Ke změně kvůli inkluzi nedojde. Ve třídách už děti s poruchami učení nebo chování jsou, říká učitelka

25. srpen 2016

Už za týden začnou ve školách platit nová pravidla pro společné vzdělávání. Úpravy v takzvané inkluzi vyvolaly silné negativní emoce. A to i přesto, že se ministerstvo školství i vzdělávací experti shodují, že v praxi se toho příliš nezmění. Zvlášť na školách, kde mají se začleňováním žáků s různými handicapy letité zkušenosti. Do jedné z nich vás teď vezmeme, a to v prvním dílu seriálu Radiožurnálu o inkluzi ve školách.

„V září nedojde ke změně, v těch třídách už bez problémů jsou děti s poruchami učení i chování.“ Vlaďka Sučková učí na základní škole v Plzni v Černicích, kde slova inkluze nebo integrace jsou tak běžná, že nikoho vůbec nenapadne, že by to mohlo být jinak.

Ředitelka Věra Šimečková se také podivuje, proč je kolem inkluze tolik humbuku. „Dopad do praxe v naší škole, myslím, nepocítíme. Věříme, že pro školu to přinese spíše pozitiva ve věci finančních prostředků na to, abychom mohli poskytnout všechna podpůrná opatření dětem, které je potřebují.“

Peníze v rámci inkluze by měly školy dostat podle toho, kolik žáků se speciálními vzdělávacími potřebami přijmou. „To znamená, že když doložíte potřebu toho dítěte, tak vám vznikne nároková sazba a nemusíte běhat po všech čertech a shánět peníze, ale pouze si o ně zažádáte,“ vysvětluje autorka publikace Průvodce školní inkluzí Kateřina Tannebergerová.

Inkluzivní vzdělávání není a nemůže být jednorázová akce, jde o dlouhodobý proces. Úspěšná bude ale pouze tehdy, když ji učitelé vezmou jako naprosto přirozenou součást své práce.

autoři: ľsm , jpr
Spustit audio