Když přišel vrchol sezony, vůbec to nešlo, přiznává Simona Baumrtová a snaží se pracovat na „hlavě“

24. březen 2016

Soustředěné plavkyně přicházejí k bazénu, následuje chvíle napětí. Pak skočí do bazénu a snaží se ze sebe vydat to nejlepší. Zákulisí zůstává divákům skryto. Ve vysílání Radiožurnálu ho proto popsala plavkyně Simona Baumrtová.

„Dávám do toho všechno a je smutné, když to nevyjde,“ nastiňuje stinnou stránku plaveckých závodů v rozhovoru s moderátorkou Lucií Výbornou. „Dávat všechno“ pro ni znamená také trénink, který prý nikdy neošidí. „Nemám náturu na podvádění. Jsem typ člověka, který si jde pro všechno dobrovolně a bez kliček,“ tvrdí.

Když přijde „na bazén“, uloží si věci u maséra, rozcvičí se, rozplave a pak přichází hodinové čekání na závod. „Je to nejhorší doba,“ uznává Simona Baumrtová, která si v tu dobu užívá takzvané vyklepání, uvolnění svalů, které považuje spíš za placebo. „Ale mívám z něj radost,“ dodává.

Zatímco atleti si můžou vyběhnout na dráhu a tenisté se rozpinkají, plavkyně sedí na židlích a čekají na závod v klidu. „Makám ze všech sil, ale jestli jsem první, to nevidím,“ přibližuje samotný závod Simona Baumrtová.

Čtěte také


Jak se stravuje závodní plavkyně?
„Když si dám po tréninku těžší jídlo, je mi zle. Českou kuchyni nebo smažený sýr si proto dopřávám o víkendu. Je to třeba i v rámci psychologie. Je těžké si odepírat čtyři měsíce něco, co máte rádi,“ říká Simona Baumrtová.

Někdy je ovšem lepší nevidět. „Nejhorší je vědět, že vás někdo předjíždí, vidíte to, ale nedokážete s tím nic dělat,“ přiznává. Nastiňuje tak pocity ze závodu, kdy to „neklouže“. „Když to neklouže, nejde to dál. Když ale kloužete, doslova splynete s vodou,“ tvrdí.

Audio záznam celého rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.

autor: šše
Spustit audio