhají.

Takže ano, koordinačně to může pomoct, ale neměli bychom se zaměřovat jenom na technická opatření, to znamená jenom na přehrady, které mají jiné účely, než je prevence sucha. Na to přehrady nejsou.

Exministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) upozornil, že loni vláda dala na boj proti suchu skoro 27 miliard korun. Babišova vláda v rozpočtu na letošní rok výdaj zkrátila na polovinu. Neměly by v tomto bodě vlády navazovat jedna na druhou a držet se dlouhodobé strategie?

Zcela jistě ano a od toho strategie jsou. Koneckonců adaptační strategie toto řeší a je k dispozici na ministerstvu životního prostředí, pokud se nepletu, už více než 10 let. Je právě od toho, aby jednotlivé vlády bez ohledu na to, jak se střídají, strategii naplňovaly.

Strategie se samozřejmě dají změnit, ale přece jenom jsou to materiály, které by měly mít platnost bez ohledu na politickou reprezentaci po dobu desítek let. Když se bavíme o změně klimatu, nejde nám o nějaké opatření, které pomůže z roku na rok, ale jde nám o výhled na desítky let dopředu. A když se ohlédneme zpátky, co říkali klimatologové před dvaceti třiceti let, potvrzuje se to. Dvacet třicet let dopředu jsme říkali, že to, co se děje letos, se dít bude. Možná jsme jenom trošku překvapeni, že se to děje o pět nebo deset let dřív, než nám modely ukazovaly.

Proč je Evropa nejrychleji se oteplujícím kontinentem? Jsou chystaná opatření vlády pouze hašením požáru špatnými hasicími prostředky, jak řekl místopředseda Asociace soukromého zemědělství Jan Štefl? A jak se Česku daří pracovat s tepelnými ostrovy ve městech? Poslechněte si celý rozhovor.