Když táta není doma, klukům schází vzor. Misí vietnamských rodin bylo vydělat peníze, popisuje režisér Duong

Vy jste ve filmu Letní škola, 2001 popsal vztah otce a syna. Já si říkám, jestli tady u nás znám nějaký ideální vztah otce a syna. Je to ve vietnamské komunitě častý a zásadní problém?

Nechci generalizovat, ale já to tak vidím. Mám pocit, že tátové a synové by si měli víc rozumět, ale zatím si zas tak nerozumějí. Vidím problém v tom, že, že táta je důležitý pro kluka, když vyrůstá, a když tam táta není přítomen, schází mužský vzor.

Problematické vztahy se potom kopírují do dalších a dalších generací. Dělá syn stejné chyby jako jeho táta?

Já můžu za sebe a za svoji rodinu říct, že se snažím to otočit a snažím se být dobrý táta a hlavně přítomný táta.

Čtěte také

Imigrantství, Vietnam, vztahy v rodině. Je to příběh celé mé komunity, vypráví režisér prvního českého viet-filmu Dužan Duong

Měli vaši představitelé, které jste obsadil do filmu, podobné zkušenosti jako třeba chlapci v příběhu?

Během natáčení jsme zjistili, že jevy, které popisujeme ve filmu, jsou pro vietnamskou komunitu univerzální. Je až neuvěřitelné, jak moc lidí to má stejně.

Vztah se asi může odehrávat v jakémkoliv prostředí, v jakékoliv komunitě, ale jedno je pro mě naprosto nemyslitelné, poslat dítě za babičkou hodně daleko, ve vašem případě do Vietnamu. Vysvětlíte nám, jak to chápat, proč to rodiče dělají nebo dělali?

Musíme si uvědomit, že oni v době, v roce 2001, zrovna přiletěli, nadělali si dluhy, aby sem vůbec mohli přiletět, a jejich mise je vydělat co nejvíc peněz. Říkají si, že jakmile budou mít dost peněz, budou mít třeba čas na svoji rodinu.

Takže děti nejsou na prvním místě.

Na prvním místě je rodina, ale Vietnamci pojímají rodinu trošku jako ekonomickou jednotku, kdy můžete využít i vlastní děti, aby pro vás pracovaly, a potom nemusíte platit externí lidi. Je to zvláštní, docela vietnamský rys.

Čtěte také

Vietnamské děti se stále více integrují. „Ne všichni přebrali po rodičích večerky,“ říká Do Thu Trang

V Česku už je třetí vietnamská generace. Jak se to vyvíjí, kdybyste měl popsat rozdíly mezi tou první, druhou a třetí generací nějak jednoduše.

Mám pocit, že se to vyvíjí a srovnává s majoritou, že generace alfa vietnamských dětí už bude dost nastejno s generací alfa českých nebo ukrajinských dětí.

Váš film je z několika různých pohledů, dvou dětských a jednoho dospělého, toho táty. Dva synové, jeden otec. Proč jste si vybral několik vypravěčů najednou a proč tam není žádná holka?

Já jsem si říkal, že bych chtěl poukázat na maskulinitu, že bych chtěl vyprávět právě mužské příběhy. Myslím si, že teď se hodně skloňuje ženská energie a tyto věci.

Žena by vám to zbořila?

Že by nám to žena zbořila, ale zároveň, i mladí muži jsou teď v krizi.

Zajímavá myšlenka. Vy jste pracoval s neherci a ve vašem předchozím filmu dokonce hrál i váš tatínek. Byla vaše filmařská spolupráce zásadní právě i ve vztahu otec-syn? Změnilo se v něm něco, něco jste si vyříkali?

S tátou to řešíme už od mého druhého krátkého filmu, kdy jsem svého tátu točil. Tam začala cesta našeho propojování. Teď, když jsme premiérovali v Thermalu, přišel sám od sebe, podal mi ruku, objali jsme se a nebylo už potřeba slov.

Jak karlovarský festival přijal Duongův nápad postavit svůj stánek před Thermalem? Poslechněte si celý rozhovor.