Ke splnění limitu pro paralympiádu mu chybí 6 setin sekundy. Ústecký plavec se ale nevzdává

28. červenec 2020 10:45

5. a 6. místo z mistrovství Evropy a také bronzová medaile z Evropských her juniorů na 100 metrů prsa. To zatím považuje za největší úspěchy své dosavadní kariéry 20letý plavec Tadeáš Strašík. Připravuje se v ústecké akademii plaveckých sportů. Jako handicapovaný se vypořádává s následky dětské mozkové obrny.

„Mám menší míru spastického postižení, pak mám také částečnou ztrátu sluchu – nedoslýchám asi ze 70 %. Mám tu nejjednodušší formu handicapu, takže na první pohled není nic vidět,“ popsal svůj handicap Tadeáš Strašík.

Plavání zpočátku vnímal jako nástroj k rehabilitaci. Zlákalo ho ale natolik, že už se mu 13 let věnuje závodně. Prozradil, s čím má s ohledem na svůj handicap největší problém. „Největší překážkou je provést nějaké ty koordinační cviky, při kterých je potřeba pracovat s jemnou motorikou. Jinak nějaký výraznější problém nemám,“ shrnuje.

Ve 20 letech patří do národního týmu. Plavání se pro něj stalo životní náplní.

Tadeáš Strašík

„Brzo ráno mám ranní trénink, pak chodím do školy a následuje odpolední trénink. Můj život se točí kolem plavání – pokud neodpočívám, tak o víkendu mívám závody,“ popisuje Strašík.

Vedle sportu zvládá také školu. Úspěšně odmaturoval na osmiletém gymnáziu. Tím pro něj ale studijní povinnosti nekončí. „Chci pokračovat na ústeckou vysokou školu. Doufám, že to půjde skloubit – zatím to vypadá, že mi vyjdou vstříc.“

Kromě školy chce ovšem dál sbírat úspěchy v bazénu. K tomu nejbližšímu, limitu pro start na paralympiádě, mu zatím malinko chybí. Konkrétně pouhých šest setin sekundy. Myšlenek na paralympiádu, už tu odloženou za rok v Tokiu, se nevzdává. Je pro něj velkou výzvou.

„Pokusím se o to Tokio zabojovat. Věřím, že nějaká možnost ještě bude – uvidíme. Ale i ta další paralympiáda by byla výzva,“ říká Tadeáš Strašík.

autor: Pavel Petr
Spustit audio