Když se herci na place odbourají, směju se s nimi, popisuje svou roli režiséra Michal Suchánek

Kdy se vám naposledy stalo, že jste si řekl: Nemůžu uvěřit tomu, že to dělám? Někde jste řekl, že když hrajete, sám sebe vidíte.

Myslím, že to mám každý den. Naposledy když jsem byl na place, chodili tam opravdický herci, opravdický kameramani a já jsem to režíroval. A v tu chvíli jsem si uvnitř říkal: Jsem to já?

Jaké to je? Má z toho člověk radost, nebo je ve stresu?

Já jsem ve strašném stresu. Ale to neznamená, že se třeba nebavím, když se herci odbourají. Někdy i během natáčení vběhnu do záběru, abych oživil náladu.

Michal Suchánek ve studiu Radiožurnálu během rozhovoru s Lucií Výbornou|foto:Anna Duchková, Český rozhlas

Hrál jste někdy národní házenou?

Národní házenou jsem nehrál, ale chodil jsem jako dítě kolem hřiště, znal jsem to. Na Dukle a Aritmě jsem hrál házenou.

Nikdy vás nenapadlo si ji zahrát?

Ne, ty branky mi vždycky připadaly strašně vysoké. Vypadají jako branka do zahrady. Až teď jsem pochopil, proč to ty lidi baví, a nedivím se jim. Není to tak fyzicky náročné jako házená, a když třeba někdo neumí driblovat, může házet míč do vzduchu a při tom jít.

V seriálu Život je hra hrajete komentátora. Vzpomněla jsem si na vašeho tátu, sportovního komentátora. Jak se vám to hrálo?

Já si z toho spíš dělám legraci. Pamatuju si, že jsem jako malý jednou hrál fotbal a při tom si to komentoval. Ale tím to pro mě skončilo. Bavilo mě spíš to, jak komentátoři drží v ruce papíry, ten styl, dikce… Všechno bylo jiné než dnes.

V čem Michalu Suchánkovi národní házená připadá lepší než běžná házená? Co dává na Instagram? A jaká je jeho spolupráce a přátelství s Richardem Genzerem? Poslechněte si celý rozhovor.