Klavírista, dirigent a hudební skladatel Ladislav Simon

3. červenec 2005
00292964.jpeg

Český rozhlas 1 - Radiožurnál uvádí víkendový pořad, ve kterém vám představujeme zajímavé osobnosti. Dnes je to Ladislav Simon. Klavírista, dirigent a hudební skladatel, jehož jméno teď slýcháme poměrně často. Ladislav Simon letos v dubu 76letý, patřil před 40 lety k partě lidí v tehdejší Československé televizi, která vypravovala do života chlapečka, uvaděče pohádek na dobrou noc. Dnes už si málokdo pamatuje, že se tyhle uspávací pohádky vysílaly od roku 1963 pod názvem Stříbrné zrcátko a až o dva roky později se jim začalo říkat Večerníček. Tak to trvá dodnes. Vzpomenete si, pan Simone, jak to tehdy v roce 1965 kolem té Večerníčkové znělky bylo?

Host (Ladislav Simon): Před touhle znělkou byla jiná znělka.

Moderátor (Jana Klusáková): Také vaše?

Host (Ladislav Simon): Také moje. To bylo část vlastně muziky k pohádce Medvěd, který čekal až odteče řeka. Pak se udělal ale jiná animace a musel se udělat prostě nový pojednání hudební a tak vlastně vznikla tato znělka, která je jaksi mně blízká tím, že prakticky stejně stará jako můj syn.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak jste ji složil, tak ji vzali?

Host (Ladislav Simon): Jak jsem ji složil, tak ji vzali, televize koukala na to, aby bylo všechno nejlacinější, páč jsem byl zaměstnanec, tak jsem to dostal do jisté míry tak zvaně povelem.

Moderátor (Jana Klusáková): Dovolte intimní otázku. Takovýmhle hlasem mluvíte vždycky nebo jste přišel bohužel trošku indisponovaný?

Host (Ladislav Simon): Takhle já mluvím pořád.

Moderátor (Jana Klusáková): O Večerníčku se toho teď hodně napsalo. A mě v jednom článku překvapila věta. Znělku tvůrci darovali dětem k začátku školního roku. Jak darovali?

Host (Ladislav Simon): To je asi nějaký básnický obrat teda. Ten akt darování o tom vůbec nevím.

Moderátor (Jana Klusáková): Čili bylo to za honorář a máte za to tantiémy jak se to tak denně hraje?

Host (Ladislav Simon): Ty tantiémy sice mám, ale jsou téměř k zanedbání teda.

Moderátor (Jana Klusáková): Říká se totiž, že skladatel Václav Dobiáš vydělal díky znělce, která po dlouhá léta uváděla zprávy Československého rozhlasu a byla částí refrénu jedné budovatelské písně Kupředu levá, kupředu levá, zpátky ni krok, pan pararárárá , jak se to tady pořád hrálo dokola, čili, že díky tomu vydělal spoustu peněz.Za každé uvedení dostal něco málo a celkově prý to nakapalo na vilu. Víte o tom něco?

Host (Ladislav Simon): O tom já teda nevím. Mně to nenakapalo na nic, mně to prostě nakapalo na to, že jednou za rok v rámci vyúčtování z OSY mi přijde pár tisícovek.

Moderátor (Jana Klusáková): Večerníček je trvale ve všech našich televizích nejsledovanějším dětským pořadem. Denně se na něj dívá čtvrt milionu dětí. A přece tam zní ta vaše mimořádně populární melodie anonymně. Vaše jméno je zveřejněno až teď díky výročí. Mrzí vás to?

Host (Ladislav Simon): Mě to nemrzí. Já jsem totiž trošku zvláštní člověk, já se třeba dokážu obdivovat obrazům anonymům, na mě působí to dílo samotné, ten autor je pro mě upozaděn, protože mě fascinuje ten jeho produkt, pro mě vždycky bylo důležitý, jestli to, co napíšu, a nejenom teda Večerníček, ale další jiný věci, jestli se to chytne, jestli ty lidi spontánně o to projeví zájem a to bylo pro mě důležitý. Podívejte se, když vezmeme srovnání dneska a dřívávějc po premiéře mýho tanečního dramatu Jenifer v Národní divadle se hrál tento balet 90krát před vyprodaným Národním divadlem.

