Ke kongresu ODS
Mirek Topolánek o víkendu v relativním klidu ubránil pozici předsedy ODS, přesto se zdráhám označit jeho výsledek za vítězství. Topolánek vládne straně, která se není schopna dohodnout prakticky na ničem, ani na tom, kdo ji má vést, kam bude mířit dalších pět deset let a co vymyslí pro příští volby.
O ideje, které byly alibisticky vetknuty do podtitulu kongresu, jde opravdu jen okrajově, aby se neřeklo. Dosvědčil to i předsedův návrh vize ODS do roku 2020, který, kromě obecných sloganů, neobsahuje prakticky nic.
Není co zakrývat, podstata stranického tělesa se odhaluje sama ve slovech i v činech, které vždy končí někde na půl cesty. Předseda Mirek Topolánek pojmenuje krajské lídry strany emotivním označením kmotr, ale když má proti nim něco udělat, nezmůže nic. Není divu. Někteří z kmotrů se mu v minulosti, kdy potřeboval ušlapat cestu vzhůru, docela hodili; dnes, kdy se krajským předsedům nelíbí jeho nekomunikativní vůdcovský styl, je Topolánek s cílem získat mediální výhodu označuje za škůdce strany. Ovšem po kongresu klidně bude dál jejich stranickým šéfem, aniž by měl plán, jak krajské ODS zbavit korupční proslulosti.
A oni pověstní kmotři? Jsou pro změnu tak nerozhodní a zbabělí, že se bojí pustit do otevřeného střetu o předsednictví strany - troufali by si jen v tajném hlasování. A tak dál budou vyčkávat, až se Topolánek odstřelí sám...
Těkavost v postojích Mirka Topolánka a neuvěřitelná nedůslednost v činech jeho i všech ostatních pretendentů na nejvyšší posty přivádějí ODS do pozice strany, která uvízla v mrtvém bodě. Nikdo nechce do ničeho důsledně bouchnout, nic radikálně měnit.
Topolánek to mohl udělat na začátku, kdy se vyrovnával s dědictvím Václava Klause, ale nenašel odvahu a raději strategicky vyvažoval - jednou ke Klausovi, podruhé ostře od něho. A přesně tak rozmazaně vypadá i dnešní ODS: mocenské napětí se ve straně líně přelévá sem tam, vnitřně se neděje vůbec nic.
Stranická hladina nápadů a programových změn stojí bez hnutí jako v letním parnu. Jak velká musí být prázdnota, když ani sedm let těkavého Topolánkova vládnutí nepřispělo k tomu, aby se v ODS objevil úctyhodný konkurent.
