Když necháte zbytky, přiletí pohlavek. Úderná Egypťanka vede restauraci, kterou zákazníci milují

Silné ženy, jako je paní Somajja, se v Egyptě stále více prosazují také v tradičně mužských profesích. Ještě nedávno si Egypťané nedovedli představit v restauraci ani ženskou obsluhu. Dnes si ženy v Káhiře otevírají vlastní podniky a řídí dokonce autobusy nebo taxíky.

A podnik paní Somajji je jedinečný. Když u ní totiž necháte na talíři zbytek, vysloužíte si pořádný pohlavek. Nebo aspoň dostanete pořádně vynadáno. 

Přísný režim

„Když je tu někdo zapsaný, já ho vyvolám a on se nepřihlásí, tak ho bez milosti vyškrtnu. Kdo přijde včas, ten jí. Když se někdo opozdí, dám jeho jídlo někomu dalšímu.“ 

V restauraci paní Somajji vládne přísný režim, ale i domácí atmosféra|foto:Štěpán Macháček,Český rozhlas

Veselá a úderná padesátnice Somajja Asjútíjová mi ukazuje na pultě sešit a obyčejnou tužku. Kdo chce jíst, zapíše se sem osobně dvě hodiny před otevírací dobou. V určený čas pak poslušně čeká před restaurací na chodníku, až ho personál z hospůdky zavolá. 

V tomhle malém podniku na rohu ulice pro nějakých dvacet hostů je velmi zajímavý režim. „Mám sice otevřeno jen dvě hodiny denně, ale pro mě to znamená sedm, osm hodin práce. Přijdu ve tři, udělám jídlo, které musí být čerstvé. Pak přijdou lidi, nakrmím je, uklidím a jdu na trh nakoupit na další den a vařím. Domů přijdu třeba ve dvě ráno.“ 

Duše podniku

Somajja je tu šéfkou a zároveň jedinou kuchařkou. Bez debat je zkrátka duší celého útulného podniku. A lidé za jejím výtečným domácím jídlem jezdí přes půlku Káhiry.

Na talíři nesmí nic zůstat, všechno se musí dojíst. Jinak se Somajja strašně naštve.
Místní štamgast

Jako třeba pan Karím, kterého jsem vyfasoval jako spolustolovníka k malému stolečku. „Ano, tady se musí člověk zapsat předem. A hlavně, co byste měl vědět – na talíři nesmí nic zůstat, všechno se musí dojíst. Jinak se Somajja strašně naštve. Tak si radši objednejte míň, abyste pak neměl problém,“ radí mi skoro šeptem bankéř v důchodu, zdejší štamgast. 

Stolky se zaplnily, z reproduktoru zní egyptská hudební klasika, všechno je tu příjemné. Prostě jako doma. Somajjin syn Marwán si zapisuje mou objednávku: molochéju neboli slézovou polévku s krevetami, rybí filé s rokfórovou omáčkou a rýži. To mi zatím stačí. Musím opatrně, mám totiž na paměti Karímova varovná slova.  

Na ulici jíte na vlastní riziko, vědí Egypťané a za tradiční jídla se někdy stydí. Změnit se to rozhodl jeden talentovaný šéfkuchař

• Upravit
• Smazat

Pouliční jídlo si v exotických zemích dávají jen otrlejší cestovatelé. Z pouliční stravy má ale respekt i čím dál víc samotných Egypťanů a obavy je nahánějí do sterilních fastfoodů. Své oblíbené tradiční jídlo by si přitom dali rádi. A právě tyto nálady vycítil jeden kuchař světového formátu a egyptskou pouliční stravu zkultivoval.

„Chlap by dávno zavřel“

„V Káhiře jsem přišla s myšlenkou domácí kuchyně jako první. Přesvědčili mě kamarádi. Říkali, že je mě jako úřednice škoda, že mám využít nadání, kterým mě Bůh obdaroval,“ vzpomíná na začátky před sedmi lety paní Somajja. Měla přitom tehdy slušné postavení v jednom káhirském nakladatelství. 

Somajja je dávno rozvedená, takže jí žádný manžel v jejím rozhodnutí nebránil. Dvě neteře a syn Marwán jí tu pomáhají. „Po mámě bych s restaurací rozhodně nepokračoval, to bych nevydržel. Jí strašně baví vařit domácí jídlo. Ale chodit do práce denně ve tři a vracet se ráno, to není normální,“ říká její syn.

Ženy dokážou udělat hezkou atmosféru, věří paní Somajja|foto:Štěpán Macháček,Český rozhlas

Somajja vaří opravdu skvělé egyptské domácí jídlo. Musíte se ale trefit do doby od pěti do sedmi odpoledne. Teď třeba peskuje jednu zákaznici, která přišla mimo otevírací dobu, a vysvětluje jí svůj nekompromisní režim.

„Ženy dokážou udělat hezkou atmosféru. A nepropadají zoufalství. Kdyby chlapa potkala půlka problémů, které tady musím řešit já, dávno by zavřel a šel dělat něco jiného,“ říká mi paní Somajja a nepřestává při natáčení ani na chvilku s přípravou jídla. A já si hledím toho, abych mi na talíři nezůstalo ani zrníčko rýže.