Moderátor (Jana Klusáková): Dneska se také nastuduje kus a hraje se 6krát a ještě je kolem toho sláva.

Host (Ladislav Simon): Nebylo to žádný autobusový, jak říká pan doktor Holcknecht, autokárový publikum, to je pro mě určitý signál toho, že je to asi dobrý, protože to co člověk jaksi dělá, má nějaký smysl.

Moderátor (Jana Klusáková): Máte teď, pane Simone, dvě už dospělé děti. Zuzana se narodila v roce 1956 a Jan, Jan Simon, známý klavírista, ten je o 10 roků mladší. Dívaly se vaše děti na Večerníčka?

Host (Ladislav Simon): Vždycky. Vždycky od malička, když jsem dělal ten Večerníček, to byl Honza prakticky na cestě a já jsem se na něj tak těšil, že jsem mu to jaksi apriori věnoval.

Moderátor (Jana Klusáková): Česká televize nedokáže odhadnout, kolik těch pohádek popřípadě pohádkových seriálů během 40 let Večerníček uvedl. Skládal jste hudbu i k některým těm jednotlivým pohádkám?

Host (Ladislav Simon): Jo. Taky. Poněvadž já jsem spolupracoval s mojí manželkou.

Moderátor (Jana Klusáková): Svatavou Simonovou, paní režisérkou.

Host (Ladislav Simon): Která prostě dělala víc Večerníčků, tak jsem samozřejmě k tomu teda komponoval hudbu.

Moderátor (Jana Klusáková): Například? Vzpomenete si?

Host (Ladislav Simon): Já vám řeknu, to už je tak dlouho, jeden seriál se jmenuje Květináč. Mám za sebou takovej objem těch jednotlivých dílek a díleček, že jako si to už dneska nepamatuju.

Moderátor (Jana Klusáková): Ladislav Simon je takový můj vážnohudební tatínek. To o vás řekla Lucie Bílá. Jak se přihodilo, že tato hvězda popu zpívala ve vašem rekviem, takže vysloveně klasickém kuse?

Host (Ladislav Simon): Tehdy za prvé, ještě nebyla onou hvězdou. Toto rekviem a jeho uvedení s ní ji otevřelo na takový velký podium cestu.

Moderátor (Jana Klusáková): Protože první uvedení bylo tuším v roce 1993.

Host (Ladislav Simon): Ano.

Moderátor (Jana Klusáková): A jak jste se seznámili? Jak jste přišel na to, že zrovna ona bude sólistkou nebo vy jste ji nevybíral?

Host (Ladislav Simon): Já jsem ji vybíral, ale v tomhle sehrál velkou roli tehdy dohazovač Felix Slováček. Protože při tom prvním uvedení to hrály ty dva jazzový orchestry, jeden z nich byl Slováčkův a druhý byl z Kopenhagenu. Rozhlasový big band. A tehdy jsem prostě říkal, že nevím, ale kdo to bude zpívat. A on mě navrhl pro Lucii. Já jsem říkal, tak ale já ji neznám, tak ať přijde mi zazpívat. A musím vám říct, že přišla ke mně teda domů, do Říčan a když jsem slyšel ten tendr a chuť i schopnost nejenom teda nějakým způsobem zprostředkovat ty noty, který teda ona skutečně neznala a měla prostě nějaký svoje znameníčka, kterejma si dělala k tomu textu poznámky, ale pravda, že jsem si velice vážil toho, že chtěla přesně vědět, co ten latinský text je. Já se snažil ji jaksi proto, jak se říká dneska motivovat, aby vona našla prostě motiv, proč by to ráda zpívala. Kéž by jí to bylo zůstalo.

Moderátor (Jana Klusáková): A co myslíte, zazpívala by totéž Lucie Bílá dnes? Tuhle náročnou skladbu?

