Když se děti vrací domů z práce

Každé páté dítě světa chodí místo do školy do zaměstnání a mnohdy jde o velmi těžkou práci. S dětmi, které v Africe nebo Asii dřou v dolech, řemeslných dílnách nebo továrnách, se běžný návštěvník z Evropy nesetká. V mnoha zemích je však s nejrůznějšími formami dětské práce konfrontován i běžný turista.

"Tři za jeden dolar," strká mi dívenka před oči sadu pohlednic. Další malí prodavači se mi snaží vnutit drobné přívěsky a jiné cetky. Nejmenšímu je sotva šest let. Děti se doslova prohýbají pod svým nákladem balené vody, pohlednic, náramků nebo hedvábných šátků. Malí prodavači jsou neodbytní. Chtějí prodat za každou cenu.

Jsem v areálu slavných chrámů v Angkoru. Tito malí potomci hrdých Khmerů, kteří kdysi vystavěli tyto úchvatné stavby, tráví v jejich kulisách každý den. Čekají na turisty, aby jim prodali své zboží. Co škola? Chodíte do školy? ptám se, i když je mi jasné, že je to zbytečná otázka. Tyto děti nemají na školu čas. Místo vzdělání už od útlého věku pracují.

Pracují, protože musí. Některé prostě jen proto, že dětský prodavač lépe obměkčí srdce západního turisty, otevře peněženku a přilepší tak rodinnému rozpočtu. Jsou ovšem děti, které pracují proto, že jsou jedinými živiteli svých rodin.

Dětská práce je sice v Kambodži zakázaná, společnost ji však toleruje. Nakonec nad dětskou prací přivírají oči úřady i policie. "Aby mohly děti prodávat tady přímo v areálu Angkoru, musí policistům zaplatit. Denně to dělá asi pět dolarů. Není to však korupce, je to prostě poplatek za to, že můžou prodávat na místě plném turistů," vysvětluje mi kambodžskou logiku můj tlumočník.

Z klimatizovaného autobusu vystupuje další skupina turistů. Děti, které mě neúspěšně atakovaly svou nabídkou, se bleskurychle stěhují za novými zákazníky. Ti budou bezpochyby vstřícnější než já.

Turisté od dětských prodavačů opravdu kupují. Ostatně, kdo by odolal naléhání roztomilého děvčátka? Většina turistů se navíc v konfrontaci s dětskými prodavači domnívá, že nákupem jim vlastně pomáhá. Opak je ovšem pravdou.

"Stále opakujeme a žádáme turisty, aby naopak od dětí nic nekupovali. Dokud prodávají, zůstávají na ulici a jejich obchodní úspěch jen přitáhne další a další děti. Místo toho, aby šly do školy, skončí někde na parkovišti a prodávají suvenýry," apeluje Veasna, který v hlavním městě Phnompenhu vede kampaň za zodpovědnou turistiku.

"Proč turisté od dětí nakupují? Protože se domnívají, že potřebují pomoc. Ale co až děti vyrostou? Co s nimi bude za pět, deset let? Jak budou shánět obživu potom?" vznáší tíživou otázku.

Český spotřebitel nad dětskou prací nepřemýšlí

Dětská práce je u nás naštěstí už historií. V mnoha zemích světa však stále zůstává realitou. Týká se dětská práce i nás? Můžeme jejímu odstranění pomoci i my? Odpověď mnohé možná překvapí. Zní totiž ano. A docela jednoduše. Stačí třeba přemýšlet nad tím, jaké zboží nakupujeme.

V potemnělé hale z vlnitého plechu se kolem strojů pohybuje několik malých kluků. Do násypky pěchují malé plody a ze strojů se sypou zelenohnědá kávová zrnka. Jsem ve vesnici Haursa Urabi ve střední Etiopii. Tady se pěstuje ta nejlepší káva.

Na její produkci se podílí především dětská práce. Děti sklízejí kávové boby, pracují v sušárně. Děti pracují společně se svými rodiči, a i když se jejich káva vyváží do celého světa, farmáři třou bídu s nouzí. "Výdělek stačí jen na přežití. Výkupní ceny jsou nízké a všechno ostatní podražuje," popisuje Fika Dujirba a při pohledu na chatrnou chýši na svahu hory a ušmudlané děti kolem nemám důvod mu nevěřit.

Jeho děti se ocitají v začarovaném kruhu. Rodiče nevydělají dost peněz, aby mohly chodit do školy. Bez vzdělání jsou děti dál odsouzeny k podřadné práci. Přitom stačí tak málo - zajistit férový příjem.

