Klimatizace v bytě? Raději investujte do zateplení a vnějších žaluzií. Optimální je low-tech, říká architektka

Teploty 36, 37, 38 a více stupňů Celsia se u nás před první polovinou 80. let víceméně vůbec nevyskytovaly, což je informace od Českého hydrometeorologického ústavu. Data meteorologů ukazují narůstající trend v případě tropických a extrémních teplot v posledních desetiletích. Na co už je z pohledu udržitelnosti a architektury pozdě?

Čtěte také

Svárovská: Vláda by se měla zabývat extrémními vedry. Chybí strategická komunikace jako za covidu

Pozdě je na to, abychom vysázeli stromy, které jsme měli vysázet před 30 až 50 lety, aby nám teď dávaly stín. Ale druhý nejlepší moment, kdy to můžeme dělat, je teď. To se týká opatření, která opravdu dlouho trvají, jako je modro-zelená infrastruktura – tedy kombinace zeleně a vodních prvků.

Ale pak máme samozřejmě opatření, na která pozdě není, která můžeme dělat i teď, která se udělají relativně rychle v rámci výstavby, a to je třeba zateplování. Je to trochu neintuitivní.

Není to protimluv?

Vlastně ne, sice se tomu říká zateplování, protože to izoluje od zimy a zatepluje to dům v zimě, nicméně v létě je to obráceně a izoluje to od vedra, které máme venku, a vevnitř nám to drží lepší teplotu.

To se týká taky sídlišť?

Určitě! Ale týká se to i rodinných domů, které nejsou izolované.

Po čtyřicítkách město chladne ještě několik dní

Města přes den teplo naakumulují, slunce zapadne, ona ho pak vydávají. Byl jsem jednou v Paříži a o půlnoci bylo v centru města 35 °C. Kdy začne město chladnout?

Záleží na tom, jestli druhý den máme taky čtyřicítky, nebo ne. Pokud máme čtyřicítky třeba tři čtyři dny za sebou, jako jsme si to zažili teď na začátku července, chladne město ještě několik dní. Ověřila jsem si to na mé kanceláři na Fakultě stavební ČVUT. Ještě několik dní poté – tak dva až tři dny poté, co skončila vlna veder – jsme měli uvnitř budovy, která je zatím nezateplená, větší vedro, než bylo venku. Betonová budova naakumulovala vedro na několik dní a my jsme potom radši trávili čas více venku než v kanceláři.

Čtěte také

Lidé mokřady vnímali jako líhniště komárů, přitom jde o obrovskou zásobárnu vody, zdůrazňuje ekoložka

Když nastanou extrémní vedra, člověk si řekne, že se s tím nedá nic dělat a jde si koupit klimatizaci. Je to správná cesta? Když si člověk uvědomí, že klimatizaci musí někdo někde vyrobit, něco to stojí a taky to nějakým způsobem ovlivňuje životní prostředí. Pak se klimatizace musí někam převést, zpravidla z Asie k nám do Evropy, pak se musí nainstalovat a pak je v provozu. Není to vyhánění čerta ďáblem?

V některých případech ano. Pokud se bavíme o tom, že je to člověk, který je v dobrém zdravotním stavu a nepotřebuje nutně klimatizaci, tak ekologičtější varianta je nemít klimatizaci, ale raději investovat do vnějšího stínění, třeba vnějších žaluzií, rolet, a potom v bytě zvládnout neotvírat okna a držet tam stabilnější teplotu i přes vlnu veder.

Takhle se to třeba podařilo nám v cihlovém bytovém domě, kde máme vnější žaluzie. Experimentálně jsme ověřili, že i když bylo venku na jižním balkóně 38 stupňů ve stínu, vevnitř jsme měli 27 stupňů, což bylo zvladatelné. Doporučuji tedy, pokud to jde, investovat finanční prostředky do vnějších žaluzií.

Nicméně pokud má někdo podkrovní byt nebo podkrovní ložnici, tak tam velmi často už jiná možnost není než nainstalovat klimatizaci. Obzvlášť třeba v nezatepleném podkroví, pokud se bavíme o činžácích v centru velkých měst, je opravdu často velmi náročné zajistit renovaci, vyměnit střechu, zateplit ji a tím zajistit, že v podkroví bude žitelně. Takže je někdy tato možnost ta jediná možná.

Low-tech je budoucnost

Dovede si dnes ještě člověk představit život bez klimatizace? V bytech, v kancelářích, v autech, v nákupních centrech...

Já určitě. Preferuji pracovat tam, kde klimatizace není. I v naší kanceláři klimatizaci nemáme a většinu času se tam dá fungovat velmi dobře. Stejně tak u nás doma. Říká se tomu low-tech – málo technologií. Pro mě je to optimální varianta. Protože pokud budeme mít méně technologií, budeme jich také muset méně vyrobit, sežere to méně elektřiny, která je v Česku stále vyráběna převážně z uhlí.

Když používáte klimatizaci, je to, jako kdybyste pálili uhlí. Člověk si to ale neuvědomí, když jenom něco zastrčí do zástrčky. Myslím si, že je to budoucnost. Na druhé straně samozřejmě u velkých veřejných budov – rozhlas, kulturní stavby, velké úřady, nemocnice – je zásadní klimatizace dávat. Bavíme se ale o lepší formě klimatizace, není to ta krabička, kterou dáme na fasádu.

Jaké jsou nejmodernější trendy v udržitelnosti a její symbióze s architekturou, s developery?

Řekla bych, že trendem je nenaskakovat na trendy. Protože pokud chceme být udržitelní, tak je fajn se zamyslet nad tím, jak to navrhovat tak, aby to dlouhodobě fungovalo, a vracet se i k tomu, jak byly domy navrhované dřív, když technologie ještě nebyly. Trendem je odstupování od celoprosklených fasád. To už není cool. Ty se v létě neuvěřitelně přehřívají.

Čtěte také

Stačí kupovat méně věcí, ale lepších, vzkazuje módní návrhář Černý

Trend je, že se zmenšují celoprosklené plochy, i třeba u rodinných domů. V dnešní době zjišťujeme, že je lepší mít rozumnou velikost oken, mít třeba velké okno do zahrady, může být i na jih, ale nad oknem je třeba pergola, která nám to stíní, aby nám sluníčko nepálilo do obýváku. Tak trochu se vracíme k tomu, že dříve ta okna nebyla tak veliká. Proto v chaloupkách a domečcích našich babiček...

...byly okenice...

Ano! Dokonce měli okenice! To je trend, který zatím ještě nevidím, ale moc by se mi líbil. Vidíme to v jižních městech, v Itálii, ve Španělsku. Moc bych si přála, aby se nám okenice vrátily třeba do center měst u bytových domů.

Jaká města v České republice splňují modro-zelený ideál? Jak zajistit ve městech více vody? A co když se jednotlivec rozhodne, že si postaví něco svého, a chtěl by jít cestou modro-zelené udržitelnosti? Co je základem? Poslechněte si celý rozhovor.