Host (Ladislav Simon): Pokud by šlo pouze o její schopnosti, tak jsem o tom přesvědčen, že by to zazpívala dokonce i líp, ale nesměly by v tom hrát i další okolnosti dnešního showbyznysu, kde ta hodnota skutečná je až na posledním místě.

Moderátor (Jana Klusáková): Já vám dost dobře nerozumím.

Host (Ladislav Simon): Že v tom nehrajou roli peníze.

Moderátor (Jana Klusáková): V tisku se tehdy objevila zpráva, že pro Lucii Bílou připravujete další klasické hudební projekty. Pašije u svatého Víta a Polní mši. Realizovaly se?

Host (Ladislav Simon): Nerealizovaly se. Jestli chcete vědět proč, tak bych to vrátil tedy k tomu.

Moderátor (Jana Klusáková): Co jste před chvílí řekl.

Host (Ladislav Simon): Co jsem před chvílí řek.

Moderátor (Jana Klusáková): Pane Simone, Rekviem. Proč jste složil Rekviem? Pro koho?

Host (Ladislav Simon): Rekviem za zemřelé, pro které hudba byla životem. Mně šlo o to, nějakým způsobem se vypořádat s tím, že muzika, tu člověk musí chtít žít, aby muzika nebyla následná živobytí.

Moderátor (Jana Klusáková): My si teď zahrajem kus vašeho Rekviem, Agnus Dei, zpívá Lucie Bílá. A kdo hraje?

Host (Ladislav Simon): Hraje Big band bývalého AUSU a Big band americký armády.

Moderátor (Jana Klusáková): A diriguje Vladimír Válek.

Host (Ladislav Simon): Ano.

Moderátor (Jana Klusáková): V Českém rozhlase 1 Radiožurnále vám představujeme Ladislava Simona. Absolventa pražské konzervatoře a hudební fakulty Akademie múzických umění. Studoval jste klavír u Františka Raucha a soukromě skladbu u Aloise Háby. Ptávám se před mikrofonem hudebníků. Jak se mezi dobrými klavíristy pozná ten nejlepší? Podle čeho? Oni se na mě vždycky mračí za tuhle otázku, ale přesto ji kladu i vám.

Host (Ladislav Simon): Jak si k tomu sedne a zvedne ruku nad piáno. A jakej je nejlepší? Až dohraje.

Moderátor (Jana Klusáková): Váš syn Jan, jak to už tady zaznělo, je velice zdatný klavírista. Učil jste ho z kraje sám?

Host (Ladislav Simon): Z kraje jsem ho přirozeně začal vůbec učit sám.

Moderátor (Jana Klusáková): Pohlavkoval jste ho?

Host (Ladislav Simon): Nebylo potřeba. Já mám jiné metody, které jsou možná v důsledku horší.

Moderátor (Jana Klusáková): Já mluvím z vlastní zkušenosti. Víte.

Host (Ladislav Simon): To já mám takovou metodu po mý mámě, která byla kantorka. A byla profesorkou češtiny a francouzštiny. A ta nás vždycky tři děti, my jsme byli 3, držela co se týče učení velice zkrátka a neměli jsme nikdy žádný volno a to i v té době, kdy jsem studoval gymnázium a konzervatoř současně, že jo, což tehdy jaksi bylo obzvlášť náročné, protože to bylo vlastně od roku 1943 a ještě do toho byla válka, táta byl zavřený, takže to bylo opravdu takový trošku složitější život. Já jsem mu nechal trošku prostor v tom smyslu, že jsem čekal, až on sám přijde, že to chce dělat. Což bylo dost pozdě, to bylo prakticky až v 16 letech. A tam se on definitivně, když vyhrál soutěž v Mariánských lázních, tak tam se sám jaksi rozhodl, že chce dělat piano.

Moderátor (Jana Klusáková): Že to chce dělat profesionálně.

Host (Ladislav Simon): A že to chce dělat profesionálně.

Moderátor (Jana Klusáková): Když se řekne Ladislav Simon, tak ozvěnou zazní, skladatel soudobé hudby. Pokud byste měl vybrat 3 z vašich četných kompozic, kterými byste se chtěl prezentovat? Co by to bylo, pane Simone?

