Když stres po etapě opadne, tělo se prakticky zhroutí, vzpomíná na letošní Dakar pilot Martin Macík

„Nejdřív napíšu domů, že jsem v pořádku, pak kontaktuju vedoucí svého PR týmu a nakonec píšu na sociální sítě,“ upřesňuje Martin Macík, který na svých webových stránkách uvádí, že je profesionální pilot Rallye Dakar.

„Být řidič Dakaru je životní styl. Každý člověk má něco, co ho naplňuje. Já mám hned několik takových věcí a Dakar je jedna z nich,“ říká.

Letos měl svůj cíl umístění v top pětce. „Ale přičichli jsme i k třetímu místu, víme jaké to tam je a že jsme schopní tam jet,“ říká Macík k tomu, proč si dal závazek umístit se v příštím ročníku závodu na medailové pozici. „Chtěl bych být lepší než táta,“ směje se.

Dakar by měl být nejtěžší závod na světě a tenhle ročník takový byl.

Pilot v rallye se musí umět adaptovat na podmínky všeho druhu, od povrchu, po kterém jede, přes počasí, extrémní teploty v kabině, technický stav vozu až po osobní problémy. „To se nedá natrénovat," zdůrazňuje Macík.

První závody absolvoval jako navigátor svého otce a měl možnost se s podmínkami rallye seznámit. Pro navigátora je ovšem fyzické i psychické vypětí během závodu o něco menší než pro hlavního pilota. „Když stres po závodě opadne, tělo se prakticky zhroutí,“ říká k tomu osmadvacetiletý pilot kamionu.

Čtěte také

Do úzkých se během Dakaru dostane posádka kamionu nesčetněkrát. Macík například vzpomíná, jak uvízl letos se svým kamionem v bolívijském pralese s proraženou chladicí nádrží nebo jak se mu jelo bez čelního skla. Mluví i o tom, v čem je úskalí jízdy v dunách a ktrátce představuje svůj kamion, kterému říká Franta.