Klára Stejskalová: Němci si pletou U-Bahn s výčepem

02249002.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02249002.jpeg

Večírek v tramvaji, metru nebo autobusu? V Berlíně se prý něco takového děje naprosto běžně. K Německu sice člověku pasuje mnohem víc kázeň a pořádek než bohémské manýry, přesvědčit nás však může třeba zákaz pití alkoholu v dopravních prostředcích, který platí od září v Hamburku.

Byla to jedna z prvních věcí, která mě nemile zaskočila, totiž, kolik lidí si plete U-Bahn nebo tramvaj s výčepem. Známí mi nechtěli věřit, že jde o kolorit při cestování městskou hromadnou dopravou. Ten, kdo mě navštívil, se mohl přesvědčit na vlastní oči.

Narazit na skupinku, která si otevře lahváče, bouchne šampaňské nebo se dělí o flašku tvrdého, není nic výjimečného. Nezáleží ani na denní době, i když s různými oslavami frekvence podobných dopravních večírků stoupá. V obchodech je alkohol lacinější než v Čechách, tak proč si to neužít.

Stala jsem se tak svědkem zajímavé debaty, kdy se sotva sedmnáctileté slečny vzájemně trumfovaly, která má v batohu více lahví sektu. Bylo kolem jedenácté dopoledne a jednu už měly v sobě. Musím přiznat, že kdyby některá z politických stran přišla s tím, že chce podobný zákaz pití v dopravních prostředcích, který už platí v Mnichově, Norimberku a teď také v Hamburku, zavést i v Berlíně, získala by okamžitě mé sympatie. Většiny obyvatelů Berlína však zřejmě ne.

I zástupce dopravního podniku se nechal slyšet, že flaška piva přece patří k životnímu stylu. A tak hloučky opilých, hlučných a někdy i nepříjemně páchnoucích spolucestujících budu muset nadále trpět. V Berlíně by možná ani zákaz nic nevyřešil. Ve vagónech U-Bahnu se také dočtete, že by se tam nemělo jíst, přesto to mnoho lidí dělá. A když jim na podlahu ukápne kečup nebo hořčice, k mému překvapení se dokonce ani nikdo nerozčiluje.

Na naší stanici metra otevřeli krásný nový výtah z kovu a skla. Asi po týdnu se v něm nějaký opilec vymočil, a tak výtah odporně páchl. Ani po dvou měsících ho však nikdo neumyl.

Už dávno tedy neplatí, že Němci jsou čistotní, vzorní, poslušní a že se řídí pravidly. Jednu vlastnost mají však rozvinutou až do krajnosti – toleranci. Zatím bydlím v Berlíně rok, takže mě podobné věci rozčilují a na rozjuchané cestující v hodinách před setměním koukám zlým kukučem, ale třeba časem změním názor a radostně zahalasím Na zdraví.