Knihovnička Radiožurnálu

Zatímco nám v sklenkách taje led, zatímco my oba s klidnou tváří hrajeme svůj ping-pong bezvýznamných vět, naše kabáty se na věšáku bezostyšně páří. Dnes slaví šedesáté narozeniny český básník Jiří Žáček. Primus vydal výbor z jeho veršů MŮJ PŘÍTEL YETI. Ilustroval Vlastimil Zábranský.

"Večer jsem obvykle krmil psí smečku. Nasypal jsem žrádlo před boudu a zmizel do domu odpočívat. Rád odpočívám. Zvlášť během dne, jak jsem se to naučil od zvířat. Třeba pes dovede prospat klidně i dvacet hodin za den a pak je čtyři hodiny veselý jak blázen! Je to určitě lepší než čtyři hodiny spát a dvacet hodin škodit světu podivnou činností, které se říká práce."
Potěšte se bezvadnou knížkou VŠUDE JE STŘED SVĚTA; vypráví Vratislav Brabenec (muzikant, zahradník, drvoštěp, farmář a básník), omaloval Matěj Forman (malíř, filmový herec, ilustrátor a potulný komediant. Vydal Meander.

"Paní předstoupila až před mladíky a zatímco se stále mírně usmívala, začalo prazvláštní až děsivé divadlo. Její tvář začala před zraky mládenců stárnout; již to nebyla Paní v letech, ale stařena stále více vychrtlá; její tváře žloutly a oči se propadaly, místo očí jakoby svítily žhavé uhlíky z tmavých důlků a její ruce byly vrásčité a seschlé jako hůlky..."
Koncem dušičkového týdne představujeme obsáhlou publikaci historika umění Bohumila Nusky O PANÍ VŠEVLÁDNÉ (vydal Petrov s řadou dobových grafik a kreseb).

V předmluvě k reprezentativní publikaci, která má na titulu velkým písmem jméno "Karel Cudlín" a jen nenápadně "Národní divadlo, sezóna 2004 až 2005", ředitel Daniel Dvořák napsal:
"Mimořádně citlivý fotograf Karel Cudlín, nenápadně procházející po celou sto dvacátou druhou sezónu Národního divadla jeho útrobami, předkládá fascinující výběr obrazů na rozhraní volného umění a dokumentu."
Cudlínovo Národní divadlo není kniha pro jedno zběžné prolistování. K příběhům, zaznamenaným v hloubi černobílých fotografií, se budete vracet, budete je domýšlet, budete se jimi těšit. Vydalo nakladatelství Gallery.

Na rozdíl od předcházející rozměrné knihy jsou JAPONSKÁ PŘÍSLOVÍ (pro Triton vybrala a přeložila Alice Kraemerová) knížka-kolibřík.
Jiní se mění, ale já ne!
Dlouhý život, mnoho ostud.
Má-li peníze, i hlupák je pán.
Milované dítě vyprav do světa na zkušenou.
Dopis, který spěchá, se musí psát v klidu.

Babylonská věž se ve skutečnosti jmenovala Etemenanki, což znamená "Základ nebes a země", a na výšku i na šířku měřila devadesát dva metry. V knize "Mezopotámie - základy měst" to píše odbornice na staré dějiny dnešního Iráku Gwendolyn Leicková. Leickovou přitom nezajímají jen zbytky dávných staveb: snaží se dnešnímu čtenáři hlavně přiblížit, jak vypadal denní život v deseti mezopotamských městech - od Eridu, považovaného za mezopotamský ráj, až k prostopášnému a kosmopolitnímu Babylonu. Autorka je sice uznávaná vědkyně, ale její styl není suchopárný, jak ukazuje i název jedné z kapitol: Zkažené zuby a psí miláčci. Knihu vydalo nakladatelství BB/art.

Pozor, soutěž!
"Upoutal mne její půvab; dokonalý oválný obličej, široké oči, ústa jako růže v rozpuku a lesklé černé vlasy s jedinou větvičkou jasmínu. Viděl jsem u ní něco, co žádná jiná neměla: upřímnost."
Když se seznámili, on byl patnáctiletý korunní princ Šáhdžahán, ona dvanáctiletá Ardžumant Bánú. Po pěti letech se konečně mohli vzít. On (už jako panovník) pak trávil léta ve válečné vřavě, ona takřka nepřetržitě rodila živé i mrtvé děti. Více čtěte v příběhu z mughalské Indie - Timeri Murari ho nazval TÁDŽMAHAL. Co je to?

Pokud se chcete zúčastnit naší soutěže o knižní novinky, napište, co znamená titul knihy, kterou Lucie Mikolášková přeložila pro BBart - TÁDŽMAHAL. Pište na adresu: Český rozhlas, Knihovnička, Vinohradská 12, 120 99 Praha 2. Nebo odpověď pošlete na e-mail: knihovnicka@rozhlas.cz.

Na shledanou u pořadu Kniha týdne dnes ve 20 hodin 20 minut (Lumír Čivrný: Bylo takové ticho) s vyhlášením osmi výherci soutěže Knihovničky se těší Jana Klusáková.