"V lednu jsem provedla měsíční hloubkovou kontrolu fair trade družstva Gumotindo, které pro nás pěstuje kávu. Zjistili jsme, že pokud se zvýší příjem rodiny a zemědělec dostane spravedlivou a férovou cenu, automaticky peníze navíc investuje do vzdělání dětí," říká Lenka Černá ze společnosti Excellent Plzeň, která se zabývá fair tradem.

Tento spravedlivý obchod klade důraz na sociální a ekologické rozměry obchodu. Za zboží, které v rámci tohoto celosvětového programu putuje na západní trhy, dostanou jejich výrobci férově zaplaceno a na druhé straně garantují, že se na jejich výrobě nepodílela dětská práce.

V řadě zemí světa je taková informace pro spotřebitele důležitá. Například ministerstvo práce vypracovalo seznam zboží s podílem dětské nebo nucené práce. "Seznam slouží pro amerického spotřebitele a americké společnosti, které z těchto zemí importují zboží do Spojených států, aby podle toho uzpůsobili své chování. Americký spotřebitel je velmi citlivý na tento druh informací a řídí se podle nich. Takový seznam přímo ovlivňuje jeho spotřebitelské chování," vysvětluje Petra Weissová, která v česku vede kampaň Stop dětské práci.

Ale jak je na tom český spotřebitel? Také odmítá kupovat výrobky, které vznikly prací dětí? "Bohužel český spotřebitel kolikrát vůbec nepřemýšlí nad tím, kdo produkt vyrobil a za jakých podmínek. Podle mé zkušenosti mnoho českých spotřebitelů si tento fakt dětské práce vůbec neuvědomuje. Pokud se s ním však seznámí, reaguje velice pohoršeně," hodnotí Lenka Černá.

Její slova potvrzuje i aktuální průzkum veřejného mínění. Téměř 50 procent lidí by si prý nikdy nekoupilo výrobek spojený s dětskou prací.

Lidé by se měli zajímat, kým byly kupované výrobky vyrobeny

Dětská práce srůstá s turistickým ruchem v asijské Kambodži. Je turismus častým prostředím pro práci dětí? Jaké jsou další formy dětské práce a jaké jsou její kořeny? Kateřina Gabrielová, která se podílí na kampani Stop dětské práci, uvedla, že turismus je jedním z nejrychleji se rozvíjejících ekonomických sektorů, s čímž se rozvojové země musejí vyrovnávat. Kvůli tomu v těchto zemích roste poptávka po levné pracovní síle.

"Tu bohužel v mnoha případech představují děti. Uvádí se, že kolem 13 miliónů dětí pracuje v turismu, kde vykonávají všechny možné práce, a to od práce v hotelech, kde dělají poslíčky, uklízejí, vyrábějí a prodávají suvenýry, až po sexuální turismus," upřesnila.

Někdy je těžké nekoupit v těchto zemích od dětí suvenýr. Kateřina Gabrielová se přesto přiklání k názoru, že by turisté od těchto dětí neměli kupovat. "Musíme si uvědomit, že většina dětí je k práci donucena svými zaměstnavateli nebo rodiči a většinou je to na úkor školní docházky. Pokud rodiče i zaměstnavatelé vidí, že jim z turismu plynou zisky, tak se nic nezmění," vysvětlila.

Ve světě pracuje denně přes 200 miliónů dětí, tedy každé páté dítě na planetě. Když podle Kateřiny Gabrielové pomineme jednu z hlavních příčin takového stavu, kterou je chudoba, jedná se především o nedostatek kvalitních a bezplatných škol. "V rozvojových zemích se za školní docházku stále platí nebo je jen pro bohaté děti. Také se na tom podílí rodinná tradice a společenské normy. Ve většině rozvojových zemích stále platí, že dětská práce je považována za něco normálního, a žádný společenský zákon, který by říkal opak, neexistuje," upřesnila Kateřina Gabrielová.

Jedním z důvodů je ovšem i spotřebitelské chování na Západě. "Měli bychom si začít uvědomovat, jaké výrobky kupujeme a zda nenesou podíl dětské práce," doplnila. Proto bychom se měli více zajímat, odkud výrobky pocházejí a kým byly vyrobeny. "Je těžké se někdy těchto informací dopátrat, nicméně spotřebitelský nátlak je důležitá věc. Pokud firmy uvidí, že lidé takové informace vyžadují, budou se muset podle toho zařídit. Pro firmu je dobré, aby si uchovala dobré jméno," dodala Kateřina Gabrielová.

Půjčku na studium by si vzalo až čtyřicet procent studentů. Třetina vysokoškoláků by dokonce byla ochotna platit školné. Ukázal to nejnovější výzkum ministerstva školství. V průměru by byli studenti ochotni za školné zaplatit 15 tisíc ročně. Nalaďte si v pátek 11. prosince Radiožurnál po 14. hodině.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.