Když něco chcete, musíte se obětovat, platí v indickém chrámu

Indický Haridwar je jedním z měst, kde se koná velká hinduistická pouť Kumbh Mela. Je to největší náboženská pouť na světě, které se účastní desítky miliónů poutníků. Nikdy na ní nechybí ani asketové sádhuové, kteří jsou známi tím, že natírají svá nahá těla popelem z pohřebních hranic u řeky Gangy. V Haridwaru je pouť jednou za šest let. V roce, kdy se tu pouť nekoná, by se tu dal čekat naprostý klid.

Hinduistická bohoslužba u Gangy se koná se při západu slunce. Kněží – bráhmani – přinášejí svatý oheň a troubí na velké mušle. Lidé usazení na schodech vedoucích k řece zpívají.

Po řece plavou listy s květy a hořící svíčkou. Unáší je proud a poutník sleduje, kdy jeho svíčka zhasne. Ganga je v Haridwaru stále čistá, proud mocný a divoký jako podoba druhého z božské trojice – velkého zachránce i ničitele Šivy, askety, pána jógy i krále tance.

Mohutný tok rozdělený Šivovými vlasy

Mocný Šiva se pohybuje po lesních pustinách a medituje na pohřebištích. Potkat ho lze po celé Indii. Bydlí však v Himálaji na stříbrné hoře Kailáse. Šivova hlava je korunována hřívou červenohnědých vyrudlých a rozcuchaných vlasů propletených hady a namísto šperku protknutých srpkem měsíce.

Jeho vlasy tvoří takovou houštinu, že se v nich zachytila bohyně Ganga. Na příkaz bohů se jako řeka řítila z nebe na zem. Byla by ji roztříštila – nebýt Šivy.

Po strmých schodech stoupají poutníci na horu korunovanou chrámem Mansa Devi. Cesta je lemována prodavači růženců z rudrášových semen a dalšího svatého zboží, ale také stánky s čajem, ovocem a nejrůznějšími pochutinami.

„Sláva bohyni!“ volají poutníci. Mansa Devi splní každé zbožné přání. Z vrcholu kopce, na kterém chrám stojí, je vidět Ganga, jak z hor stéká do velké severoindické roviny. Jde o mohutný tok rozdělený prameny Šivových vlasů.

Uvnitř chrámu se musí platit

Odevzdali jsme boty a vstoupili do chrámu. Vypadá jako velká hala někde na nádraží. Policistka v uniformě barvy khaki křičí a pobízí poutníky, aby postupovali rychleji. Bráhmani pak berou od poutníků kokosové ořechy, mléko lijí na oltář bohyně a kokos hodí do kouta.

Vybírají peníze, vyžadují je. Další kněží za úplatu nabízejí požehnání. Proč se platí? Patrně proto, že každý peníze potřebuje – i kněz. Důvodem je i to, že když člověk něco žádá, musí také něco obětovat.

V chrámu je plno poutníků i z dalších částí Indie. Vesnické ženy z Radžestánu, ruce ozdobené kresbami z heny, jejich muži s obrovskými barevnými turbany, bíle odění pastevci z Gudžarátu, ti všichni odevzdali dary, dostali požehnání a nyní zvažují, co přinesou z pouti. Velmi žádané jsou náboženské filmy.

Bosý muž, podle oblečení chudý venkovan, s posvátnou úctou sleduje rozmluvy a hádky bohyní v bílém, boj bohů proti démonům. V davu běhá vyzáblá, rozervaná čuba a žebrá pro svá štěňata. Nic nedostane. Vydá se tedy na obrovské smetiště pod chrámem.


Zvětšit mapu: chrám Mansa devi v Indii

autor: paj
Spustit audio