Host (Ladislav Simon): Je to z toho období, kdy jsem se nějak taky definitivně spontánně rozhodl spojit své hudební myšlení s těmi prvky jazzu.

Moderátor (Jana Klusáková): A to jste dělal z vnitřního přesvědčení nebo jste šel tak trochu vstříc posluchačům?

Host (Ladislav Simon): To jsem měl z vnitřního přesvědčení, protože já jsem před tím prožil osobní hledání v oblasti tak zvané nové hudby. Já prosím nikomu nic neradím, ani nikoho nekritizuji, mě osobně se zdálo, že to cestování v těch žánrech a to cestování právě v tom prostoru nový muziky nevede k ničemu. Nenajde to nikdy cestu k posluchači. Tedy k tomu, pro kterého komponujete. Tak jsem přemýšlel, zkoušel a tak dále až jsem prostě si vyzkoušel všecky ty metody pramenící z té sféry jazzu a zjistil jsem všecky ty zdroje v rytmu, v harmonii, v instrumentaci, který jsou schopni být stejně náročné, možná někdy i náročnější, ale maj v sobě určitý náboj, který napomáhá šlapat tu cestičku k tomu posluchači.

Moderátor (Jana Klusáková): No šlapat cestičku k posluchači, ale moc prošlapaná není, protože marná sláva, tahleta hudba, které se říká soudobá klasická, nevím jestli úplně přesně, je strašákem pro posluchače.

Host (Ladislav Simon): Když se dělá dobře, tak má menší problémy.

Moderátor (Jana Klusáková): V encyklopedickém sborníku Kdo je kdo se o vás dozvídáme, že jste nikdy nebyl členem Komunistické strany Československa. V článku z roku 1987 se ve Svobodném slovu zamýšlíte nad talenty s nimiž je třeba hospodařit a jste tam podepsán jako bratr Ladislav Simon, tj. jako člen Československé strany socialistické. Proč jste do ní vstoupil a co tahle politická strana u nás prosazovala?

Host (Ladislav Simon): Ano já jsem byl členem Československé strany socialistické a proč jsem do ní vstoupil? Protože tam byla skupina lidí, který zajímala oblast kultury. A to ne teda zrovna té nejpopulárnější, ale bylo tam prostě určitý klima, ve kterém bylo možný si nějakým způsobem sdružit pro podpoření tehdejšího možného prostoru, jak prostě nezahodit českou kulturu v niveč, teda, abych se vyjádřil slušně. A myslím si, že to mělo svůj smysl, protože konec konců i to, že vznikl v těch letech vlastně 70. jazzový orchestr Národního divadla, tak tu podporu proto, aby taková exkluzivita v tehdejších letech mohla vzniknout, vznikla taky díky té podpoře tomuto politickému sdružení.

Moderátor (Jana Klusáková): V tomtéž sborníku prohlašujete, tedy ve sborníku Kdo je kdo, že chcete tvořit něco, co má smysl pro všechny. Já jsem marně uvažovala, co to může být, třeba státní hymna nebo právě Večerníček. Můžete to vysvětlit, aby to mělo smysl pro všechny?

Host (Ladislav Simon): Já si myslím, že jsme to vlastně to trošku už. Smysl má to, co může větší část společnosti oslovit. Česky řečeno, abych to zase zprostředkoval lidskym tim, že lidi dovedou dobrovolně sednout, něco vyposlechnout a mít z toho nějaký estetický užitek.

Moderátor (Jana Klusáková): A otázka na závěr, dnes 3. července, je den narození Leoše Janáčka. Co z jeho tvorby máte nejradši?

Host (Ladislav Simon): Všecko.

Moderátor (Jana Klusáková): Dnes jsem vám představili Ladislava Simona. Muže, který zveřejnil následující krédo, peníze jsou jen příjemným důsledkem upřímného snažení o hodnoty nezpeněžitelné. Za rozhovor děkuje Jana Klusáková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio
autor: Jana Klusáková